Elena

Kapitola 3

'I v nejhorší hodině'

Úplně tomu nemůžu uvěřit, ale už je to měsíc, co Mike přišel do naší školy. A můžu říct, že to byl dosud nejlepší měsíc v mém životě.
Za tu dobu si mě a Mika začali všímat i ostatní, a i když jsem byla pořád ta stejná chudá holka, měla jsem pocit, že už na mě nevrhají tak nenávistné pohledy, jako před tím.
Ostatně... A buďme upřímní, Mike totiž nebyl žádné ošklivé káčátko, no a mně z toho plynuly jen výhody.

Dokonce doma se situace ubírala lepším směrem.
Moje máma získala novou práci, jejíž původ stále ještě neznám, a i když pořád žijeme v chudobě, není to zdaleka taková bída jako před tím.

-

Jednou jsme takhle seděli s Mikem v jídelně, když najednou pronesl něco, co obrátilo veškeré dění potom vzhůru nohama.

"El?"
"Hmm?"
"Mám pro tebe takovou novinku."
"Jakou?"

Chvíle ticha.

"Miku, tak mě nenapínej."
Řekla jsem pak trochu žertovně, ale potom jsem uviděla jeho vážnou tvář a to mě vylekalo.

"Mno... Dnes odpoledne pořádá školní fotbalový tým konkurz na nového hráče a... Já se rozhodl, že to zkusím."

Dokončil větu a já jsem nemohla uvěřit vlastním uším.

"Miku... Jsi si opravdu jistý, že je tohle pro tebe to pravé?"
Odpověděl.
"Víš... Nikdy jsem ti to neřekl, ale... Když vejdeš do mého pokoje, uvidíš výstavku plakátů, fotbalových míčů a fotek fotbalistů. Jsem do fotbalu hrozný blázen, ale.. Nikdy jsem se neodvážil to nikomu říct..."

"Vážně bych neřekla, že zrovna ty..."

"A v tom je právě ten problém! Nikdo by to ode mě nečekal. Když jsem to řekl jednomu spolužákovi v minulé škole, všichni se mi potom posmívali a... Šikanovali. Tak jsem se vlastně dostal sem..."

Vzala jsem ho kolem ramen a pevně se mu zahleděla do očí.

"Miku."
začala jsem
"Pokud si myslíš, že je to pro tebe to pravé, tak věř, že tě v tom podpořím."

Potom jsem ho pevně objala a on mi to objetí opětoval.
Ani slovy nelze popsat, jak jsem s ním v tu chvíli soucítila a zapřísáhla jsem se sama sobě, že mu pomůžu si tenhle sen splnit.

-

Bylo odpoledne a po škole. Ale místo toho, abychom s Mikem zamířili domů, vyrazili jsme na školní hřiště, kde se měl konat obávaný konkurz na nového hráče.

Mike vypadal hodně vyděšeně, a tak jsem ho ještě před tím, než jsme byli někomu na dohled, jednou pořádně obejmula.

"Hele, to zvládneš. Já ti věřím."
Mike jen přikývl.

Když jsme došli k fotbalové bráně, kde se měl konkurz konat, našli jsme tam jen hlouček fotbalistů, válejících se na zemi.
Když nás uviděli, jeden z nich vstal a s posměchem si nás změřil.

"Co tady pohledáváte? Zabloudili jste sem z pískoviště? Někdo z nás vás tam zase milerád zavede."
Jeho skupina se začala smát.

Zamračila jsem se na něj co nejvíce jsem dovedla. Proč nevidím učitele?

"My jsme přišli na konkurz."
Řekla jsem.

"(Výbuch smíchu) Tak na konkurz, aha aha."

"Ano. Kde máte učitele?"

"Panenko, žádný učitel tu není. To my sami si vybíráme koho chceme do týmu. A navíc.. Holky nebereme."
Přehlédla jsem to oslovení a namísto toho jsem si založila ruce a odpověděla:

"Já se nepřišla ucházet o místo. To tady Mike."
Otočila jsem se s úsměvem na Mika a ten viditelně polkl. Snažila jsem se ho povzbudit pokynutím hlavy, ale ze strany fotbalistů se ozvalo:

"Ten? Vypadá, že za chvíli vrátí oběd. (*smích*)"

Další z chumlu vykřikl:
"Odveď toho chcípáka domů, „panenko!""
(*další smích*)

Znovu jsem se otočila na Mika, který měl už před tím na krajíčku, ale k mému údivu, místo aby mu teď tekly slzy, jsem ho spatřila rozpáleného téměř do ruda.

"Tak jinak."
Zařval na fotbalisty Mike.

Ozvalo se sborové "uuu"

"Nechte mě proti vám hrát dva na dva na bránu.
Pokud vám všem dám gól, přijmete mě do týmu.
Když ne, nechám se klidně odvést na pískoviště, nebo co jste to říkali..."

Zatímco Mike skřípal zuby, všichni z týmu se tomu smáli, ale nakonec s tím všichni do jednoho souhlasili.

"..to bude nářez.." zaslechla jsem.

---

Bum! Prásk! A ještě prásk!

Po celém hřišti se ozývaly zvuky, jak míč narážel do brány. Občas se k tomu ještě přidaly užaslé poznámky členů fotbalového družstva a dokonce i kolemjdoucích, kteří se úplně náhodou ocitli kolem.
Kolem brány, kde Mike skóroval, se vytvořil hlouček zvědavců, kteří se přišli podívat na onu vycházející mladou hvězdu.

-

No a já?
Jak bych vám to řekla...

...

Já jsem odešla.

___________________________________________
Líbilo? ⭐    Kritika 💬    Pošli dál 🤗