Nepanikařila jsem, ostatně jako nikdy ještě. Jasee si sedl na místo spolujezdce a začal něco klepat do mobilu. Moc jsem to nevnímala a na klíčích jsem zmáčkla tlačítko pro otevření zadních dveří mé garáže. Vyjela jsem, co nejrychleji to šlo. Policisté byli docela dost překvapeni, protože nevěděli, že mám nějaký zadní východ. Stáli jen před domem, neměli ho obklíčený.
„Jasee! Přestaň si hrát s mobilem a dělej něco!“ byla sem naštvaná vzala jsem mu mobil a hodila ho na palubní desku. On se na mě jen podíval jako, - co - ti – šibe?- jen jsem nad ním protočila oči a svůj pohled zaměřila čistě jen na cestu před námi.
„Jess, kde máš nějakou zbraň?“ zeptal se a já ukázala na přihrádku na jeho straně. Vzal ji a podíval se do zpětného zrcátka.
Uslyšela jsem výstřel, ale z mé zbraně to nebylo. Koukla jsem do zpětného zrcátka na mé straně a uviděla jsem policistu, střílejícího našim směrem. V duchu jsem si zanadávala, jak jsem blbá a naivní.
„Jasee, převezmi si volant a zavolej Aronovi. Řekni mu, co se děje, on tě nasměruje pryč z města!“ J. nic nenamítal a udělal, co jsem po něm chtěla. Já jsem si přelezla na zadní sedačku. Pokusila jsem se zamířit, jenže Jasee furt kličkoval před jejich výstřely. Zamířila jsem a ani chviličku jsem nezaváhala. Nechtěla jsem zabít poldu, jen jsem střílela na pneumatiky, aby zastavili a my měli možnost odjet bez pronásledování. Podařilo se!
Jasse něco mumlal do telefonu a pak rychle zabočil do prava.
„Do prdele Jasone! Dělej to přes ruční brzdu! Nebo příště ti to chcípne úplně!“ zařvala jsem na něj a on jen převrátil oči. „Argh! Měl by sis pohnout! Vzadu za námi někdo jede! A na poldy to nevypadá!“
„pokud vím! Řízení je moje práce! Ty máš zajistit, aby nás nepronásledovali.“ Hned jak to dořekl, jsem vystřelila a samozřejmě jsem neminula. Jason zahnul do nějaké uličky. Slepé uličky.
„No super a teď jsme úplně v prdeli!“ neodpustila jsem si rýpnout na jeho adresu. Jason semkl čelisti pevně k sobě. Dveře, které byly na konci té uličky, se rychle otevřely a my mohli vjet dovnitř.
Vevnitř jsme zastavili tak rychle, že nám zadní náprava uskočila tak, že auto udělalo hodiny. Vystoupila jsem z auta pouze v legínách a mikině od Jasona, kterou mi kdysi dal, protože jsem se nestihla převléct. Byli jsme v nějakém prázdném skladišti a vůbec mi nevadilo, že tu byla tma, naopak mi to velice vyhovovalo. Z kufru auta jsem vytáhla tašku s elektronikou, mezi tím Jason mluvil s Aronem po telefonu. Dávno před tím jsem na takovéto jednání byla zvyklá, ale teď si budu muset zvykat znovu. Z tašky jsem vytáhla laptop a zkoumala jsem, na co ho mám položit. Uvědomila jsem si, že v autě mám pro všechny případy stan, stolík a nějaké další harampádí. Tak jsem tedy vytáhla stolík a na něj položila laptop. Židličku, která byla přibalená ke stolku, jsem postavila naproti stolku a posadila jsem se. Otevřela jsem laptop a začala jsem hledat informace o Antonym Swiftovi. To byl ten chlápek, co mi klepal na dveře. Jeho hlas jsem znala až moc dobře. Poprvé když nás zabásli, myslím tím sebe a Jasona, byl to on, kdo za to mohl. Ten hlas bych si pamatovala i po amnesii! Nikdy mi nedělalo problém se nabourat do jakékoli databáze, takže to, co jsem potřebovala vědět, jsem našla hnedka.
„Jess? No Aron říkal něco o tom, že pro nás má někde nějakou chatu, takže bychom se tam měli vydat… a to co nejrychleji.“ No jen jsem se na něj podívala, protože mě vyrušil od práce a to já nesnáším!
„Jasee. Potřebuju s tím chlápkem něco udělat! Nemůže nás furt pronásledovat!“ byla sem naštvaná, ale doufala jsem, že to pochopí.
„Prosím tě, Jess nech to na později. Teď by nám to mohlo přidělat potíže.“ Měl pravdu, ale mě už svrběly prsty. Měla jsem chuť mu udělat cokoli za to, že mě našel!
„Jasee. Nech mě mu jen nějakou maličkost udělat, aby na mě nezapomněl. Prosííím!“
Další moje kratičká část. Něco jsem vymyslela a doufám, že se bude líbit.
Také se mocinky omlouvám za chyby a myslím, že jich tam je požehnaně.... a pokud bude možnost prosím moc o komentíky... bez nich je to takové suché...a kdyby nekdo chtěl je tam písničky u které jem temhle díl psala i když vůbec nesouvisí..
-Z-

ČTEŠ
She's A Killer (Zayn Malik - cz. ff.)
Hayran KurguV téhle povídce jde o dívku, která dělá něco na, co ostatní lidé nemají žaludek. Jde ji jen o sebe. Pracuje pro sebe. Na nikom ji nezáleží. Už ne... Už nemá nikoho, kdo by jí pomohl. Teď je samostatná a děsivá. Co se jí stane, když dostane za úkol z...