Stranger Things (FF)

7.

Další den jsem si řekla, že si odpoledne udělám na svačinu palačinky a když jsem stála v kuchyni u linky a připravovala si těsto, uslyšela jsem z venku nějaký hluk. Znělo to, jako kdyby se zas nějací puberťáci rozhodli provádět závody aut, což jsem nesnášela a stejně tak to nesnášel i šerif. Vyhlédla jsem tedy z okna abych se podívala, o co jde a uviděla jsem to. Houby honička puberťáků. Několik bílých dodávek (vypadaly jako ty, ve kterých jezdí opraváři, aby vám v domě spravili dřez) a pár černých luxusních aut se hnalo za pár děckama na kolech. Jakmile jsem si všimla, kolik těch dětí je, došlo mi to. 

Vždyť to jsou Mike, Lucas, Dustin a ta holka bez vlasů! Rychle jsem běžela na druhou stranu baráku, abych je všechny ještě viděla a k oknu jsem očividně přiběhla právě včas, protože jinak bych neviděla to, co jsem viděla. Ta holka, o které jsem si myslela, že má asi nějaké schopnosti, protože jinak jsem si nic z toho, co se doposud stalo, neuměla jinak vysvětlit, najednou odhodila jednu z těch velkých bílých dodávek, která skupinku dětí obklíčila a jela k nim zepředu. Neptejte se mě, jak to udělala, protože to nevím. Prostě proti nim ta dodávka jela a pak se najednou zvedla, udělala kotrmelec a spadla za děti. 

Že by telekineze? To by bylo dost hustý, ale kde k té holce přišli? Najednou se zčistajasna objevila... Rozhodla jsem se, že se v tom nebudu více šťourat. Podle toho co jsem viděla bylo i jasné, že kvůli ní mají potíže a do toho jsem se motat nehodlala. Vrátila jsem se proto zpět do kuchyně ke svým palačinkám. Jenže jakmile se venku setmělo a nastal večer, musela jsem stále přemýšlet nad tím vším. Věděla jsem, že se mě to netýká, ale byla jsem až moc zvědavá a měla jsem ráda, když se něco děje. 

Což se teď opravdu dělo, ale do Willova případu jsem nemohla zasahovat. Do tohohle ale ano. Vyrazila jsem tedy na večerní procházku s nadějí, že zahlédnu něco podezřelého a budu tak moct být ve středu dění. Stejně byl víkend a já neměla co dělat, když ani rodiče nebyli doma. Procházela jsem se tak různě po městě, až jsem skončila i u školy. Samozřejmě jsem nikde nic zvláštního nezahlédla, tak jsem se otočila s tím, že vyrazím zpátky domů (byla jsem trochu zklamaná, že vždy něco zahlédnu zrovna ve chvíli, kdy se mi to úplně nehodí). 

Jenže najednou jsem uslyšela hlasy. Známé hlasy. Otočila jsem se zpět ke škole a schovala se za nějaké opuštěné auto na školním parkovišti, které bylo hned před vchodem do školy. Šerif? Joyce Byersová? Jonathan? Co tady tihle sakra dělají? A ještě k tomu o víkendu? Večer? Podle všeho to vypadalo, že se šerif s Joyce někam chystají, protože Jonathan chtěl jet s nimi, ale jeho matka ho přesvědčila, že musí zůstat tady s ostatními. Ostatními? Že by se ti malí pobudové schovávali tady? To by znamenalo, že se jim podařilo dnes odpoledne utéct. A pomáhá jim šerif? 

Souvisí tohle všechno nějak s Willem? Mám se raději vrátit domů, nebo zůstat? Ne. Už bylo dost divných věcí a nějakých tajností. Viděla jsem toho už celkem dost na to, abych to nechala jen tak být. Zůstanu tady, počká až ti dva odjedou a vplížím se do školy. Dnes večer tomu všemu přijdu na kloub. 

Pomalu se blížíme do finále 1. série, což znamená, že od 2. série už bude tahle kniha záživnější, protože se Meg více zapojí do skupinky! Mám teď poslední měsíc prázdnin, takže relaxuju jak nejvíc můžu a taky jsem teď nemocná, takže budu mít na psaní hodně času. Tudíž počítejte s tím, že tenhle týden budu vydávat hlavně ST a TW! <3