Elena

Kapitola 10

| V minulé kapitole: Abby a Maruška vzaly Elenu do obchoďáku, kde si Elena koupila nové oblečení, aby měla pocit, že je teď už jiným člověkem. Pořád ale pochybuje, jestli to bude stačit a stejně všechno nějakým způsobem dříve či později nepokazí. Navíc se ukazuje, že je Elena z Elvise tak trochu naměkko a v jednu chvíli se kvůli tomu ztrapní před celou školou. Dozví se ale, že Elvis teď chodí s jednou z roztleskávaček a tak se na něj snaží zapomenout. Potom ho ale potká na autobusové zastávce a zjistí, že mají hodně společného. |

Dveře mého pokoje se za mnou zabouchly tak prudce, že Abby, sedící na posteli úplně nadskočila, protože byla zrovna zabraná do nějaké školní práce.
Když ale spatřila můj červený obličej, okamžitě vystřídala naštvaný obličej s tím zaujatým.

"Kriste pane, co se tak ženeš?"

Nevěděla jsem, co říct, tak jsem jen s pohledem do její tváře položila tašku na zem.
Abby pak vstala a přešla blíž ke mně.

"Stalo se něco? Neříkej, že Elvis.."

"No.. možná trochu Elvis.."
Odvětila jsem rozpačitě.

No, nikdo mě asi nemohl připravit na ten hlasitý jekot, co ze sebe Abby vydala.

"Aaah, no to si děláš srandu! Pozval tě ven?! Kam jdete?! Dal ti pusu????..."

Toto chvíli takhle pokračovalo a když si Abby konečně všimla mého znepokojeného výrazu, konečně se zeptala:

"A jaký z toho máš pocit?"

Odpověděla jsem:
"No.. vlastně ani nevím. Ale ne.. nikam mě nepozval."

"Jakto? Co jste si udělali?"

"Já... Byla jsem na zastávce a on si tam přisedl... Povídali jsme si a... Pak jel bus..a..."

"A???"

"Tak.. trochu něco zkoušel... A já jsem utekla."

"Cože jsi??"

Abby jako by se krve nedořezal.

"No... Musím říct, že teď jsi mě překvapila."

"Proč jako? Je to hroznej slizák.."

"Já jen že... Každá holka na škole mu zatím podlehla, ale ty.. ty jsi prostě jiná."

"Ale prosímtě..."

Bála jsem se, co tím asi Abby myslí. Je snad mé tajemství odhaleno?

"Od začátku, co jsem tě poprvé viděla, jsem si říkala, že ty určitě budeš něco extra. Fakt! Pořád jsem hledala někoho, kdo nebude tak nudnej, jako všichni ostatní. Ty, holka, ty jsi ta pravá kámoška pro mě."

A potom mě objala.

Abby... Ty taky nejsi normální holka.
Pomyslela jsem si a objetí jsem jí oplatila.  I já jsem si totiž myslela přesně to samé. Abby nebyla jen tak ledajaká kamarádka. Možná, že jí to své tajemství jednou i svěřím...

"Díky, Abby. Máš pravdu. Vážně nejsem normální. Mě teda přijde fakt slizkej."

Ale v tu chvíli, co jsem tohle řekla, jsem v hloubi duše věděla... že to není tak úplně pravda.

___

Další den jsme opět byli ve škole a já jsem na Elvise tentokrát ani nepomyslela. Místo toho jsme strávili krásné chvíle povídáním si s Maru a Abby, která Elvise, k mému překvapení, ani jednou nezmínila.
Během dne jsem také sklidila spoustu komplimentů k mému novému účesu - vlasy teď byly kratší a mé nově propíchnuté uši se zelenými náušnicemi teď krásně podtrhávaly barvu mých očí.