Od nenávisti k lásce |Slafkovský, Dvorský, Mešár|

1.

Pohled Sáry:

Přišly jsme dovnitř a všude už bylo spoustu lidí. Po asi deseti minutách jsme našly i naše místa, sedly jsme si a já netrpělivě sledovala ledovou plochu přede mnou a čekala jsem, až ho zahlédnu. Najednou se sešeřilo a na ledě se objevila první mě známá čísla. Mezi nimi Nemec, Sýkora nebo Tatar. Ale ať jsem se snažila, jak jsem se snažila, tak on nikde. Skoro všichni už byli na rozbruslení a číslo 20 v nedohlednu. Až se z ničeho nic přiřítil ani nevím odkud. Hned jak vkročil na led, tak jsem na něm mohla oči nechat. Nevěřila jsem tomu, že je tak blízko. Měly jsme místa přímo nad střídačkou, tudíž výhled byl perfektní. Když se chystal odjet na střídačku, tak se začal rozhlížet a jeho pohled zakotvil na mně. Byl to spalující pohled, on se ale jen usmál a pokračoval dál ve své cestě.
Zápas začal a já tu atmosféru hltala do poslední kapky. Bylo to úžasné. Znervózňovalo mě, jak se po mě Juraj neustále otáčel, když seděl na střídačce. Nakonec skončila první třetina a když Nela odešla na záchod, tak jsem si vzala do ruky telefon a zavolala jsem mezi tím rodičům, abych jim řekla, že jsem v pořádku a takové ty věci. Přišel čas, kdy se měli hokejisti vracet zpátky na led a měla začít druhá třetina. "Tak co? Líbí se ti nějákej?" Žďuchla jsem do Nely, která už ani zdaleka nevypadala tak otráveně, jako na začátku. "Proboha! Sáro, ty seš magor, vždyť pomalu nevím jak vypadaj a jsou na mě všichni moc starý" podívala jsem na ní stylem děláš si prdel? a začala jsem ukazovat. "Támhle ten, číslo 5. Šimon Nemec, je mu taky teprv 18 a řekla bych, že zrovna on je tvůj typ" to na mě jen hodila další pohled, tak jsem pokračovala "nebo támhle, číslo 10. Adam Sýkora, světě div se, ale tomu ještě 18 ani nebylo"
Tak to už se ozvala a slušně řečeno mě odpálkovala.
"Sáro, říkala jsem, že žádného hokejistu nechci, na to jsi tu specialista ty"
Když skončila druhá třetina, tak jsem si všimla, jak mi Juraj ukázal, abych šla za ním. Bála jsem se a říkala jsem si, jestli to vůbec bylo na mě. No i tak jsem se zvedla a mířila si to přímo za nim. Popovídali jsme si, dala jsem mu svoje číslo a on slíbil, že se ozve. Já byla jak v sedmém nebi a vrátila jsem se za svou nejlepší kamarádkou na naše místa. Zbytek zápasu proběhl v klidu. Sice prohráli 5:1, ale příště už to určitě vyjde. Já s Nelou jsme došly na hotel a vyčerpáním hned usnuly.

Ráno
Pohled Nely:

Když jsem se ráno probudila, tak Sára ještě spala. Vzala jsem si z nočního stolku telefon a projela jsem instagram. Rozhodla jsem se podívat se na ty kluky, o kterých mi včera říkala. Samozřejmě jen tak ze zvědavosti, protože s hokejistou bych v životě nechodila. Můj odpor k nim zůstává stále stejný. Jako první jsem rozklikla instagram Adama Sýkory, nelíbil se mi. Působil hrozně namyšleně. Proto jsem tak nějak doufala, že aspoň ten Šimon mě třeba příjemně překvapí. A taky, že ano. Vypadal sympaticky, narozdíl od jeho spoluhráče. Hnědé oči, hnědé vlasy a co jsem si včera všimla, tak je i vysokej. Přesně můj typ, tak jak říkala Sára.
Začala jsem ho sledovat a to už se začala probouzet i Sára. "Kolik je hodin?" Zamumlala a ještě pomalu spala. "Bude půl jedenácté" podívala jsem se na ni a při jejím výrazu jsem se začala smát jako pominutá. Vystřelila z postele a začala hledat svůj telefon. Když ho konečně našla a cosi tam četla, tak se začala uculovat a mě bylo jasné, že tady něco nehraje.
"A mluv, dělej!" spustila jsem hned a ona si sedla vedle mě. Místo toho, aby něco řekla mi dala do ruky její mobil. Stála tam zpráva od Juraje. "Bingo! Já věděla, že jsi šla za ním" smála jsem se tomu, jak byla nervózní. Vstala jsem z postele a měla jsem namířeno do koupelny, abych se dala do kupy, než půjdeme někam na oběd. Ještě než jsem za sebou zavřela dveře, tak jsem se na svojí kamarádku otočila a řekla jsem "měla bys s ním jít. Kdy se ti zase stane, že tě někdo jako on pozve ven" s tím už jsem dveře opravdu zavřela a šla jsem se převléct, upravit atd. Známe to. Telefon jsem nechala ležet na posteli a za chvíli jsem slyšela Sáru na mě pokřikovat s tím, že mi někdo píše. "Přineseš mi ho prosím?" Zeptala jsem se jí a dodělávala jsem si řasenku. Když jsem telefon rozsvítila a poznalo mě face id, tak na mě vyskočilo upozornění z instagramu.
uživatel simonnemec17 vás začal/a sledovat
No to mě poser, ten tu chyběl. Telefon jsem zase zamkla a vylezla jsem z koupelny. Sára tam hned zahučela a já tak měla klid na to, zavolat aspoň tátovi. Po velice záživném hovoru jak s mámou tak s tátou jsem si už jen naházela věci do kabelky a my byly připraveny vyrazit někam na oběd. Došly jsme do nějaké restaurace ve městě a už když jsme vešly dovnitř, tak jsem zaregistrovala, jak Sára ztuhla. Měla jsem v ruce telefon, takže jsem prvně nevěděla, co je původcem jejího šoku. No když jsem zvedla pohled, tak jsem to hned pochopila. U stolu v rohu restaurace seděli Juraj se Šimonem. Juraj na nás začal mávat a když jsme k nim došly, tak nám nabídli, abychom si sedly k nim. I přesto, že se mi nechtělo, tak jsme se posadily a začala velice záživná konverzace, která mě vůbec nebavila.
Po obědě jsme se rozloučili a ještě před tím nás kluci stihli pozvat na jejich dnešní trénink. Kvůli Sáře jsem souhlasila, že přijdu taky a hned jsem viděla, jak se Šimonovi rozzářily oči. Tohle bude ještě zajímavé.