She's A Killer (Zayn Malik - cz. ff.)

Part 8. - Who is he?

Vzbudila jsem za tónů vyzvánění mého mobilu. Podívala jsem se na displej. 5:30!  Kterej debil mi volá v půl šesté ráno?!?!?!  

„Doufán že je to důležité!“ Zavrčela jsem do mobilu po tom, co jsem přijala hovor.

„Kurva to si piš, že je to důležité! Do prdele kde si?!“ Aha už vím, kdo mi volá. Jason. Někdy to s tou starostlivostí přehání.

„Klid mami už jdu.“ Odsekla jsem mu a vsadím se, že proto čil očima stejně jako já. Položila jsem mu to.

Podívala jsem se okolo sebe a v posteli jsem nebyla sama, ale s nějakým klukem… Sakra co jsem to včera dělala? Nic si nepamatuju. Jen to, jak jsem odešla od Stylese a šla do baru a potkala jsem tam toho blonďáka, a pak jsme jeli k němu a tamhle visí moje šaty a na lustru mám kalhotky… Sakra!

Rychle jsem posbírala kousky oblečení po celém jeho bytě a pokusila jsem najít i koupelnu.

+-+-

Musím uznat, že měl pěkný byt.

Vklouzla jsem do chaty, ve které mě netrpělivě pozorovali kluci. Aron seděl na gauči a Jason přešlapoval před krbem. Protočila jsem nad tím oči. Odložila jsem si bundu a sundala podpatky. Přešla jsem do kuchyně a vytáhle z police nad dřezem krabici s léky. Do sklenice s vodou jsem hodila šumivou tabletu a čekala jsem, až se úplně rozpustí. Na nic jsem nečekala a obsahem sklenice jsem si schladila krk. Poté jsem přešla ke klukům, abych si mohla poslechnout a vychutnat jejich káravé pohledy, tedy hlavně ten Jasonův.

Během Jaseeho hodinového poučování a Aronového horlivého přikyvování, někdo zazvonil u vchodových dveří. Čekala jsem třeba poslíčka s pizzou, ale to co jsem viděla, mě vyvedlo z míry, ale zároveň ohromně potěšilo. Stál tam v celé své kráse. Louis Tomlinson. Zatajil se mi dech. Naposled sem ho viděla když mě kluci seznamovali s okolním světem a mou minulostí. -bylo to asi před rokem- Na nic jsem nečekala a vyběhla k němu. On mě asi zřejmě vyhlížel, jelikož roztáhnul ruce a jakmile jsem na něj skočila, pevně mi opětoval objetí. Konečně jsem zase mohla cítit jeho vůni, jeho teplo a jeho rozkošné vlasy, škádlící mě ve tváři. Jak moc mi tenhle pubertální vyspělec chyběl. Po pěti minutách silného objímání se odtáhla a já na nic nečekala a vlepila jsem mu chtivý polibek. Rozrušilo ho to, ale okamžitě mi to opětoval. Jak moc mi jeho rty chyběly. Ty jeho sladké a měkké rty. Jemně mě škrábal vousy, které když si neholil, vypadaly jako ty od Jacka Sparoua.

„Ehm. Ehm.“ Ozvalo se za námi odkašlání. Pousmála jsem se a odtáhla se od Louího, věnovala jsem Louímu vřelý a obrovský úsměv. Ale naopak klukům jen ten naštvaný za to že mě v tak krásné chvíli vyrušili.

Odmlčela jsem se a byla jsem ten první, co promluvil. -Ostatně jako vždy.-

„Ehm. Loui co tady děláš? Nemáš být v Melbourne?“ trošku jsem se zamračila, protože se mi nelíbí takovéto překvapení, i když překvapením byl on.

„Volal mi Niall, že chceš jít zase do ‚akce‘. Tak jsem si to nemohl nechat ujít. Kdo vůbec je ten první mrtvý? Kdo má tu čest? Doufám že je to nějaký debílek který si to zaslouží. Nebo jinak…“ kecal a kecal a kecal. To mi tak chybělo. Ty jeho blbé kecy co nikoho nezajímaly.

„Je to lovec osob! Takže jo zaslouží si to. A už prosím nemel a pojď mi pomoct je přesvědčit, že já za nic nemůžu, že to jen Styles!“ přerušila jsem to jeho roztomilé zlobení. Stále jsem ho propichovala pohledem. Nemohla jsem uvěřit, že tu je. Všechny pocity ve mně se jakoby probudily a já cítila všechno najednou. Nepředstavitelný smutek, těžkou bolest, stonásobnou radost, chtíč touhu, zlobu, tíhu, štěstí… vše jen díky jeho maličkosti.