Jak jsem mohla být tak naivní. To bylo jasný, že ho člověk nedokáže změnit. On takový zůstane navždy. Ale já hloupá s ním mám dítě.
,,Co mám teď dělat"? Začaly se mi oči plnit slzami. ,,Musím to říct mámě". Rychle jsem si vzala mobil a vytočila matku.
,,Ahoj co potřebuješ"? ,,Jsem těhotná". ,,Panebože a s kým"? ,, S Dominikem a on mě podvedl". ,,Hned jedu za tebou a s ním si to ještě vyřídím".
Típnula jsem hovor. Zvláštní, že není naštvaná. Chvíli jsem ještě truchlila a poté se rozezněl zvonek. Přicupitala jsem ke dveřím a otevřela jsem, ale v nich nestála jenom máma, ale stál tam i nějaký kluk. Byl malý s brýlemi a na sobě měl sako. Absolutně to nebyl můj typ.
,,Ahoj já jsem David". ,,Čau". Odpověděla jsem mu a rychle se do nás vložila máma. ,,Nat tohle je ten kluk jak jsem říkala, že je právník a dokonce řekl, že mu nevadí když jsi těhotná s někým jiným.
Doprdele mami já nechci..... i když musím to udělat pro to dítě. To dítě přece jen musí mít tátu.
,,Vy dva běžte se seznámit a já zatím udělám jídlo".
Po 3 měsíců později:
(Omlouvám se že takhle přeskakuju, ale nevím jak jinak to vyřešit)
,,Daví zlato já dojdu nakoupit". Rychle jsem zavřela dveře a vystoupila jsem z Domu. Ano dala jsem dohromady s Davidem. S Dominikem a klukama jsem se přestala vídat. Je pravda, že každý den mi volali asi tisíckrát, ale pak to vzdali.
Bylo to těžké na něj přestat myslet, ale furt na něj občas myslím. Dítě se krásně vyvíjí a mám z něho radost co víc si přát, že? A já bych i věděla jen si to nedokážu připustit...
Už jsem stála před obchodem. Vzala jsem si košík a vydala se dovnitř. Rychle jsem pobrala důležité věci a mířila si to k alkoholu. ano furt miluju alkohol i když jsem těhotná. A přesně to vadí Davidovi a proto se furt hádáme poslední dobou neděláme snad nic jiného. Už jsem si to mířila přímo k regálu a v tom jsem ho viděla.
On stal tam on a stejně zařazeně jako já . Doprdele co teď. Chtěla jsem odejít a v tu ránu mě chytla jeho ruka. Jeho ruku poznám má na ní ležatou osmičku a taky ten jeho dotyk ano ten potřebuju žádný jiný dotik, prostě jenom ten jeho.
Otočila jsem se a v ten moment jsem se znovu ponořila do jeho oříškových očí. Znovu jsem se v nich topila a všechny vzpomínky se nahrnuly na mě. ,,Natalie jsi to ty"? Ano přesně ten hlas ten potřebuju. Odpoutala jsem se od jeho očí a začla si ho víc všímat. Byl celý zdrcený měl kruhy pod očima jako by nespal týdny. ,,Ano jsem to já Dominiku". Rychle mě obejmul a já zase mohla cítit tu jeho krásnou vůni.
,,Nat miluju tě týdny jsem nespal myslel jsem jenom na tebe a na to malý chtěl jsem aby jsi tu ležela se mnou a mohl bych tě hladit ve vlasech a spolu chodit ven a všechno další. A ani jsem ti nevysvětlil co se stalo v tom baru. Já bych tě v životě nepodvedl tu holku jsem se snažil odhánět, ale ona ne pak mi řekla, ať se s ní napiju a dá mi pokoj. Souhlasil jsem.
A něco mi hodila do pití a já se přestal ovládat.
,,Dominiku já ti věřím taky jsem byla hloupá a rychle tě odsoudila, ale takhle by to nešlo mám přítele a máma by se zhroutila kdyby zjistila, že jsi zpátky". ,,Co jsem mohl čekat toho tvojeho "přítele" ti dohodila máma co? A jsi s ním vůbec šťastná? Pravda je někdy krutá, ale pravda vždycky zvítězí. Pamatuj si to bejb, dám ti čas potom se ozvi". Dal mi pusu na břicho rozloučil se se mnou a s malým a potom odešel.
Nepochopila jsem ho, ale jeho poslední věta mi zůstala v hlavě. Zaplatila jsem a vydala se zpátky k našemu domu. Přišla jsem domů a přiřítil se ke mně David. ,,Kde jsi zase byla tak dlouho"! Fakt super ani si nikam nemůžu zajít. Nesnáším to na něm nad vším musí mít kontrolu. ,,Kde asi"!? ,,Fajn, ale příště přijď dřív"!
Bože, proč jsem poslechla mámu a začla jsem s ním chodit. Ale i láska zažívá špatné chvíle ne snad? Dá se to vůbec počítat jako láska? Po chvíli za mnou přišel David myslela jsem si že se půjde omluvit, ale on nic.
,,Hele volali mi z práce a musím tam jet a navíc nevím kdy se vrátím". Super tak budu celý večer doma sama jako obvykle. ,,Jo fajn jen si běž".
,,Čau". Bez náznaků lásky odešel a nezapomněl zabouchnout dveřmi.
I hned mě trkla vzpomínka.
Flashback
,,Dám ti čas potom se ozvi".
Flashback end
Rychle jsem šmátla pro mobil a rozhodla se napsat Dominikovi.
Já: nechceš přijet? Ulice: 17 listopadu Číslo domu: 450
Dominik: nečekal jsem to tak brzo, ale počítej se mnou bejb.
Dala jsem mu zobrazeno a šla se připravit. Vzala jsem si něco oversize abych zakrila moje narůstající bříško.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Lehce jsem se nalíčila a v tu ránu se v domě rozezněl zvonek....
Další kapitola je out nevím jak se vám tahle bude líbit ale snad jo.
Trošku se nám to začínákomplikovat co?
MyslítežeNat a Dominik se dajízasedohromady nebo to dopadne jako minule?
