,,Vypadáš jako panenka." ,,N-no právě.."
,,A chceš tu panenku zničit?"
Neboli co všechno se může stát, když se jeden rozkošný růžovovlásek rozhodne, si na oslavu jeho svobody nechat udělat tetování. Spoiler alert, opravdu hodně, ale to už je v ruko...
Bylo už kolem půl jedenácté když mladý pohledný chlapec s mintově zelenými kadeřemi seděl sám v tetovacím studiu kde pracoval a bojoval z touhou si zapálit cigaretu. Nervózně bubnoval prsty o stůl a těkal očima z jedné strany místnosti na druhou. Ne, že by se nějak extra zajímal o své zdraví, ale jeho závislost mu poslední dobou dost lezla do peněz a už tak byl rád, že poplatí všechny účty. Snažil se přemýšlet nad hloupostmi a kreslit nové návrhy na tetování.
Nevydržel to a jako každý takový den vyrazil před salon. Jeho majitelka totiž nenáviděla cigaretový kouř. Těsně před vchodem uviděl chlapce menšího vzrůstu v růžovém oblečení a s vlasy podobné barvy. Vypadal jako by si dodával odvahu vstoupit. Zelenovláska to nijak nepřekvapilo. Za dobu co tu pracuje už potkal spoustu zvláštních případů. Tohle byla pro něj klasika. Lidé přicházející kvůli prohraným sázkám nebo ti toužící po tetování se jménem jejich partnera. Většinu z nich potká ještě jednou. Když své dílo odstraňuje. Lidi jsou vážně nepoučitelní.
Chlapec se na něj podíval vyděšeným pohledem a i Mentolka, jak mu kvůli vlasům říkalo větší množství lidí než by si přál, musel uznat, že někoho krásnějšího už dlouho neviděl. A to i přes to, že ta růžová všude byla příšerná. Být jeho bývalý Jin, nejspíš by řekl, že každé ráno v zrcadle, ale jeho sebevědomí tohohle opravdu nebylo schopné.
,,Co tady dělá v tuhle hodinu někdo jako ty?" Zeptal se tatér zvědavě. Klučina před ním vypadal,že je mu kolem 16. Nezletilé tetovat nemůže. Bohužel.. To by byl kšeft.
,,J-já víte.. chtěl b-bych te-tetovaní," vykoktal ze sebe tichým hlasem chlapec a vyhýbal se jakémukoli očnímu kontaktu s tatérem.
Ten se pousmál nad chlapcovým koktáním a zeptal se ho: ,,a kolik ti prosím tě je?"
,,D-devatenáct," odpověděl mu růžovovlásek jako hodný kluk. Dostal ze sebe a z kapsy růžového kabátu vytáhl ID. Starší na něj překvapeně koukal a pro jistotu doklad překontroloval hned dvakrát. Při tom si všiml i jména. Park Jimin.
,,A proč by někdo jako ty chtěl tetování?" zajímal se zelenovlásek dál. Jen nedomyslel, jak nevhodně a nevybíravě jeho otázka zněla.
,,Ja-jako já?"
,,No víš někdo tak-" Dětinský? Napadlo Zelenovláska, ale naštěstí měl dostatek rozumu na to, aby jeho myšlenku nevyřkl nahlas.
,,M-myslete si, co ch-chcete, j-jen- M-momentálně se mi r-rozpadl vztah s p-přítelem a ne-nevím, kam teď m-mám j-jít a-" Mentolka na něj jen vyjeveně koukal a při slově přítel ucítil podivný příjemný pocit. Zvláštní.
Když tatér uviděl, jak se chlapci hrnou slzy do očí, chtěl co nejdřív změnit téma. Vážně moc neuměl mluvit s lidmi. A když už se o to pokusil, dopadlo to nějak takhle.
,,No.. A chceš nějaké konkrétní tetování nebo-" pokusil se situaci nějak zachránit. ,,Nevermind!" vyhrkl na to Jimin. ,,Chceš teda to tetování nebo ne?" ptal se zmateně zelenovlásek. ,,Ale n-nevermind jako to t-tetování.. Ch-chci vytetovat N-nevermind!" objasnil růžovovlásek.
,,Má to nějaký konkrétní důvod?'' Mentolku jako tatéra vždy fascinovaly příběhy za tetováními. Absurdní, že on sám žádné neměl. Nějaké samozřejmě chtěl, ale hledal dokonalost. A s tou je to vždycky těžké.
,,M-můj bývalý b-byl posedlý mou r-roztomilou stránkou a j-já.."
,,Nekoktej pořád, je to divný!"
,,O-omlouvám se." Jimin se rozplakal a starší nevěděl jak zareagovat. Jeho interakce s lidmi byly vždycky mizerné.
Nevěděl co dělat a tak ho nakonec vzal za ruce. Hladil ho po hřbetě rukou tak, jak to dělávala jeho babička když byl malý. Jimin dál potichu vzlykal a najednou se mu vrhl kolem krku. Zelenovlásek byl naprosto šokovaný. Už opravdu dlouho ho nikdo neobjal. Plačící chlapec už se začal odtahovat když v tom ho Mentolka pevně objal kolem pasu a přitáhl si ho zpátky. Nevěděl proč to udělal, ale tak nějak cítil, že by měl.
,,J-já ho m-miloval a proto-" pokračoval Jimin v objetí zelenovláska s hlavou zabořenou do jeho hrudi.
,,Proto v-vypadám takhle.." chlapec se vyprostil z objetí a rukama ukázal na celou svoji osobu.
,,Vypadáš jako panenka," konstatoval Yoongi s jeho typickým rovným úsměvem.
,,N-no právě.."
,,A chceš tu panenku zničit?"
Staršímu začínalo docházet o co Jiminovi nejspíš jde a na tváři se mu objevil zaujatý úšklebek.
,,A-ano pane."
,,Žádný pane, nejsi o moc mladší než já.."
,,D-dobře."
,,Bojíš se mě?"
Růžovovlasý chlapec sklonil zrak a nepatrně přikývl. Už dlouho dobu nemluvil s nikým jiným než s jeho bývalým přítelem..
,,Vypadám snad jako strašidlo?" na oko uražený hlas Mentolky zněl sice velmi vtipně, ale Jimin ironii tak úplně nepochopil.
,,J-jistě že n-ne, to o-omlouvám se.."
,,Ironie panenko ironie.."
,,N-neříkejte mi t-tak.." oči mladšího se opět zalily slzami a Zelenovlásek si jen povzdechl a znovu mladšího objal.
,,Ty máš dneska dost zlatíčko.." po tomto zamumlání si vzal Růžovovláska na záda a vyrazil směrem jeho nedaleký byt.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ahoooj 👋🐸💜 V
ítám vás u mého prvního Yoonmin příběhu..
Doufám, že se bude líbit.. Napište mi prosím, co si o tom myslíte.. 💜💜💜
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
