Od nenávisti k lásce |Slafkovský, Dvorský, Mešár|

13.

Pohled Nely:

"prečo si mi to nepovedala skôr?" zeptal se mě a jeho oči se zabodli do těch mých. "Já nevím, bála jsem se? Přeci jen je to divné a do teď nevím, co to mělo znamenat" odpověděla jsem mu úplně upřímně. Sama nevím proč jsem mu to ještě neřekla, prostě jsem si asi myslela, že si bude myslet jaký jsem blázen. "Nemala si sa čoho báť" řekl a spojil naše rty. Když jsme se odtáhli, tak už jsme viděli přijíždět Sáru s Jurajem. Proto jsme se zvedli a vydali jsme se směrem k autu. Hned jak jsme nasedli, tak se na mě Sára otočila. "Co se usmíváš jak sluníčko na hnoji?" začala se mi smát. "Jen jsem se zamyslela prosimtě" zkonstatovala jsem a dál už jsem svojí pozornost věnovala jen chlapci sedícímu vedle mě. Bylo mi s ním opravdu dobře. Propletl si se mnou prsty a já se opřela o jeho rameno. Byla jsem po celém dni opravdu vyřízená. Ani nevím jak, ale asi se mi podařilo usnout.
Když jsem se ráno probudila, tak jsem byla u sebe v pokoji. Vedle mě spal Dali a vypadalo to, že se ke vstávání rozhodně nemá. Já jsem si z nočního stolku vzala telefon a vydala jsem se do kuchyně se záměrem udělat snídani. Bylo něco po půl desáté a já si potřebovala nutně udělat kafe. Pustila jsem se i do dělání té snídaně. Žádný kulinářský expert nejsem a proto jsem se rozhodla pro vajíčka, protože na těch se nic zkazit nedá. Když jsem vyndavala potřebné věci z lednice, tak se bytem rozezněl zvonek. Šla jsem teda co nejrychleji otevřít, protože jsem nechtěla, aby to vzbudilo ostatní. Když jsem dveře otevřela, tak jsem se zarazila. "Mami? Co tady děláš?" zeptala jsem se udiveně, protože ona a v Praze? "Musela jsem si tady něco zařídit, tak jsem si řekla, že se stavim na kafe" odpověděla mi a smála se. Jestli jsem za něco ráda, tak za to, jaký spolu máme vztah.
"No tak pojď dál" řekla jsem a ustoupila od dveří.
"Sára ještě spí?" ptala se když jsem jí vařila už zmiňované kafe. "No já nevim, vidíš ji tady?" smála jsem se její otázce.
Snídani jsem teda zatím nechala být a šla jsem si sednout za mamkou ke stolu. Chvíli jsme si povídaly, když jsem si najednou všimla jejího zmateného výrazu. "Co?" moje udivení bylo očividné. V tom ke mně přišel Dali a dal mi pusu do vlasů. "Dobrý deň" natáhl ruku k mojí mámě. "Ahoj, ty asi budeš přítel jak tak koukám" řekla mamka. "Ježiš mami, ale on není můj přítel!" Vložila jsem se do toho i já.
Po chvíli přišli i Juraj se Sárou a dělání snídaně za mě převzala ona. Mamka se samozřejmě nezapomněla vyptávat, ale tak to bylo jasné. Seděli jsme všichni v obýváku a kupodivu to bylo fajn dopoledne. "Píše Alex ohľadom tej chaty, pýta sa či dievčatá idú tiež" spustil najednou Dalibor.
"No se mnou počítejte!" Ozvala se Sára. "Čo ty?" podíval se na mě Dali. "Jasně, že tě tam nenechám samotnýho" řekla jsem mu a usmála jsem se.

O dva dny později
"Máte všechno?" otočila jsem se na ostatní než jsem zabouchla dveře od bytu. Všichni souhlasně kývli a proto jsem tedy zabouchla a zamkla. Nasedli jsme do auta a vydali se směr chata. Je to kdesi na Slovensku, takže cesta bude nějakou dobu trvat.
Já zase celou dobu spala, nic nového. Když jsme ale dojeli na místo, tak jsme vzápětí zjistili, že jsme poslední a čeká se jen na nás.
"No že vám to trvalo, nabudúce si pokojne môžete dať na čas" vyšel z chaty vyšší hnědovlasý kluk, jehož jméno jsem neznala. "Mošo čo zase buzeruješ!" přiřítil se za námi i Adam. Kluci vyndavali kufry z auta a my se mezi tím šly s ostatními seznámit. Vyšly jsme schody ke dveřím a než jsme stihly vejít dovnitř, tak se ozval další kluk, který se stihl venku také objevit. "Nech sa páčí dámy" pokynul nám, abychom vešly a my se začaly smát. Hned se mi naskytl pohled na prostorný obývák a schody, které vedly do horního patra.
"No tak dovoľte aby som vás predstavil" Řekl Dali, který se objevil vedle mě. "Neli to sú Filip, Šimon, Adam,ale voláme ho Žlna, Marian" chtěl se nadechnout, aby pokračoval, ale v tom mu do toho již zmiňovaný chlapec skočil. "Postačí ak ma budeš volať Mošo" řekl a usmál se. "bol by si taký láskavý a nechal ma dohovoriť?" smál se mu Dali a pokračoval. "No a toto sú Peky, Milanko, Max a Alex" ukázal i na zbylé tři kluky stojící vedle nás. Bylo zvláštní je tu takhle vidět pohromadě potom, co se mi zdálo. Kluci se ke mně a k Sáře nahrnuli a začali nás objímat. Když ke mně přišel Filip bylo to trošku divné. Dali očividně mojí nervozitu zaregistroval a tak se do toho vložil.
"urobíš mi tú radosť a budeš so mnou zdieľať jednu izbu? Ak nám tieto hovada nejakú nechali" usmál se a podíval se na mě

Samozřejme jsem souhlasila a proto jsme se spolu vydali po schodech nahoru. "hele vy dvaja, žiadne prasárne jasné?" zastavil nás ještě Adam a moje vzpomínky na ten sen se opět vrátily. "My? To řekni jim" zasmála jsem se a ukázala na Sáru s Jurajem.
Došli jsme do pokoje a já se okamžitě svalila na postel. "ani neskúšaj zase spať, teraz si spala v aute" smál se mi Dali a tahal mě z postele. Místo toho já ho ale stáhla k sobě a v tu ránu se objevil nade mnou. Smích mě při pohledu do jeho očí přešel. Když se začal přibližovat, tak se rozrazily dveře a v nich stála Sára.
"Jee pardon, nechtěla jsem rušit. Jen jsem ti chtěla nabídnout, jestli se nechceš jít projít" spustila a už se chystala odejít. "Jasně, dej mi chvíli" odpověděla jsem jí. Mojí pozornost jsem zase přesměrovala k Daliborovi, dala jsem mu pusu a se slovy, že až se vrátím budu se mu věnovat jsem odešla.

Pohled Sáry:

Vyšly jsme směrem k rybníku, který měl být kousek a mě zajímalo jenom jedno.
"Nelo netvrď mi, že jste pořád jenom kamarádi" vybalila jsem na ní a viděla jsem, že moc neví, co mi na to říct. "No mi se o tom ještě nebavili" řekla nakonec. "Co k němu vlastně cítíš?" zeptala jsem se jí a zajímalo mě, co řekne.
Chvíli přemýšlela a pak začala "Moc jsem o tom nepřemýšlela. Mám ho ráda a to dost. V tuhle chvíli tak moc toužím po tom být jenom s nim a trávit s nim veškerý svůj čas. Obětovala bych pro něj všechno. Moje srdce zoufale touží po něm a moje hlava je plná jenom jeho. Když jsem sama, tak jediný co dělám je, že koukam na ty společný fotky a prostě moje hlava si všechno přehrává pořád dokola. Když se s nim mám loučit, tak mi přijde, jako bych se s nim vždycky loučila napořád. Když jsem s nim, tak nemyslim na nic a v životě by mě nenapadlo, že zrovna on pro mě někdy bude znamenat tolik. Teď máme skoro dva týdny strávit tady s bandou hokejistů. Nepoznávám sama sebe. To, jak se ke mně chová. Tyvole já nic takového nikdy necítila a nemyslela jsem si, že někdy budu schopná něco takového cítit.
Prostě je to divný, jak si k někomu můžu za takovou chvíli vytvořit takovej vztah. Za poslední dva dny jsem se akorát utvrdila v tom, jak silný pouto mezi námi je a mam pocit, že všechno to slovama ani vyjádřit nedokážu. Ale taky vim, že přesně někdo jako on v mém životě chyběl. S nim se to zdá být tak lehký a všechny starosti jako by najednou zmizely a byli jsme jenom my dva. Vždycky, když se mu podivam do očí, tak mi to dodá naději, že muj život ještě neni tak ztracenej jak jsem si do teď myslela" ukončila svůj monolog a já na ní viděla jak moc jí na něm záleží. "Holka, ty seš v tom až po uši a měla bys mu to říct" řekla jsem jí a ona mi dala za pravdu.
Došly jsme zpět za klukama a já se vydala za Jurim do pokoje. "konečne si tu, čo ste riešili?" zeptal se a šel mě obejmout. "Ale holčičí věci, znáš to. Všechny jsme vás pomluvily" zasmála jsem se a on se mnou. "Půjdu se osprchovat a pak si můžeme pustit nějáký film" dodala jsem ještě a on souhlasil.
Po sprše a v jeho tričku jsem si lehla za ním do postele, on si mě hned přitáhl do objetí. Chvíli váhal a proto se taky zeptal, jestli mi to nevadí. Já jsem se na něj podívala a když slyšel, že ne, tak se mu na tváři objevil úsměv. Ani jsem si to neuvědomila, ale začal se přibližovat a pak spojil naše rty. Z pusy se stalo líbání a když jsme se odtrhli, tak jsem si lehla na jeho hruď. "Dobrú noc zlato" řekl a já se nad tím oslovením musela usmát