Stranger Things (FF)

10.

Konečně nastal jeden z mých oblíbených dnů v roce: Halloween. I když jsem teď moc nevěděla, jak to provedu, protože vždy jsem chodila koledovat s klukama, ale teď, když jsme se přestali bavit, nemůžu mámě říct, že půjdu sama. Tak jsem si vymyslela historku, že půjdu s pár holkama od nás ze třídy a tomu celkem lehce uvěřila. Na večer jsem si tedy připravila košík na sladkosti a můj kostým Wonder Woman, na který jsem se těšila minimálně půl roku, až si ho vezmu na sebe. Sice mi bude možná trochu zima, ale nějak to zvládnu. Za tohle to rozhodně stojí. 

Vydala jsem se tedy do školy plná elánu a natěšení a doufala jsem, že dnešek rychle uběhne. Ale to jsem ještě nevěděla, že budu plná radostného smíchu už od vchodu do školy. Jakmile jsem se ocitla před školou, tak jsem uviděla ty čtyři pitomečky, jak stojí ve svých kostýmech před školou a rozhlížejí se, vypadali zmateně. Proč mají na sobě kostýmy? A pak mi došlo, že si zřejmě mysleli, že budeme v kostýmech všichni, ale nestalo se tak, takže byli jediný, kdo si je vzal. Nemohla jsem si pomoct a vyprskla jsem smíchy. Upoutala jsem tak jejich pozornost a otočili se na mě. 

,,Jo, fakt vtipný," urazil se Lucas. Já však na to nemohla nic říct, protože jsem se nedokázala přestat smát a za chvíli jsem už začala slzet: ,,Tak... tohle... mě... fakt pobavilo," soukala jsem ze sebe a u toho jsem se smála. Po škole jsem šla po chodbě ke své skříňce a uviděla jsem stát Lucase s Dustinem, jak mluví s Max. Oni dva vypadali nervozně a ona spíš tak, jako kdyby z nich měla srandu. Nedivila bych se jí. Jakmile Max odešla, stoupla jsem si vedle nich: ,,Nevypadala, že by byla 2x nadšená z vaší přítomnosti," nadhodila jsem. 

,,Podle mě byla nadšená," odpověděl mi Dustin. ,,Mám se vůbec ptát?" zeptala jsem se. ,,Hele neříkala jsi, že se nechceš kamarádit?" vytáhl na mě Lucas. ,,Taky že nechci, to jenom vy jste všude." Dustin chytil Lucase za paži: ,,Hej, nebuď blbej, může nám pomoct. Hele Meghan, nechtěla by jsi s námi jít večer koledovat? Max jde taky a myslím, že by bylo fajn, kdyby měla v partě nějakou holku," řekl Dustin a usmál se na mě svým bezzubým úsměvem. Mé staré já by hned odmítlo, ale jelikož jsem si moc dobře uvědomovala svou aktuální situaci, byla bych hloupá, kdybych odmítla. 

Konečně nastal čas na koledování. Máma mi trochu pomohla s přípravami, ale jinak jsem všechno zvládla sama. Vyšla jsem z baráku a šla hledat tu pětici, se kterou jsem dnes měla koledovat. V duchu jsem si slíbila, že to je poprvé a naposledy, co jsem se s nimi takhle ukázala na veřejnosti. Jdu s nimi jenom proto, že nemám s kým jiným jít a sama se bojím, takže tak. Asi po půl hodině chození bez sladkostí jsem je našla ve čtvrti, kde bydleli boháči. Jako první šli Max, Lucas a Dustin, a za nimi Mike s Willem. Všichni se divili, že ještě nemám žádné sladkosti, tak jsem jim vysvětlila že jsem je hledala a oni udělali něco, co bych nikdy nečekala: každý z nich mi dal pár sladkostí ze svého. 

Po chvíli koledování jsem si všimla, že tahle skupinka není tak ucelená, jak jsem si vždy myslela. Nebo aspoň v tuhle noc tomu tak nebylo. Jako kdyby byli rozhádaný nebo co. Jelikož jsem aspoň na tuhle noc byla součástí tohohle jejich malého gangu, chtěla jsem být v obraze, proto jsem se na chvíli odpojila od těch třech vepředu a zacouvala dozadu. Aby jste si nemysleli, nebylo to tak, že bych si s nimi celou dobu nějak povídala, spíš jsem jenom chodila a občas na něco odpověděla, když mi někdo něco říkal. 

Jak jsem řekla, neměla jsem zájem o bližší přátelství, tohle bylo poprvé a naposledy. Dokonce jsem se moc nechtěla bavit ani s Max vzhledem k tomu, že už se bavila s nimi. ,,Nevypadáte na to, že byste se bavili," nadhodila jsem, když jsem se vetřela k Mikeovi a Willovi. ,,Jo, ona to kazí. Není ani v partě," odpověděl mi Mike a bylo vidět, že je hodně naštvaný. ,,To já taky ne," zkusila jsem se aspoň trochu zastat Max. 

,,Ale u tebe je to něco jinýho," rozhodil rukama Mike a odešel dál před nás za ostatními. ,,Neber si to osobně, je jenom.. naštvaný na kluky, že se ho nezeptali, jestli s námi může Max jít," promluvil na mě Will svým roztomilým hláskem a asi si myslel, že se mě Mikeova reakce dotkla, tak se mě snažil uklidnit. ,,Mně to je vlastně fuk, nedělej si starosti," odbyla jsem ho a taky se rozešla dopředu. ,,Čus zombíku!" ,,Zrůdo!" uslyšela jsem za sebou hlasy starších dětí. Otočila jsem se a uviděla, jak se semkli okolo Willa a on byl uprostřed kruhu, celý vyděšený. 

Pamatujete, jak jsem říkala, že nechci s nimi žádné bližší přátelství? Toho jsem se snažila co nejvíce držet, ale taky mi začalo co nejvíce docházet, že mi to takhle dlouho nevydrží. Neměla jsem tehdy vůbec chodit večer ven a neměla jsem vůbec lozit do té školy. Všechno by bylo jednodušší. Protože teď jsem tuhle situaci nemohla ignorovat. Pokud víte, jak vypadá Wonder Woman, tak má u sebe vždy i meč, ten můj sice nebyl pravý, ale taky nebyl úplně dětský, takže když byste se fakt snažili, mohlo to jím pěkně bolet. A já se  tuhle chvíli chtěla snažit. 

Vytáhla jsem tedy z pochvy svůj meč a začala jím mlátit ty kluky. A nešetřila jsem je. Za chvíli utekli a Will zůstal ležet na zemi. ,,Už je to dobrý, můžeš vstát. Jsou pryč," říkala jsem mezitím, co jsem si schovávala meč zpět do pochvy. Ale on jakoby nereagoval. ,,Wille?" promluvila jsem na něj znovu. Nic. Vypadalo to, jako kdyby byl v nějakém transu nebo co. Věděla jsem, že jak se tehdy ztratil, tak uvízl v nějakém temném světě a bylo mi jasné, že z toho člověk může mít trauma, ale až takhle? Chytila jsem ho za rameno a trochu jím zatřásla: ,,Wille!" 

Pak se vzpamatoval a hned přiběhl Mike: ,,Co se stalo?!" vykřikl. ,,Už jsem v pohodě, Mikeu. Jenom pár dětí si ze mě vystřelilo, ale Meghan mě zachránila," říkal Will mezitím, co vstával ze země. Potom na Mikea udělal takový zvláštní výraz, kterému jsem nerozuměla. Věděla jsem, že to nijak nesouviselo se mnou, ale bylo to něco, u čeho nechtějí, abych byla. ,,Meghan, ostatní jsou ještě vepředu, běž za nimi, zvládneme to už. Doprovodím Willa domů, mě to už stejně nebaví," řekl mi Mike a hned na to s Willem odešli.