Destruction Of the Doll (Yoonmin) |CZ|

|[14]|

Po dlouhé cestě nočním Soulem a pár modlitbách, aby se nestali obětí trestného činu, Yoongi i Jimin bezpečně dorazili do bytu. Mladší byl myšlenkami tak nepřítomný, že už ani nezrudl pokaždé když si ho cestou Yoongi kvůli nějakému potenciálnímu nebezpečí ochranitelsky za pas přitáhl blíž k sobě.

•••

,,Minie už jsem ti říkal, že mi pomáhat nemusíš. Já to zvládnu." zopakoval Yoongi, když připravoval hodně pozdní večeři nebo dost brzkou snídani z jídla, které koupil cestou domů v jedné nonstop večerce. Jimin se mu snažil mermo mocí pomoct, což se ale Yoon-gimu úplně nelíbilo.

,,Ale-" pokusil se Jimin protestovat, ale Yoongi si jen povdechl a otočil se na něj.
,,Minie prosím. Sedni si, já to zvládnu."

,,Dobře nechám ti tvou chvilku mě oslnit tvými kuchařskými schopnostmi," rezignoval na svou snahu Jimim a jen jak si sedl na kuchyňskou židli a dořekl to, nedokázal si pomoct a zasmál se. Od incidentu v klubu se už naštěstí cítil mnohem lépe a Yoongi si myslel (vážně jen myslel), že už ani nemůže být šťastnější.

,,Toho si vážím," odpověděl nonšalantně starší a celému světu (=Jiminovi) dál na obdiv svůj vzácný a o to víc okouzlující gummy úsměv.

,,Ty jsi vážně neuvěřitelný Min Yoongi." Jimina už od usmívání bolely tváře, ale nemohl jinak. Zase byl šťastný jak už dlouho ne.

,,Říká Park Jimin, který vypadá, jako by vypadl ze snu."

Znáte takovou tu situaci, kdy něco řekněte naprosto bez přemýšlení a pak se cítíte hrozně trapně a nesví? Tak přesně v téhle situaci se v tu chvíli nacházel Yoon-gi. Studem si jeho velkou rukou zakryl téměř celou tvář a v ten moment se znovu projevil Jiminva úchylka na žilnaté ruce. Jako by snad Yoongiho lichotka nebyla dostatečný důvod k rudým tvářím. Nervózně si kousal spodní ret a očima těkal po celé kuchyni. Kdyby tak věděl, jak roztomilé při tom vypadal...

,,Minie-" začal nervózně Yoongi a rukou se podrbal na zátylku. Sice Jiminův úsměv nemohl kvůli ruce, kterou si mladší ústa zakrýval vidět, ale jeho oči kvůli úsměvu téměř nebyly vidět. Když si to tak porovnal, ten Jimin, kterého potkal předchozí den a ten v tu chvíli se zdáli býti dvěma  úplně jinými lidmi, jež náhodou sdílí stejné jméno. V tu chvíli se zdálo, jako by ustrašený růžovovlásek byl jen nějaký dávný stín minulosti. Někdo na míle a míle vzdálený.

,,Můžu tě obejmout Yoonie?" Ten pohled, kterým se na Jimina starší díval bruneta natolik zahrál u srdce, až pocítil nutkavou touhu Yoon-giho obejmout.

,,Ty vždycky.," odpověděl mu zelenovlásek více méně bez přemýšlení a ve vteřině překonal vzdálenost zhruba tří kroků, která je od sebe dělila a Jimin mu okamžitě obmotal ruce kolem krku. Své ruce mladšímu přitom umístil okolo jeho pasu a v hlavě si v tu chvíli chtěl dát imaginární facku za to, po kolikáté za posledních několik hodin už v myšlenkách tuto část Jiminova těla komentoval. Sice pozitivně, ale i to se počítá. Přece Jimina nemám rád jen kvůl- Tak počkat. Kdy že jsem si to k Jiminovi stihl vytvořit tenhle typ vztahu? Ptal se v duchu sám sebe. Co se to děje?!

,,Proč se směješ hyung?" zeptal se naoko dotčeně Jimin když uslyšel Yoon-giho tlumený smích přímo u svého ucha.

,,Konečně je někdo menší než já. Jin-hyung je hotová aifellovka," odpověděl mu, načež si vysloužil hravou ránu do ramene. ,,Tsss Takový disrespect!"

Jimin se sice vymanil z objetí a snažil mluvit uraženým tónem, ale upřímně mu to moc nešlo. Už jen kvůli tomu, jak u toho špulil svoje plné rty. Roztomilé~ Pomyslel si Yoon-gi. Jasně, že měl rád Chimovu roztomilou stránku, kdo by neměl, ale evidentně si pod pojmem roztomilost představoval něco úplně jiného, než Hoseok.