Láska a růže (Botman cz ff)✔︎

▪︎4▪︎

POV Sára

Jako každé ráno bylo nudný a proto vám zase ráno přeskočím. Jako vždy. Aby jsem se vrátila k tomu včerejšku. Jak jsem se líbala s Kellwinem. On chtěl zpátky se mnou vztah, ale já řekla že ne. Jednou jsme spolu byly a nevyšlo nám to. Tak nám to nevyjde i podruhý. On to musel nějak pochopit. A taky stále nevím co je Bóťovi. Nebere mi mobil a neodpovídá na zprávy. Ani klukům se neozívá. Nějaký stories na ig dělá. Takže alespoň vím, že žije. Všechno mi brácha včera řekl, když kluci odešli. Viděl jenom část a druhou část neviděl. Kdyby jo věděl by, že nakonec jsem ho odmítla a nechci s ním nic mít. Myslím s Kellwinem né s Patrikem. Vážně by jsem měla Patrikovi říct co k němu cítím. On by mi to nemusel uvěřit a bude si myslet, že ho jen zneužívám. Ale ono to tak není. Seděla jsem v obýváku a u toho jedla svůj oběd. Byla jsem na mobilu a psala si s bráchou nebo s klukama. Možná po dlouhé době se objeví Mára. Pár dní jsem ho neviděla. Prý má jet na dovolenou tak mě chce vidět než odjede. Taky by jsem ho navštívila, kdyby jsem někam jela na dovču. Ale nemám moc čas, protože programování mi bere celý můj čas co mám. Sice i o svátkách mám volno, ale to spíše pracuji než aby jsem si užívala volno.

POV Botman

Je to pár hodin co ignoruji kluky a Sáru. Sára mi řekla, že není s Kellwinem, ale nevěřím jí to moc. Včera jsem viděl něco jiného. Takže mi může lhát. Moc lidem nevěřím a kluci to vědí, ale stejně jí to neřekli, že nevěřím lidem. Takže nemá smysl se snažit. Seděl jsem u počítače a nevěděl jsem co dělat. Hrát se mi nechtělo. Šel jsem se podívat na tsko. Byl tam sám Kellwin. A tak jsem se k němu připojil. "No nazdar Kellwine." řekl jsem. "No nazdar Bóťo. Se divím, že žiješ." odpověděl mi Kellwin. "Se divím, že ty tu jsi sám a nejsi se Sárou." řekl jsem mu. "Jestli to nevíš což asi ne tak ona mě odmítla." řekl Kellwin a vypadal, že je naštvaný. "Hold má na lepší než jsi ty nebo já." odpověděl jsem mu. "Myslíš jako, že nejsem pro ni dost dobrý? U tebe to chápu, ale u mě?" zeptal se mě. "No pro ni asi nejsi dost dobrý. Já snad vím kdo se jí líbí?" odpověděl jsem mu a zeptal jsem se ho. "No a já snad jo?" řekl mi. "Nevím. A nebudu to řešit." odpověděl jsem a odešel z hovoru. Neměl jsem náladu s ním mluvit. Jakože jestli je pravda to co tvrdí Sára i Kellwin, že nejsou spolu tak by jsem mohl mít šanci u ní. Teda pokud si nevybere Davela. Ten květák mi to třeba může pokazit nebo zkazit. Má přijet Mára mám s ním jít ven a bude ještě někdo s námi. Hádám, že to bude Sára. Nikdo jiný mě totiž nenapadá. Protože nikdo jiný nebydlí v Humpolci tak jako já. Takže možná půjdu.

POV Mára

Dneska pojedu do Humpolce za Botmanem a Sárou. Slyšel jsem co se stalo a tak zkusím ty dva mezi sebou rozmluvit. Aby se jeden druhému nevyhýbal, ale spíše Botman se vyhýbal mě, klukům a Sáře. Dneska mi to psal Kellwin, že s ním chvíli mluvil a pak odešel bez rozloučení. Nevím co poslední dobou je s Botmanem. Nebudu to řešit, porotože jsem na cestě do Humpolce a stejně už jsem v Humpolci. Zastavil jsem přes Sáry domem a už vycházela z domu, když jsem vystupoval. "Ahoj Sári." řekl jsem jí. "Ahoj Máro." řekl jsem a oba jsme se vydali směr park. Sára neví, že má jít s námi ven Bóťa. Šel jsem mu napsat.

Ahoj Bóťo

Ahoj tak už můžu vyjít?

Jo za chvíli jsme tam

Ok zatím

Čauky

Konec chatu

Hned jak jsem dopsal jsem mobil vypl a strčil si ho do kapsi. "A jinak Sári jak se máš?" zeptal jsem se jí. Mezitím co jsme šli směrem k Botmanovi. "Ale dobrý jde to. Co ty? A kam se chystáš na dovolenou?" odpověděla a zároveň se i zeptala Sára. "Jo nějak žiju. A chystám se do Anglie." odpověděl jsem jí. "Jo v Anglii je hezky." řekla Sára. Už z dálky jsem poznal, že jde Botman. Sára chtěla asi ještě něco říct a když asi viděla Bóťu tak se zastavila. "Ahoj Máro a ahoj Sáro." řekl Bóťa. "Ahoj." pozdravil jsem ho. "A-Ahoj." zadrhla se na začátku Sára. "Co máte v plánu?" zeptal se Bóťa. "Asi půjdeme do parku a pak nevím." odpověděl jsem. Ty dva se na sebe dívali jako kdyby se pár let neviděli. Možná vážně něco nimi je. Trochu to i Bóťovi závidím. Bylo tam ticho asi tak 5 minut dokud jsem neprolomil to ticho. "Tak jdeme nebo tu chcete stát a dívat se na sebe?" zeptal jsem se jich. Tentokrát toho už nechali a šli jsme směrem k tomu parku. Do nějaké chvíle jsme tam došli a sedli si na lavičku. Uprostřed seděla Sára na pravo od ní já a na levo Botman. "Ty jsi někdy byla v Anglii Sári?" zeptal jsem se jí. "Jo byla čtyřikrát. A asi tak sedmkrát v Americe." odpověděla mi. "Tak to asi umíš perfektně anglicky ne?" zeptal se Bóťa a Sára jen kývla na souhlas. "A proč jsi tam vlastně jezdila? Jen na dovolenou nebo nějaké pracovní věci?" zeptal jsem se jí. "Kvůli práci, ale teď jsem tam dlouho nebyla. Ani v Anglii a ani v Americe." odpověděla mi. "A kde jste všude byly vy?" zeptala se. "Já byl v Itálii, Maledivy, Chorvatsko. A to je asi vše." odpověděl jsem. "Já byl pouze v Chorvatku." odpověděl Botman. "Tak ja vás někdy vezmu do Ameriky." řekla Sára. "Jo a taky nás budeš muset naučit lépe Angličtinu." řekl Bóťa. "Neboj se všechno bude." odpověděla mu Sára. "Však máme času dost. Třeba až budeme mít všichni 3 více času tak budeme moct letět." řekl jsem a oba kývli na souhlas.

Eyyyooo máme zde další kapitolu. Tím, že tady skoro pořád přibývají přečtení tak tu máte další kapitolu. Doufám, že se knížka líbí. Samozřejmě mě potěšíte, když si knížku přečtete a budete hlasovat. Sem tam může být i komentář. Tak se mějte.

-Borůvka💖💖