/KONTAKT V OČÍCH/

Jed na krysy :

Ráno:

Ráno jsem se probudila v Kubovi objetí.
"Dobré ránko zlato" Pousmál se
"Dobré Kubíčku" usmála jsem se a vstala z postele
"Někam jdeš?" optal se Kuba
"Nejspíš se pujdu projít ven" sedla jsem si ke stolu a vytáhla si taštičku s kosmetikou.
"Však je 10 zlatoo,pojď si lehnout" Kňučel Kuba
"Kubooo teď fakt né jó?nějak ti to pak vynahradim" mrkla jsem na něj
"To říkáš vždycky ale zasunul jsem snad jen dvakrát" zašlebil se
"To jako fakt?" začala jsem se smát
"No dobře tak večer to do tebe zasunu" zasmál se a odešel do obýváku za klukama.

Upravila,oblíkla jsem se a šla do obýváku.
"Tak já jdu Kubí jo?"
"Dobře kočko" ani se na mě nekoukl byl totiž upjatý do ps4.Nad tím jsem se pousmála a začala si obouvat boty.
"Pôjdem s tebou" Vstal z gauče Dan a šel si taky obouvat boty
"Tak mi na ní dohlídni Konev" křikl Kuba
"Jasný šéfe" zasmál se Dan a vyšli jsme ze studia.

-

"Tak čo?" Prohodil Dan do ticha
"Co by?"
"Čo ty a Kuba"
"Dobrý a co ty?máš přítelkyni?"
"No predsa už nie,ale to som ti hovoril"
"Aha..."
"Eee ospravedlnil ma na chvíľku" šel kousek odemě a s někým volat.
Stála jsem u vysokého stromu a čekala na něj.

Už to je snad 5 minut co volá a hádá se s někým.
"Dane jdu napřed!" Křikla jsem a on kývl a hádal se v telefonu dál.

Procházím parkem do kterého chodim vždy když jsem tady v Pardubicích a je mi fakt na píču.
Sednu si na mojí oblíbenou lavičku,která je mimo cestu za stromama a keři takže o ní skoro nikdo neví.
Sedim si tam a projíždím si ig v mobilu.
Ale vyruší mě někdo kdo mi začne volat
Matěj🖕
"To si ze mě fakt dělá prdel" řekla jsem si pro sebe a zvedla to

Matěji už přestať doprdele!

Já Matěj nejsem

...A co chceš jako?

Jsem Matějův kámoš

A co má být jako?!

Matěj leží v nemocnici,pokusil se o sebevraždu...nechal dopis pro tebe

Ježiši maria

Měla by jsi přiject..

Kam?

Teď je v nemocnici *adresa* jsem tu s ním až přijedeš řeknu ti víc

Aha...dobře uvidim,čau

Rychle jsem to típla a začala si pomalu uvědomovat co se právě stalo.Dělají si ze mě srandu nebo ne...?
Vstala jsem prudce z lavičky a běžela za Danem.
"Dane!Dane!" Hulákala jsem z dálky na něj.
"No teraz som ťa práve hľadal, čo je?"
"No že jsem si právě uvědomila že si musím jít koupit něco do obchodu"
"Tak to rád pôjdem s tebou"
"Neee já chci sama,takže potřebuju nejspíš Kuby auto a to rychle"
"Ummm dobre tak ideme" Dan očividně moc nechápal ale to je dobře,kdybych mu řekla pravdu tak by to řekl Kubovi a ten by mě nepustil.

Ve studiu:

"Ahoj zlato" Přiběhla jsem ze dveří za Kubou
"Ahoj zlatíčko,copak je?"
"Mohla bych klíčky od tvého auta?" udělala jsem psí oči
"Wikiii" povzdychl si
"Kubíčku potřebuju si pro něco jet a to sama,prosiiiiim" kňučela jsem
"Hmmm ale něco za něco" mrkl na mě a podal mi klíčky
"Neboj večer tě ohnu" zasmála jsem se dala mu pusu na tvář a rychle běžela ze studia.

Odemkla jsem černý mercedes a nastoupila do něj.Nastartovala jsem a zadala si adresu nenicnice do navigace a vyjela na cestu.

-

Přijela jsem k vysoké,velké budově a zaparkovala před ní.
Vylezla a zamkla jsem auto a šla na recepci.
"Dobrý den,co potřebujete?"
"Jdu navštívit...kámoše"
"A koho jestli se mohu zeptat?"
"Matěj Kratejl"
"Aha dobře,zrovna by tam měl být jeho nějaký kamarád a jsou v patře 5. v pokoji číslo 44."
"Dobře moc děkuji" poděkovala jsem a šla do výtahu.Stiskla jsem patro 5. a jela nahoru.

Když se dveře otevřeli vyletěla jsem z nich a začala hledat pokoj číslo 44. .
Našla jsem ho a vstoupila jsem do něj.
"Tak ty už jsi tady takhle rychle jo?" Promluvil hoch sedící v křesle vedle Matěje.
"Jo..a ty jsi?"
"Jsem Filip a ty jsi Wiki,vím o tobě"
Nečekala jsem že mě bude znát,sedla jsem si do druhého křesla vedle Filipa.
"No...tak co se mu stalo?"

"No takže,dva dny dozadu jsme u Matěje udělali menší párty ještě s pár kámošema.Probýhalo vše krásně ale pak se mi začal vypovídat to co ti udělal a takhle...celkem mě to dostalo.Pak jsme všichni usli a ráno jsme uklízeli bordel co tam byl,když jsme to douklidili tak jsme všichni odešli.Matěj byl to ráno mi přišlo nasranej a nějak smutnej,když jsem chtěl nastartovat auto uvědomil jsem si že jsem nechal klíčky od bytu u Matěje tak jsem šel zpátky.Když jsem chtěl zaklelat tak bylo otevřeno vešel jsem dovnitř a Matěj ležel na zemi,kolem něj bylo pět iněkčních stříkaček a prázdný jed na krysy"
"Bože...."
"No žejo...a nechal tam dopis"
"Jaký?"
"...Pro tebe ná" podal mi obálku
"Um...nebudu to otvírat ať mi to řekne do očí" rozmyslela jsem se
"Ale co když umře...?"
"Tak se nedá nic nadělat a otevřu to" řekla jsem a strčila si dopis do kabelky.
"Nevíš kdy se má probudit?"
"Nevim pumpovali mu žaludek a má v sobě fakt hodně pervitinu a prej i LSD"
"...Achjo proč to udělal.."
"Myslím že kvůli tobě"
"Kvůli mě?"
"Jo řekl mi vše co ti prej provedl a moc ho to mrzí,miluje tě..."
"Ale..ale na omluvi a na to že mě prej miluje je pozdě"
"Proč?"
"Změnilo mě to co mi udělal a už mám přítele,kterého opravdu miluju"
"Koho?"
"Jakuba neboli Yzomandias ale Matěj to moc dobře už ví že už mám někoho"
"Aha...hele já si dojdu pro kafe tak tu s nim zůstaň" vstal z gauče a odešel z pokoje.

"Ach jo...Matěji" Vstala jsem a sedla si k němu na postel.Držel jsem ho za ruku a koukala na něj.Změnil se.
"Matěji co jsi to tyvole vyváděl..." špitla jsem do vzdychu a pohladila ho dlaní po tváři se slzama v očích.
"Ahoj...." Zamumlal a pootevřel oči Matěj.
"Ahoj.." Usmála jsem se a hladila ho po tváři dál.
"Jsem snad v nebi?" Usmál se
"Ne jsi v nemocnici ty pako"
"Hmmh co tu děláš?"
"Je tu i tvůj nějaký kámoš Filip,ten mi volal ať přijedu tak tu jsem" pousmála jsem se
"Tak to jsem nečekal že mě budeš ještě chtít vidět"
"...Chtěla jsem"
"Proč"
"Jsi v nemocnici divíš se?bála jsem se o tebe sakra"
"To se teda divim proč by jsi se o mě bála po tom co jsen ti provedl"
"S tebou je to vážně těžký Maty" řekla jsem a chtěla vstát ale Matěj mě chytl pevně za zápěstí.
"Matěji už prosím ne" rozbrečela jsem se protože jsem si vzpoměla co mi udělal.
"Né nene Wiki nebreč,tak to není" Začal mě utěšovat a přitáhl si mě k sobě do objetí.
"Matěji prosím..."
"Neboj se...nic ti neudělam" chytl mě pevně za ramena a koukal mi do očí.
"Bojím se tě Maty..." Fňukla jsem
"Už prosim se neboj" pohladil mě po tváři a utřel mi slzy.
"Je to lepší?" Usmál se a dal si mě na klín
"Asio..." špitla jsem
"Promiň co jsem provedl,byl jsem ten měsíc totálně mimo a každý den jsem si to vyčítal....odpusť mi prosím" sjela mu slza po tváři.