Tak trochu dúfam,že ma nepredajú na orgány.Našťastie však vyzerajú milo až na Dominika.
Ten však hneď po príchode na byt zaliezol s chudou blondínkou do svojej izby a aj cez hlasnú hudbu počujeme čo sa za stenou odohráva.
Ja sa ďalej nalievam vínom a vedľa mňa sedí Jakub a Tomáš s pohárikom Becherovky.Ako hodiny plynú hladina alkoholu v krvi sa zvyšuje. Tomáš je značne na mol a pri snahe vstať a prejsť na balkón padá rovno na konferenčný stolík plný alkoholu.
Jakub ho so smiechom odnáša spať a ja zase odnášam rozbité poháre.Myslím,že je čas ísť domov.Prechádzam na chodbu kde sa obúvam a kontrolujem obsah kabelky.
"Tak tady jseš.Jdeš už domu?"
"No vyzerá to tak,že párty skončila."
"Nevím co to je dneska za den,normálně je snáma sranda přísahám."
Povie Jakub so smiechom pritom ako si obúva tenisky.
"A ty tu nebývaš?"
"Kdysi jsem tady bydlel taky ale to už je dávno.Doprovodim tě domu."
"Ak to máš cestou tak kľudne."
"Vlastně ne ale když už jsem tě sem volal postarám se o to aby ses vrátila v pořádku."
"Uuum aký gantleman."
"No to já jsem.Někdy."
Opúšťame byt a tichou nočnou ulicou kráčame k môjmu domu.Hádže ma zo strany na stranu a je mi úplne jasné,že ráno budem pištať.
"No co očaril jsem tě?"
"Máš dobrý hlas ale tie texty sú strašne prepáč."
"Časem pochopíš,že mají hloubku."
"Neviem či sa ešte chystám na nejaký koncert."
"Jseš vítaná pomohla si Tomáškovi a nato se nezapomene."
"Vy sa máte veľmi radi to je vidno."
"Jasně velká šťastná rodina.No a co ty Doro kde máš přítele?"
"Niekde určite len som ho ešte nestretla."
"A co když jo jen o tom nevíš?"
"Zaujímavá myšlienka."
"Myslím,že Tomáš je do tebe celkem udělanej."
"Je zlatý o tom potom ale nieje zrovna môj typ."
"Nesuď knihu podle obalu.Je to dobrej kluk."
"Dobre vedieť."
"No a ty taky vypadáš být v pohodě."
"Nesúď knihu podľa obalu ja som náhodou celkom príšera."
"Fakt jo?Tomu moc nevěřím holka."
"Ďakujem za doprovod bol to celkom zaujímavý večer."
"Rádo se stalo,dobrou noc Doro."
"Dobrú noc."
Objatie a Jakub mizne pod rúškom noci.Ja po rýchlej sprche ešte konzultujem dnešný večer so Sárou cez FaceTime a s flaškou vody zaliezam do postele.
...
Asi nemusím hovoriť,že mi každú chvíľu praskne hlava.Je pól dvanástej a ja som konečne schopná opustiť posteľ.Plazím sa do sprchy a so šumivým aspirínom trpím na gauči.Myslela som,že si z včerajšku pamätám všetko no instastories v ktorých som označená ma vyviedli z omylu.Nakoniec sme sa zrejme celkom dobre bavili,dávam like a zaspávam.
Prebralo ma vibrovanie telefónu,presnejšie videohovor na instagrame od Tokyho.
Cez celú obrazovku svieti jeho vysmiata tvár.
"Ahoj."
"Ahoj hele promiň,že mě včera tak vyplo.
Zřejmě jsem byl hodně unavenej."
"Zničený životom.Mňa to dobehlo dnes."
"Je ti špatně?Vypadáš dobře."
"Sám tomu neveríš."
"Vole tak už se ji zeptej ne." Kričí v pozadí Jakub,následne máva do telefónu a vzďaluje sa.
"Čo sa ma máš opýtať?"
"Jestli snáma pujdeš na oběd ale vidím,že zřejmě ne."
"Vidíš dobre asi niesom schopná."
"Hm tak večer na panáka?Kámoška má stejně covid a ty nemáš co dělat."
"Chceš ma zabiť?"
"Panák tě vspruží."
"No dobre dobre ale len na jedného."
"Super tak v osm Cafeterie?"
"To poznám."
"Tak jo vidíme se."
"Zatiaľ."
"Ahoj."
Nerobím nič nasilu takže nepôjdem nasilu,takže ísť chcem.No desí ma predstava,že to Tomáš bude brať ako rande alebo niečo tomu podobné a na tie ja nechodím.
Je však veľmi milý a jeho spoločnosť je príjemná,jednoducho už sa z toho nevykrútim.
