Mimo tento svět

Airwic

Pokračovali po široké cestě , vedoucí do Airwicu. Cesta byla plná nepříjemných kamínků a kořenů.
Růžová hornina začala šednout , což byl první náznak , toho že se blížili.

Pár metrů před nimi stála brána a u ní kontrola.
,,Důvod vztupu?" zeptal se strážce hranic. Tady doslovně platí: ,,Každý kraj , jiný mrav. "
,, Projetí, dostání se do Hlavního města." odpověděla narovinu Beba po dlouhém tichu.
,,Dobře..." a s tímto vzkazem je trpaslík pustil dovnitř.

Náhle se před nimi objevil svět kamene. Cesta která byla stále kamenitá lemovala kdysi krásné údolí , které bylo však teď plné horníků s krumpáči a vytěženo až do hlubin.

Trpaslíci byli děleni na čtyři kasty. Ta čtvrtá byla nejnižší a prví logicky nejvyšší.

Většina trpaslíků měla otrhané šedé šaty , kruhy pod očima s viditelným hladem a žízní. Byli tak vyhublí , že by se schovali za lampu pouličního osvětlení.

Ti co měli větší štěstí, ti co nekopali ale vozili všechen vykopaný materiál , měli špinavé oranžové lacláče a šedé triko.

Předposlední kasta trpaslíků zpracovávala drahé kovy a kameny . Ti byli oblečeni vcelku normálně.

A ti s nejvyšším postavením? Ti všem vládli. Někdy i ty ze čtvrté kasty mlátili bičem . Na sobě většinou středověkou róbu .

Oproti klanu kde byli předtím to bylo zvláštní.

Po krátkém čase už měli namířeno pryč . Stáli u skalního úseku, kde se klan Airwic měnil na klan Lillymon.

Jonáš jel jako poslední , chtěl si ještě prohlédnout krajinu. Najednou zaslechl šepot. To se dvě trpasličí děti ze čtvrté kasty dívaly na projíždějící. Jonáše se jich zželelo. Seskočil s koně a šel k nim.
,,Ahoj."řekl vlídně. Obě děti na něj koukaly vyděšeně. Bály se ho. Jonáše napadla jedna věc. Dá jim dárek ! Vytáhl z brašny kus bábovky od Laury (očarovanou kouzlem trvanlivosti) a vtiskl jim jí do rukou. Sice ji měl na nervy , až se bude z něčeho stresovat , ale ony jí potřebovaly víc.
Naposledy na ně mrknul a rychle dohnal zbytek.