Elena

Kapitola 4

'Máš ji moc rád'

Jen co jsem zabouchla dveře od našeho bytu, pohled mi padl na neznámého muže sedícího na pohovce, která dříve bývala mým ložem.
Od té chvíle, co jsem ho spatřila tam sedět, jsem věděla, že spát tam už v životě nebudu.
Bohužel ten pán, který byl očividně i příčinou toho strašného zápachu v místnosti, v tuto chvíli nebyl tím největším problémem...

Z matčina pokoje byly slyšet hlasy. Její a... Další neznámý hluboký mužský hlas. Co mě na tom ovšem zaráželo nejvíce, bylo to, že hlas mluvil až podezřele moc úředním tónem.

Čím více jsem se přibližovala ke dveřím, tím zřetelněji jsem začala slyšet jednotlivá slova...

"...dítě..." "...peníze..." "...domov..."

S tlukoucím srdcem až v krku jsem pomalu otevřela dveře. Konverzace rázem utichla.

Pohled mi jako první padl na mámu.
Oči rozmazané od řasenky a jak mě spatřila, potlačované vzlyky se vydraly na povrch.

"Elenko!... Tak... Tak mě to mrzí!"

Běžela jsem jí do náruče a pak jsem si všimla..

"Mami! Co ti to dali na ruce?!!?"
"To nic zlato... To bude dobré... Bude to dobré... Uvidíš."

"Proč máš na rukou želízka?!"

Nyní už jsem měla v očích slzy i já.
Otočila jsem se na četníka, který nás dosud jen mlčky sledoval.
Roztřeseným a tichým hlasem jsem řekla:
"Co se stalo..?"

-

Seděli jsme u kuchyňského stolu. Páchnoucí chlap tam už díky bohu nebyl. Za to se přidala přísně, leč přívětivě vyhlížející paní, která držela v ruce zápisník, připravena zaznamenat každičké slovo.
Ovšem.. měla by více práce, kdyby jsme už 10 minut nemlčeli.
Policajt si tiše prohlížel jakési záznamy a já pevně svírala matčinu ruku. Bylo vidět, jak je bledá. Taky si pořád okusovala ret a nepatrně klepala nohou o zem..

Náhle se ozvala paní:
"Jsi Elena, že?"

Ticho.

"Vím že jsi to ty." Usmála se. "A taky vím, že máš svoji matku ráda."

"To mám." Řekla jsem. "Řekne mi už konečně někdo, co se tady děje?"

Četník konečně odlepil oči od svých spisů a vyměnil si krátký pohled s již zmiňovanou ženou.
Ta mu kývla, že může mluvit.

"Víš.. tvoje matka..."
"Tvoje matka dělala poslední měsíc velmi špatné a zlé věci."
Skočila mu do řeči paní.

"O čem to mluvíte? Nemůžete přejít rovnou k věci?? Už nejsem malá."
Už mi trochu začínala docházet trpělivost.

"Dobrá tedy. Víš kdo byl ten muž, který před chvílí odešel?"

"Ne."

"... Tak ten... Si právě teď koupil za peníze od tvojí maminky jisté služby..."

"Moment.. moment.. cože? Jaké služby?? Mami, co to ta paní říká??!"