Od nenávisti k lásce |Slafkovský, Dvorský, Mešár|

11.

Ráno jsem se vzbudila a první, co jsem viděla byla Sára sedící u zrcadla a malovala se.
"Jak dlouho jsi vzhůru? A kolik je hodin?" zeptala jsem se a sedla jsem si na postel. "Kolem osmý mě vzbudil tvůj telefon, kterej furt cinkal a odmítal přestat. Za chvíli bude deset" odpověděla mi, ale dál se věnovala svému odrazu v zrcadle. "Vidíš bez těch brýlí vůbec něco?" rýpla jsem si do ní a svůj telefon už jsem vypojovala z nabíječky. "Hahaha jsi nějáká vtipná po ránu"
Najela jsem na instagram a ten byl zaplavený novými sledujícími a zprávami. Nechápala jsem to, ale pak jsem si všimla, že Dalibor odpověděl na ten můj komentář ze včera.

N: Ráda bych vaše spekulace ukončila tím, že pár nejsme
D: ale mohli by sme byť

Dobře, tak mě už to dneska stačilo. Vstala jsem z postele a zavřela jsem se v koupelně. Po studené sprše jsem se navlékla do černých džínů, trička a vlasy jsem si vyžehlila. Na to, abych se namalovala bych musela vynaložit víc síly než jsem chtěla a proto jsem tenhle krok vynechala. Když jsem byla připravená, tak jsme se vydaly na jídlo, protože už jsme umíraly hlady. Podle map jsme došli do nejbližšího mekáče a po tom, co jsme si objednaly jsme se i s náším jídlem vydaly si sednout. Bohužel, když jsem se i s mým tácem otočila, tak jsem v rohu zahlédla jeho i s klukama. Drkla jsem do Sáry hned vedle. "Přesně tohle se stalo i v tom snu, ať tě ani nenapadne tam jít!" řekla jsem jí a mávla jsem zpět na Dalibora, který si mě všiml. Proto jsme se vydaly si sednout pokud možno co nejdál od nich. Chystala jsem se pustit do jídla, když se mi rozsvítil telefon ležící na stole vedle tácu s jídlem. Proto jsem ho vzala do ruky a přečetla si zprávu, která mi právě přišla.
D: schválne si si sadla ďaleko? ešte včera si ma nechcela pustiť
N: ale prosimtě, přeci nechceš aby nás viděly tvoje fanynky
Ještě jsem se na něj otočila a pak už jsem se opravdu pustila do jídla. Při odchodu jsem na sobě ještě cítila jeho pohled. O co mu jde?
D: a ty snáď fanúšička nie si?
N: tak proč mě pozoruješ? takhle se díváš na všechny?
D: kedy sa vraciaš domov?
Na to už jsem mu neodpověděla. Po tom, co mám v hlavě nepotřebuju, aby ze mě dělal debila nebo mi nedej bože motal hlavu. Upřímně si začínám myslet, že tenhle výlet byl dost blbej nápad, příště si něco takového třikrát rozmyslím.
"Já jenom nechápu, proč si teď hraješ na nedostupnou" řekla mi Sára, když dočetla ty zprávy a podávala mi telefon zpátky. "Protože s ním nehodlám nic mít, to by nedělalo dobrotu" odpověděla jsem jí a dál jsem se věnovala hledání mého oblíbeného trička. Večer se chystáme na párty do místního klubu. Je to snad jediný široko daleko, který nám google našel. Já stejně nepiju, tak se obávám, abych Sáru nemusela táhnout na hotel. Jenže ona skoro nikdy nejde z párty po svých

Když jsme přišli před klub, tak všude hrála hlasitá hudba a venku postávalo pár lidí. Vyndala jsem si z peněženky občanku a Sára to po mně zopakovala. "Seš si jistá, že tam chceš jít? Tohle není zrovna můj styl" řekla jsem jí. "Ano jsem a ty taky! Třeba si tam někoho najdeš" rýpla si a už mě za ruku tahala dovnitř.
Když jsme se dostaly k baru, tak ona hned objednala drinky. S pitím v ruce jsem se vydala si sednout. Neměla jsem v plánu jít hned tancovat, to střízlivá nedám. Na můj vkus je tu zase moc lidí. Ale na mě je moc lidí všude. Sára už po chvíli měla vypito a proto si šla pro další drink. Delší dobu se nevracela a proto jsem se vydala ji hledat. Vzala jsem si svoje pití a vydala jsem se směrem k baru. Když jsem procházela mezi lidmi, mi začal zvonit mobil. Proto jsem se snažila ho vytáhnout z kapsy a v tom jsem do někoho vrazila a polila se svým pitím. Super, tohle se mi teď stává nějak často.
"Dávej bacha a čum na cestu!" začala jsem se rozčilovat. "sleduješ ma alebo čo?" řekl a já hned věděla, kdo to je. Proto jsem se na něj podívala a viděla jsem ten jeho úšklebek. "No ty si teda věříš. Teď když dovolíš, tak se půjdu na záchod umýt" ironicky jsem se usmála a obešla jsem ho. Samozřejmě ať jsem to drhla jak jsem to drhla, tak to umýt nešlo. Úžasné, opravdu, děkuju Dalibore. Proto jsem to vzdala a vyšla jsem ze záchodů.
"na, požičaj si ju" řekl Dalibor, který stál opřený o stěnu vedle dveří a podával mi svojí mikinu. "Děkuji" oblékla jsem si jí a usmála jsem se na něj. "nechceš ísť von?" Zeptal se mě a já souhlasila. Když jsme vyšli ven, tak jsem se konečně nadechla čerstvého vzduchu. Chvíli jsme si povídali a já pomalu zjišťovala, že je přesně takový jako v tom snu. Taky mi pomalu docházelo, že jsem v tom až po uši. A to ho znám prakticky dva dny. Teoreticky ale už dlouho, jen on to neví. Najednou mi začal znovu zvonit telefon. Byla to Sára. "Kde jsi?" Ozvalo se hned jak jsem telefon zvedla. "Jsem s Daliborem venku, dlouhý příběh. Kde jsi ty?" zeptala jsem se jí, ale to se hovor přerušil.
"Hele, Dali, omlouvám se, ale budu jí muset najít" omluvila jsem se mu a on se nabídl, že mi pomůže. Proto jsme se spolu vydali zpátky dovnitř. Akce najít Sáru se ale nakonec ani nekonala, protože jsme se zasekli na baru. Dost jsme pili, já normálně nepiju a proto mi stačilo málo. V tom jsem si vzpomněla na naší párty v Chorvatsku.
"Pojď tancovat" vypustila jsem z ničeho nic. "Ako si želáš" smál se a chytl mě za ruku. Já ho odtáhla na parket a alkohol proudící v mých žilách dělal všechno za mě. Po chvíli mě Dalibor chytl za boky a otočil mě čelem k sobě. Podíval se mi do očí a já měla pocit, že mi vidí až do duše. "vidím na tebe, že mi chceš celý čas niečo povedať" řekl a byl zcela vážný. Měl pravdu, chtěla jsem mu o tom snu všechno říct, ale ještě nebyl ten správný čas. "Teď jediné co chci je, abys mě už konečně políbil sakra" vůbec jsem si neuvědomovala, co říkám. Být střízlivá neřeknu to. On mě ale poslechl a v tu ránu se to stalo. Já si to v první chvíli ale ani neuvědomovala, jako všechno. Když mi ale všechno došlo odtáhla jsem se. "Stejně si to nebudeš ráno pamatovat, asi bychom toho měli nechat" řekla jsem mu. "budem, stále som viac triezvy ako ty" opět se mi podíval očí a pak to udělal znovu