Stranger Things (FF)

11.

Další den jsme měli opět biologii s panem Clarkem. Celá parta ze včerejšího večera byla ve škole a všichni mě zdravili, já je jenom odbyla mávnutím ruky. Avšak jediný kdo se zatím neukázal, byl Dustin. Ten vyloženě přiběhl až v půlce hodiny celý uřícený a vypadal, že měl na práci něco mnohem důležitějšího, než byla první hodina. Jakmile dosedl na svou židli, sehnul se ke klukům, něco jim pošeptal, pak se obrátil dozadu na Max, aby jí taky něco řekl a nakonec, ano, se obrátil i ke mně. ,,O přestávce se sejdeme v naší místnosti." Chvíli jsem na něj nevěřícně zírala a pak jsem řekla: ,,Ne," protestovala jsem. 

,,Jak to myslíš, ne?" nechápal Dustin. ,,Ne znamená ne, Hendersone. Co na tom nechápeš? Nejsme kámoši," ukončila jsem debatu tím, že jsem se od něj odvrátila a dál poslouchala pana Clarka.  O přestávce jsem se chtěla přesunout na další hodinu do jiné učebny, když vtom mě někdo chytil za ruku a odtáhl mě zrovna do té místnosti, ve které jsem opravdu nechtěla být. Byl to Dustin. ,,Říkala jsem, že tu být nechci, tak to začněte respektovat!" rozkřikla jsem se, ale Dustin mi dal ruku na pusu, abych byla zticha. ,,Šššš, tohle tě bude zajímat. A vás ostatní taky," potom se otočil k ostatním. 

Všimla jsem si, že tam byla i Max. Takže už je součástí party. Akorát mezi mnou a jí byl rozdíl v tom, že ona v partě chtěla být, já ne. Dustin položil na stůl svou železnou krabici, kterou s sebou měl včera. Byla součástí jeho kostýmu lovců duchů, prý se do té krabičky chytali duchové. Nějak jsem nechápala, proč nám ji ukazuje. Potom ji otevřel a já to pochopila. Dokonce jsem pochopila i to, proč chtěli, abych tu byla. To, co v ní bylo, nejspíš nebylo z tohohle světa. 

A pokud to z tohohle světa bylo, ještě tenhle druh plaza nikdo neobjevil, až teď Dustin. ,,Říkám mu Dartaňan, zkráceně Dart," chlubil se. Položil ho dokonce i Max do rukou, ale ta ho hned předala Lucasovi: ,,Ooooo, je jak oživlej sopl, fuj," a hned ho dal zpět do krabice. Pár minut se všicni dohadovali o tom, co to může být zač.. až na mě. Já stála u dveří, pozorovala a poslouchala jsem je, dokud jsem to nevydržela a neozvala se: ,,Hele, já jsem tady taky." ,,Jo a nezapojuješ se," odpověděl mi Lucas, jakmile se ke mně všichni otočili. ,,Jo, protože tady ani nechci být. Tyhle věci se mě netýkají a ani nechci, aby se mě týkaly, jasný? Tehdy jsem se v té škole objevila náhodou a nemám v plánu být součástí vaší party. Jsem sakra Meghan Reganová a ta se s odpadlíky nebaví. Vaše tajemství nikomu neřeknu a včera večer musím uznat, že to bylo fajn. Ale tím naše veškeré sociální interakce končí, jasný?" 

Všichni na mě zírali s otevřenými ústy a nikdo nebyl schopný slova. Na to jsem se otočila, vyšla z místnosti vstříc svému osamělému prožití školy. Ale to jsem ještě netušila, že se mi už zanedlouho život obrátí vzhůru nohama daleko víc, než tomu bylo doteď.