She's A Killer (Zayn Malik - cz. ff.)

Part 14 - kiss

„Co tady děláš?"

Vyhrkla jsem na něj...

„Zjistil jsem si, kde bydlíš a tak ti vezu pizzu?" Vyhrkl stejně překvapeně jako já... Parodoval mě...

„Ty si poslíček?" Vybuchla jsem do smíchu.

„Ne. Jsem rozvážeč pizzy." Řekl uraženě.

„Takže poslíček!" protočil oči a do rukou mi vecpal krabice s pizzou.

„Megie neser mě!" vyhrkl pak. Natáhl svou dlaň směrem ke mně.

Dala jsem mu do ní nějaké bankovky. Ale než jsem pustila jeho ruku, přitáhla jsem si ho za ni blíž a zašeptala mu jemně do ucha: „Pro tebe jsem Jesmine." Než jsem se odtáhla, ještě jsem mu skousla ušní lalůček.

„Na co si to hraješ Megie?" vzhlédl ke mně s povytaženým levým obočím.

„Hele Zayne nezdržuj a vrať mi drobné!"

„Ty se mě bojíš!" vykřikl mi o obličeje.

„Do prdele co?! Jak tě to napadlo?" vytřeštila jsem na něj oči.

Jako wow! Tohle jsem od něj nečekala!

„Vždy když se bojíš, nepatrně se ti klepou prsty a snažíš se zastrašit ostatní a taky rychle těkáš očima! Jo! Bojíš se mě!" vítězně se radoval.

„Jak jako vždy?! Ty mě stalkuješ?"

„Ty si fakt nic nepamatuješ?" řekl trochu smutně. Smutně?! Propaloval mě pohledem.

Popadla jsem pizzu a třískla mu dveřmi před nosem.

Obrátila jsem se, hodila pizzu do chodby a po dveřích jsem se svezla k zemi... Byla jsem vyděšená. Bylo mi jako by někdo vyzradil mé nejtajnější tajemství. Chvíli jsem tam jen tak seděla s hlavou v dlaních a pak jsem slyšela tupou, ale tichou, ránu do dveří a jak se po nich něco sune.

Sedí na druhé straně stejně jako já... Něco je špatně.

Po asi 10 minutách jsem se postavila, vzala pizzu a donesla ji klukům.

Jelikož jsem už neměla hlad a chtěla se nějak odreagovat, vzala jsem si z předsíně mikinu a tenisky a šla jsem se projít. Otevřela jsem dveře a uviděla ho, jak míří ke svému autu. Zastavila jsem se a v ten moment bouchly dveře za mnou. Vzhlédl ke mně od auta.

Chtěla jsem udělat krok zpět, ale nebylo kam. Žertovně se usmál. Já si zachovávala poker face.

Sklopila jsem pohled a prošla kolem něj, jenže on uchopil mé zápěstí a tím ně zastavil.

„Co kdybych ti pomohl si vzpomenout?" upřeně se mi díval do očí.

Byl zatraceně blízko.

Má tak nádherné oči. Jako bych je už někdy před tím znala. Jako bych jim už někdy patřila a ty černé vlasy. Jaké by to bylo do nich zabořit prsty?  Do Prčic! Nad čím to uvažuješ!

Políbil mě a při tom jako by mi hlavou proběhla vzpomínka...

*FLASHBACK*

„Ani nevíš, jak moc tě nenávidím! Nedá se to s ničím srovnat! Jsi to největší hovado, ten největší kretén, největší hajzl! Jak si to vůbec představuješ?!" zařvala jsem na něj z plných plic. Po lících mi stékaly pramínky vlažné slané tekutiny.

„Vím moc dobře, jak se cítíš! Jako děvka! Jenže ty tou děvkou jsi! Jak si to představuju? Jak asi myslíš zlatíčko? Nic neznamenáš! Můžu si s tebou dělat, co chci!" zařval na mě zpět.