STORY OF EVIL - SKUTEČNÝ PŘÍBĚH RILLIANE

ZAMILOVANÁ DVOJČATA

O pár dní později musel Allen odjet na nějakou konferenci či co...Nevím. Naštěstí byl do svačiny zpátky, i když se ten den choval divně. Až když jsem mu dala pusu na tvář, zase se probral a začal komunikovat normálně. 

Ten večer před usnutím mi pusu vrátil. Nejdříve jen na tvář, a pak se naše rty váhavě setkaly. Poprvé. Oba nás to trochu rozhodilo, takže jsme pak prudce ucukli. Bylo to tak zvláštní...Měla jsem pocit, jako kdybych k Allenovi něco cítila. Cit, který ale nebyl ryze sourozenecký. Musela jsem tu myšlenku ale zaplašit, protože jsem byla zasnoubená. Pravda byla taková, že jsem o tu svatbu nestála. Nechtěla jsem si vzít cizího člověka! Ale Lucifenie byla na pokraji zhroucení. Celá naše země byla dost v háji a sňatek s bohatým princem a spojení Lucifenie a Marlonu by zemi velmi prospělo.

Kromě jednoho setkání na korunovaci a truhly plné darů, které mi Kyle pravidelně posílal, jsme ale neměli nic společného. I tak jsem byla ale ráda, když mi od něj dorazil dopis. Že by se chtěl vyjádřit k naší svatbě? Přece jen, můj patnáctý rok se pomalu ale jistě blížil.

V dopise ale nebyl termín naší svatby...Kyle mi psal, že s okamžitou platností ruší naše zásnuby. Protože se zamiloval do jiné...Do dívky se zelenými vlasy...Takže do někoho ze Zelené země.

Cloumal můj vztek! Ještě nikdy mě nikdo takhle neurazil. Poslal mi JEN dopis. Kde mi bez obalu oznamuje, že si mě nevezme, protože má nějakou jinou? Nějakou flundru ze Zelený země? Nějakou pitomou, zelenou, pórkem ověšenou lesní žínku, která nemá špetku vkusu?! Slzy vzteku se mi nahrnuly do očí.

Já o ten sňatek zase tak moc nestála! Mě se taky nikdo neptal! Když nás zasnoubili, byli jsme malé děti! Ale tohle...kdyby ty zásnuby zrušil proto, že se neznáme, proto, že mezi námi není láska...Byla bych nakonec asi ráda. Ale kvůli jiné? Tak to ne! Ta mi určitě nesahá ani po kolena!

Musela jsem zjistit, kdo je ta zelená čarodějnice. Vydala jsem rozkaz, abych zjistila její identitu. Ale... k čemu vlastně? Ať si Kyla třeba sežere! Ale mě nikdo nebude takhle urážet! Vzala jsem všechny dary od Kyla, které jsem za celý život dostala a rozházela je po pokoji a většinu z nich rozbila. Až pak mi došlo, že jsem je mohla dát Charlette. Je jediný z nich by jí stačil k tomu, aby si postavila vlastní, menší palác...No nic...Zavolala jsem jí, aby vše uklidila, a řekla, že co odnese, si má nechat.

Plakala jsem u sebe v komnatě, když v tom vešel Allen. Smutně jsem k němu vzhlédla. Něco mi nesl. Malou žlutou květinu. Žlutou růži, kterých byla naše zahrada plná, i tak mě v tu chvíli to gesto nesmírně potěšilo. Květinku jsem přijala a nechala se obejmout. Allen se mi pokusil setřít slzy.

,, Prosím, neplač!"

,, Nemůžu si pomoct! Jak...jak mi to někdo mohl udělat?"

,, A ty sis ho opravdu chtěla vzít?"

,, Jistě! Nebo ne! Já nevím!" Znovu jsem se rozbrečela. ,, Asi...vlastně ani nechtěla, jenže..." Allen mlčel a čekal, co odpovím. ,, Jen jsem chtěla, aby mě někdo miloval!"

,, Tomu rozumím." Řekl. ,, Znám to, taky jsem jednou...měl pocit, že k někomu něco cítím, protože to bylo nové, ale pak..." Trochu překvapeně jsem se na něj podívala. ,, Chci jenom říct, že je logické, že chceme, aby nás někdo miloval. Ale možná...zatímco jsme hledali lásku tam venku, nás přitom čekala mnohem blíž."

,, Co to znamená?" Zašeptala jsem. Allen mě pohladil po tváři a položil mi hlavu na rameno.

,, Na tom nezáleží. Jsem tu pro tebe." Něžně mě hladil zezadu po krku a já si všimla, jak ztvrdl v oblasti rozkroku. Opatrně jsem mu vjela rukou do kalhot. Zakňučel a přitáhl si mě do klína.

Jak pokračovala naše noc snad nemusím líčit, ale tu noc jsme spolu nespali jako sourozenci. Oba nás zarazilo, co to děláme. Asi bychom neměli. Přece jen, jsme dvojčata. Ale na tom nezáleželo. Milovali jsme se. Allen byl jediný, kdo mě kdy měl opravdu rád a upřímně, také jediný, koho jsem měla doopravdy ráda já. Na kom mi SKUTEČNĚ záleželo. Vždycky to tak bylo...

,, Už se cítíš líp?" Zeptal se mě potom.

,, Ano." Odpověděla jsem se smíchem a stočila se mu do náruče. ,, Ty mě už nikdy nenecháš samotnou."

,, To ti přísahám, má princezno."

Tu noc jsem zapomněla na Kyla i na všechny dětské, platonické city, které jsem k němu kdy chovala. Nebo si myslela, že chovám. Se zadostiučiněním jsem si představila, co by na to řekla má matka...Ale nezapomněla jsem na tu nehoráznou urážku. I tak ale...Ať si ho ta Zelená cuchta nechá! Málem bych zapomněla i na to, jaký jsem vydala rozkaz.