STORY OF EVIL - SKUTEČNÝ PŘÍBĚH RILLIANE

LEONHART MUSÍ PRYČ!

Jednoho dne se ke mně donesla informace, že někdo krade jídlo z paláce. Proč by to někdo dělal? Vůbec jsem to nechápala. Kdo by okrádal palác? A proč? Dobře, zloději jsou zlí, to víme všichni, ale jídlo...? Kdyby peníze, ale proč by někdo...No, tak či tak jsem to musela jít vyřešit. Zase já. Princezna, a musí si sama zařizovat tyhle věci! A proč? Protože Leonhart není co k čemu! Má plno rozumů, ale skutek utek...

Takže jsem vztekle vrhla do kuchyně. A naštvala se hned dvakrát. Moje drzá služka Ney se tam usmívala na Allena. Ani nevím, proč mi to tak vadilo, ale vlepila jsem jí facku, a pak se dožadovala Mariam. Ney mi řekla, že tu není.

,, Fajn! Takže, kdo krade jídlo z paláce?" Uhodila jsem na ní.

,, J...já nevím!" Blekotala. Dala jsem si naštvaně ruce v bok.

,, Buď mi to OKAMŽITĚ řekneš, nebo ti nechám useknout tu tvojí prázdnou hlavu!" Vyděšená Ney hledala oporu u Allena, ale ten od ní jen odvrátil pohled. ,, No?"

,, Byl to někdo...někdo vysoký."

,, Jak vysoký?"

,, Hodně. Nemohla to být služebná." Řekla Ney. ,, Byl to muž."

,, Tak řekneš mi už, kdo nebo tu budeme kvůli tobě do rána?!" Ney se rozbrečela a schovala si hlavu do dlaní.

,, Leonhart." Zašeptala. Tak teď jsem se dopálila znova. Tak Leonhart! Ty jeho kecy na koledu, že bych měla taky vyjít mezi lidi, abych pochopila, že bych měla přestat rozhazovat za svoje dorty, šaty a za zlato na uniformu pro Allena, jsem ještě byla schopná zkousnout. Ale krádeže?

Vztekle jsem opustila kuchyň a Allenovi řekla, aby šel se mnou.

,, Ten Leonhart mě tak vytočil!" Láteřila jsem. ,, Ale ty...tys s ním přece vyrůstal! Řekni mi všechno, co víš!"

,, Jak, všechno, co vím?" Nechápal.

,, Byl na tebe hodný?" Tahle otázka byla rozhodující. Byla to Leonhartova poslední šance, jak si zachránit kůži. Allen sklopil zrak.

,, No...ale jo. Někdy. On...učil mě šermovat."

,, A jde ti to!"

,, Jo, jenže...to nemám rád. Nebavilo mě to. Germanii to bavilo víc, takže jí měl radši." Svěřil se.

,, Neboj se." Pohladila jsem ho po tváři. ,, Zaplatí i za to, že se k tobě nechoval tak, jak měl." To Allena očividně vyděsilo.

,, Co tím myslíš?"

,, Že je třeba se ho zbavit. Uděláš to? Nikdo ze stráží by se neodvážil."

,, ZABÍT?" vyjekl Allen. ,, Proč?"

,, Protože mě štve!" Allen si povzdechl.

,, Já...to přece...nemůžu."

,, Musíš!"

,, Prosím, nedávej mi takovýhle rozkaz!"

,, To není rozkaz. Prosím tě o to." Řekla jsem a vzala ho za ruku. Chvíli mi hleděl do očí, a pak sklopil zrak.

,, Pokud si to opravdu přeješ...Dobře. Ale nemám na to dost síly."

,, To vymyslím." Ubezpečila jsem ho. ,, Zítra večer ho zavolám, že si s ním budu chtít promluvit. Opiju ho. Víš přece, jak rád chlastá. Dám mu k pití to nejlepší, a až bude na mol, ty spolu se dvěma strážnými, kteří už se mi jednou osvědčili, se ho zbavíte. Neboj se, dám jim zase nějaké zlato, a oni to udělají. Už...už udělali i víc." Řekla jsem při vzpomínce na to, jak šikovně jsem se zbavila matky. Allen nakonec souhlasil. Udělal mi tím nesmírnou radost. Vždycky udělal, co jsem si přála.

Ten večer jsem si k sobě dala zavolat Leonharta a nechala přinést lahev toho nejlepšího pití.

,, Vaše veličenstvo."

,, Pojď." Vyzvala jsem ho. ,, Víš, musím tě pochválit za tvé služby. Tady." Podala jsem mu sklenici. Vděčně jí přijal a hned jí do sebe kopl. Dala jsem mu další.

,, Víš, ten nápad krást jídlo z paláce a dávat ho chudým se mi nakonec docela líbí." Hrála jsem s ním tu hru. ,, Mám takový nápad. Jídlo, které se v paláci nespotřebuje, by mohlo být rozdáváno potřebným." Leonhart ke mně obdivně pozvedl zrak.

,, Výsosti, ani nevíte, jak jsem rád, že něco takového slyším!" Pěl chválu. ,, Musím říci, že jste mě nesmírně překvapila! Jak jste vyspěla! Jsem na vás tak pyšný! Popravdě, dříve jsem si dělal trochu starosti, jak se v tak mladém věku dokážete postavit všem obtížím, které vládnutí přináší, ale teď vidím, že se vlády nakonec zhostíte stejně dobře, jako vaše matka." Z těchto řečí mi bylo zle, ale musela jsem to hrát s ním.

,, Jistě, byla jsem hloupá." Pronesla jsem a snažila se, aby to znělo upřímně. ,, Tak si připijme na lepší časy." Dál jsem do něj lila alkohol, dokud se nemotal tak, že se ani nebyl schopen zvednout ze židle. Pak tam vtrhl Allen a popravení vojáci. Allen mu sebral meč a vojáci ukončili ten jeho proradný život. Jeho tělo jsem pak nechala hodit do řeky. Teď může poučovat ryby!