Stranger Things (FF)

13.

Možná jsem se vám už někdy zmiňovala, ale občas se chodím jenom tak projít a pročistit si hlavu. Dřív jsem to moc nedělala, nebylo proč. Ale od určité doby, od určitého okamžiku mám pocit, že to potřebuju. Všechny ty události, které se staly a stále se očividně dějí, mi dávají zabrat a to ani nejsem v centru dění. Nebo snad ano? Sama jsem nevěděla, jestli vlastně jsem nebo nejsem. Jediný, co jsem věděla bylo to, že jsem viděla věci, které mě ovlivnily a neuměla jsem se s nimi poprat. Jeden den jsem se rozhodla místo procházky v lese (po dřívějších událostech jsem usoudila, že tam radši sama chodit nebudu), chodit mezi ulicemi. 

Jak jsem si tak chodila a přemítala, zastavilo vedle mě na silnici auto. ,,Hej, Meg!" zakřičel známý hlas a já ztuhla. Pomalu jsem se otočila, protože jsem věděla, že mi nic jiného nezbývá. ,,Ježiši kriste!" rozhodila jsem rukama, když jsem viděla na sedadle spolujezdce sedět (nečekaně) Dustina a vedle něj řídil Steve. ,,Co chceš, Hendersone?" ,,Potřebuju, aby sis hned nastoupila jela s námi," odpověděl mi naléhavě. ,,A to jako proč? Nikam s vámi nejedu," odporovala jsem. ,,Musíš, je to důležité!" naléhal na mě Dustin. Já jsem jenom zakoulela očima a rozešla se dál bez jediného slova. 

Nehodlala jsem se s ním hádat a ani diskutovat. Steve pomalu rozjel auto a jeli rychlostí chůze. ,,Meghan, musíš hned!" slyšela jsem neustále vedle sebe, ale ignorovala jsem to. ,,Steve?" slyšela jsem jejich rozhovor. ,,Co?" ,,Udělej to." ,,Co jako?" ,,Ty víš co." ,,Zbláznil ses? Ne." Tak. Dělej!" Slyšela jsem, jak si Steve povzdychl , zastavil auto, vystoupil a šel ke mně. ,,Co je?!" rozkřikla jsem se už, když si stoupl přímo přede mě a zatarasil mi cestu. ,,Musím tě požádat, aby sis sedla do toho auta. Prostě to radši udělej," snažil se po dobrém. ,,Steve!" zařval z auta netrpělivý Dustin. 

Steve si znovu povzdychl: ,,Je mi to opravdu moc líto," pronesl smutně. Koukala jsem na něj nechápavě, potom se podívala na Dustina, zpátky na Steva, chtěla jsem se zeptat, co mu je jako líto, ale nestihla jsem to. Prostě mě popadl a nacpal mě dozadu do auta. Potom si rychle nastoupil a jel co nejrychleji. ,,Okamžitě mě pusťte! Tohle je únos, vy pitomci!" křičela jsem, ale marně. ,,Vidíš? Říkal jsem, že to není dobrý nápad!" obořil se Steve na Dustina. ,,Ale máme ji," odpověděl mu Dustin jakoby nic. Jakoby mě zrovna vůbec násilím nikdo nezatáhl do auta. 

,,Mohli byste mi aspoň laskavě vysvětlit, kam jedeme?" založila jsem si ruce na prsou a zatvářila se důležitě. ,,Uvidíš," odpověděl mi Dustin znovu s nezájmem v hlase a mně tak nezbylo nic jiného, než jenom koukat z okna a vyčkávat, kam přijedeme. 

v neděli vyjde Teen wolf <3