Od nenávisti k lásce |Slafkovský, Dvorský, Mešár|

5.

Červenec
Pohled Sáry:

Je to tu. Skončil draft a kluci se zítra vrací domů. Jsem na Juriho neskutečně pyšná a myslím si, že Nela na tom s Filipem není jinak. Za pár dnů odjíždíme na již zmiňovanou dovolenou a já se neskutečně těším. Za dva dny přijedou kluci i se zbytkem naší výpravy a pak pojedeme spolu. Jsem zvědavá, jak se k nám do bytu naskládá 7 lidí.
"Sáro? Můžeš mi pomoc prosím?" Slyšela jsem volat Nelu z vedlejšího pokoje. Když jsem za ní přišla, tak se snažila sundat kufr ze skříně, ale nedařilo se jí to.
Když se nám to společnými silami konečně povedlo, tak jsem se opět odebrala k sobě do pokoje a pokračovala jsem v balení věcí. Můj telefon, který ležel na posteli najednou začal zvonit jako o závod.
Byl to Juri, hned jak jsem to zvedla se na obrazovce mého telefonu objevil jeho vysmátý obličej.
"Koukám, že už jste na letišti" začala jsem bez pozdravu. "A já ako tak pozerám už si sa začala pakovať" smál se mi, když viděl v jakém stavu je můj pokoj. "No co, víš kolik toho na 14 dní potřebuju, abych měla z čeho vybírat?" Po asi hodinovém telefonátu jsme museli hovor ukončit, protože kluci museli nastupovat do letadla.

O 2 dny později
Pohled Nely:

Za chvíli tu budou kluci. Začínám se bát. Přijedou s nimi i Adam s Daliborem a ty ještě neznám. Kromě toho přijede i Šimon. To budou zajímavé dva týdny, bez debat. Ještě jsme neřešili, jak budeme spát, abysme se sem vešli, ale hádám, že se kluci budou muset poskládat na sedačku do obýváku. Je to jen na jednu noc, to zvládnou. Proto jsem se rozhodla jít pro deky a přichystat jim je tam. Když jsem svojí práci dokončila, tak mi volal Filip.
"Láska sme tu" ozvalo se hned, jak jsem hovor přijala. Já jsem celá natěšená seběhla dolů a když se můj pohled střetl s tím jeho, tak jsem se k němu rychlostí blesku vydala. Dolů stihla už přijít i Sára a začalo představování. "Holky tohle sú Adam a Dalibor" ukázal Juraj na dva kluky stojící vedle něj. My jsme se s oběma objali a když jsem se vrátila na své původní místo vedle Filipa, tak se můj pohled setkal s tím Daliborovým. Bylo to divné, prohlížel si mě a přitom neřekl ani slovo. Hádám, že nebude moc výřečný. Potom, co jsme se vrátili i s klukama k nám do bytu, tak se všichni posadili do obýváku a já se Sárou jsme šli do kuchyně pro pití. Máme propojený obývák s kuchyní, takže jsme moc soukromí neměly, ale Sáře to bylo očividně jedno, protože hned začala. "Nejsou špatní, co?" Podpichovala mě. "Sáro, máš Jurina" odpověděla jsem jí a stále jsem byla otočená k lince. "Vždyť já vím, to spíš ty mi řekni, co měly znamenat ty pohledy mezi tebou a Daliborem" opět její otázky.
"Co by? Sama nevím, prostě si mě prohlížel a nebyl schopný říct ani slovo" naznačila jsem rameny, že nevím o co jde. "I teď se na tebe dívá" pokračovala Sára a donutila mě poprvé za celou dobu zvednout pohled a podívat se jeho směrem. Jakmile se naše pohledy setkaly znovu, tak se ihned podíval jinam. Zvláštní. Bylo něco kolem desáté večer a my stále seděli v obýváku a povídali jsme si. Měla jsem pravdu, Dalibor moc výřečný nebyl. Ale měla jsem aspoň možnost si ho pořádně prohlédnout, protože seděl přímo naproti mně. Měl hnědé oči, ale už od začátku jsem v nich viděla něco víc. Jeho hnědé vlasy mu padali do obličeje, ve kterém měl výrazné rysy.
Z mého přemýšlení mě vytrhla až Filipova ruka, která se ocitla na mém stehně. No do prdele.
"No Dali a kolik ti vlastně je?" Snažila jsem se ho rozmluvit a zároveň Filipovu ruku, která začínala být čím dál tím výš nevnímat. Opět se na mě podíval a po dlouhé době taky něco řekl. "pred mesiacom mi bolo 17" odpověděl mi a dál mě skenoval pohledem. Rozhodla jsem se, že si půjdu lehnout, přeci jen odjíždíme brzy ráno. "Pokud vám to nebude vadit, tak já si půjdu lehnout" Stoupla jsem si a Filip to po mně zopakoval.
"Pôjdem s tebou zlato" usmál se a tak jsme všem popřáli dobrou noc a vydali se ke mně. Zavřela jsem dveře a šla jsem si sednout na postel, no nebylo to na dlouho. Po chvíli už jsem na ní ležela a nade mnou se objevil Filip. Začal mě líbat a po chvíli se přesunul na můj krk. Ani jsem se nenadála a moje tričko bylo to tam. Nechtěla jsem zůstávat pozadu a proto hned za tím mým letělo i Filipovo tričko. Aniž bych to zaregistrovala, tak za chvíli jsem neměla už ani kraťasy a o spodním prádle ani nemluvím. Filip se natáhl pro kondom ležící na nočním stolku a vyspali jsme se spolu. Ráda bych řekla, že jsem se snažila být potichu, ale absolutně mi to nešlo a proto jsem doufala, že už alespoň všichni spí. Cítila jsem, že už za chvíli budu a nevědomky jsem se prohla v zádech. V tu chvíli Filip ještě zrychlil a já měla pocit, že se zblázním. Tohohle nebudu mít nikdy dost.
Asi o hodinu později, kdy už Filip dávno spal a já prostě za boha nemohla usnout, jsem se natáhla pro telefon, abych zjistila, kolik je hodin. Bylo čtvrt na tři. Vylezla jsem z postele, natáhla na sebe Filipovo tričko, vzala jsem si kalhotky a rozhodla jsem se, že se půjdu napít. Potichu jsem vyklouzla z pokoje a zavřela za sebou dveře. Prošla jsem obývákem a kluků si nějak nevšímala. No možná jsem měla, protože by mě pak v kuchyni nečekal infarkt.
"Co tu proboha děláš?" Zeptala jsem se ho, když jsem ho viděla, jak se opírá o linku. "Nemôžem spať, čo ty?" Otočil se na mě a i v té tmě jsem viděla, jak mě zase spaluje pohledem. "Šla jsem se napít, taky nemůžu usnout" odpověděla jsem mu a natočila jsem si vodu z kohoutku. "to sa čudujem po tak náročnej aktivite čo ste s Filipom prevádzkovali ešte pred chvíľou" začal se smát a to bylo poprvé, co jsem viděla jeho úsměv. Za to já byla červená až na prdeli, když mi došlo, že Dalibor to celé slyšel. "No tak já si jdu radši lehnout" řekla jsem mu a byla jsem na odchodu.
"Dobrú noc Neli" slyšela jsem ještě za svými zády jeho hlas. Když jsem došla do pokoje, tak jsem si lehla zpět do postele a upadla jsem do říše snů.