Měli jste někdy pocit, že z vás vyprchal celý váš život? Jen proto, že jste ztratili někoho blízkého? Měli? Tak to jistě víte, jak se teď cítím.
Ještě ani pohřeb nezačal a já už tu brečel... nestydím se za to. Každý někdy brečí. Kluci jen neradi ukazují slzy. Snaží se být silnými.
Jenže když někomu umře nejlepší kamarádka...
Snažil jsem se ji zachránit, ale byl jsem moc pomalý. Teď je kvůli mně mrtvá. To já můžu za to, že umřela. Já jí měl ochraňovat. Slíbil jsem jí, že ji ochráním a tu šílenou ženskou zabiji. Ani jedno jsem nedokázal. Jsem já vůbec k něčemu dobrý? Můžu snad být někdy dobrým lovcem? Asi ne...
„Williame! Tak sakra posloucháš mě vůbec?" vřískala vedle mě na sedadle Mia. Podívám se na ni. Jistě uviděla otazníky v očích a tak musela zopakovat to, co předtím říkala. „Říkala jsem, že už přijel i Arthur a zbytek mojí třídy, takže můžeme vystoupit a jít." pomalu přikývnu a oba vystoupíme z auta.
Přistoupil k nám Arthur. „Ahoj" pozdraví nás a Miu obejme. Zamknu auto a společně vyrazíme ke kostelu.
Vešli jsme dovnitř. Ann rodina stála u rakve a plakala. Pomalu jsme přistoupili k rakvi a Mia položila kytici červených růží k rakvi. Chvíli jsme tam postáli a přáli Ann, aby se jí tam nahoře líbilo. Poté jsme se otočili k její rodině a každému z nich popřáli upřímnou soustrast.
Posadili jsme se nalevo od její rodiny. Všichni kamarádi Ann přicházeli a přáli upřímnou soustrast rodině a Ann dávali k rakvi květiny. Po několika minutách začal pohřeb.
...
Vyšli jsme před kostel. Arthur si nás oba dva dobře prohlédl. Pak povzdechl a ještě se podíval za nás na Nicka a jeho rodinu.
„Děje se něco?" vzlykavě se ho zeptala Mia. „Budete mi chybět." usměje se na nás. „Jak jako, že ti budeme chybět?! Ty někam odjíždíš?!" vykřikla Mia. Radši jsem ji objal jednou rukou kolem pasu. „Odjíždím, Mio." řekne jednoduše. „Nemůžu zůstat tady a oplakávat její smrt celý život. Věřte mi, že je na lepším místě a Michael už konečně taky. Zaslouží si chvilku klidu, určenou jen pro ně dva. Navíc mě potřebují další lidé. Už hodně dávno jsem se rozhodl, že budu pomáhat všem lidem od zlých duchů a taky to dodržím." podívá se na mě. „Kdykoliv bys s něčím potřeboval pomoc, moje číslo máš."
„No. Vlastně něco bych od tebe potřeboval." nadzvedl jedno obočí. „Chtěl bych se zlepšit v lovení duchů. Nechci, aby mi už kdokoliv z blízkých umřel. Potřebuji být silný dost na to, abych lidi ve městě ochránil..." Arthur přikývl. „Pak se tedy dneska večer sejdem. Přijď ke mně domů." naposledy se na nás usmál, otočil se a odešel.
Zezadu k nám přišel Nick. „Vše v pořádku?" zeptá se a my jen přikývneme. „A kam odešel?"
„Pryč" Mia si povzdechne. „No, nic. Je mi to líto, ale už musím jít domu." Nick přikývne. Mia nás ještě obejme a pak jde domů.
„Co jsi s Arthurem řešil?" zeptá se mě. „Něco ohledně lovu duchů" řeknu v klidu. „Něco ohledně lovu duchů?" zopakuje. „Ano... a teď mě omluv, musím ještě něco udělat." usměji se a jdou k jednomu z mnoha hrobů tady.
*************
Ahoj :)) Tak tady je slibovaná první kapitola :))) Doufám, že se vám bude líbit i tento druhý díl knížky My friend ghost :)))
A co říkáte na první kapitolu? :)
Každý komentář a vote potěší :))) ♥
