Mimo tento svět

Sedmikráska pro ni

Jako včera na dveře klapa Beba , pro nové knihy k přečtení. Jonáš ji ale předstihl a tentokrát byl i upravený a nasnídaný . Když si od ní bral knihy , tk zjistil , že po celé délce jejích rukou se táhnou černé pruhy , podobě jako u zeber.

Dnes tu nebyl Bee a Jonáš se ho nemohl zeptat na víc otázek. Tak si zval knihu na čtení a svojí knihu a šel do lesa najít nějaké krásné místečko.
Samozřejmě se procházka neobešla bez doprovodu věrné kočičky Grey. Pro ni si Jonáš schoval kousek šunky ze snídaně.

Jonáš šel listnatým lesem , kde minule jedl borůvky s Beeem, ale pokračoval dál.
Listnatý les se pomalu přeměňoval na jehličnatý . Borovice všude kolem vytvářeli nádhernou atmosféru, tu a tam se objevila pískovcová skála . Každých 20 metrů minul alespoň jedno mraveniště.

Najednou se před ním objevil mechový koberec. Byl skoro všude , tak si Jonáš sedl k nejbližší borovici, o tu se opřel a začal si číst. Grey si zatím papkala svou šunku hned vedle něho.

Když měla Grey dojezeno , vydala se prozkoumávat nejbližší okolí. Náhle se u něčeho zastavila . Sedla si a začala mňoukat. To Jonáše vyzvalo , aby se šel podívat. Grey našla nějaký hrbolek v mechu. Jonáš chvíli váhal , jestli má tento kus mechu odkrýt ,nebo ne . Nakonec to doopravdy udělal. Pod mechem byla lahvička inkoustu a podivné pero. Když lahvičku otevřel , tekutina rozhodně nevypadala , nevoněla a rozhodně nebyla inkoust. Tekutina byla chvílemi temně černá , chvíli zbarvená jako opál. Ve víčku byl papírek s nápisem : ,, určeno pro snílky".
Psací brk byl černý , ale ne černý jo od havrana . Tohle peří bylo nezvykle jemné ale i tak pevné . 

Jonáš tedy otevřel svou knihu a začal psát : ,, V lese u mechového koberce jsem našel podivnou lahvičku s divnou tekutinou a zvláštní brk. " . Nápis chvíli měnil barvu jako inkoust , potom ale jasně zčernal a neobyčejně rychle uschnul. Zato brk se změnil. Temně černou barvu vystřídala směs fialové a zelené. Když Jonáš ale zavřel knihu , brk opět zčernal .

Takhle dělal pokusy dlouho. Zkoušel na jakou vzdálenost to funguje , fungovalo to na jakoukoliv vzdálenost. Přesně počítal za jako dlouho  inkoust zaschne a další šílenosti . Všechny zjištěné údaje si zapsal a nakonec vše nakreslil. Grey ho u toho jen pozorovala a u toho se čistila , protože její kožíšek měl stále odér borůvek.

Oba dva si po namáhavé práci odpočinuli . V mechu to šlo prostě samo , si lehnout a usnout. Spali by snad až do večera , kdyby je z jejich snů nevytrhl pronikavý hlásek. Zpíval si tiše píšničku.

Kdysi bylo krásné místo ,
Kde od tyranů je čisto,
Kde vládne
spravedlivá vláda.

To místo je teď v dějinách,
Naděje v odlehlých končinách,
Vítězství nám k ničemu není .

Moje Froga ,
Moje Froga,
Moje Fro-o-oga.

Místo má název vznešený ,
Frogtopie , návez této země.
Ale trosky jediné zbyli ,
Našeho ducha ubili ,
A to jenom za příslib demokracie.

Moje Froga ,
Moje Froga,
Moje Fro-o-oga.

Náš národ ale silný je ,
Do konce vždycky bojuje,
I když se už všechny dny sčítaj.

Vztanem jako fénix z popela ,
Neděje roznese se dál ,
A to vše jenom pro  náš národ.

Tak tady zpívám ,
Tak tady zpívám,
Tak tady zpívám ,
Moje Fro-o-ogo.

Jonáš si psal každé slovo do knihy . Tato píseň o národu zvaný Frogtopie byla vyjádřením smutku ale i naděje .
Jak pochopil , tento národ je již zaniklý.

Jonáš chtěl ale vědět víc. Vydal se tedy hledat tu bytost , které tento hlas patřil.

Odpověď nalezl na lesní mýtině . Tam v šeru lesa byla vidět bytost zcela bílá. Vznášela se nad zemí , když se na Jonáše otočila , bylo jí vidět do obličeje.
Oči měla bílé , jakoby zamlžené . Dlouhé bílé vlasy jí spady do půli šatů stejné barvy. Ve vlasech jí ležel věneček z květin , nejspíš růží.

Jonáš už vše chápal , tato bytost byla duch.

,, Dobré ráno , kdopak jsi?" Zeptala se svým hlasem s mírnou ozvěnou. Její hlas byl tichý a měkký jako mech , trochu ustaraný. ,,Dobré ráno, jsem Jonáš . Kdo jsi ty  ? "Zeptal se na oplátku Jonáš. Nestaral se o to , že je odpoledne.
,, Evelyn, těší mě Jonáši ." Řekla s úsměvem. ,,Mohla bych tě požádat o malou laskavost ?" Zeptala se nesměle Evelyn . ,,Jistě ," odpověděl Jonáš ,,povíš mi za to něco o Frogtopii?" Při vyslovení jména té zaniklé země ukápla Evelyn slza , která jí následovně spálila tvář . Obláček dýmu vystoupal nahoru. ,,Ano... Prosím, přinesl bys mi sedmikárku prosím? Je to moje oblíbená květina a už jsem jí dlouho nedržela v rukou. To je jediný úkol", Prosila Evelyn.

Jonáš tedy odběhl a za chvíli se vrátil s jednou sedmikráskou v ruce. Když jí ji podával , měl pocit , jako by byla Evelyn živá. Jako by se na něj dívala zelenýma očima a u toho pohazovala svými vlasy barvy špinavá blond . Jako by viděl všechny pihy na jejím nose , kterých si všimne pouze někdo pozorný.

Jak si Evelyn vzala sedmikrásku , něco se změnilo . Už totiž nebyla bílá , ale barevná. Přesně tak , jak si ji Jonáš představoval. Až na oči , ty měla pořád bílé. 
,, Děkuji. Dnes už mám čas , sejdeme se zde zítra v podobný čas , abych ti mohla říct něco o Frogtopii? " Řekla a nečekala na odpověď. Prostě zmizela.

Z toho dne byl Jonáš zmatený. Nevěděl co si má myslet. Ale tu písničku nevyhnal z hlavy . Pořád musel přemýšlet o textu a o příběhu. Když si šel se svými všemi kamarády , takže Laurou, Jerrym , Beeem  , Bebou a Grey sednout na lavičku před domem , vše jim vyprávěl . Vynechal možná pár soukromých věciček... Na oplátku mu ostatní  vypověděli svůj den .

Po tomto povídání se šel navečeret a nechat se unést do říše snů.