Po stopách kletby [Percy Jackson ff]

13: Mother Knows Best

Neuplynula ani hodina a na kuchyňském stole ležela v úhledném balíčku hromada těch nejhezčích keříků cherry rajčat z celé prodejny. Každý květináč zdobila špejle s krátkým srdcervoucím psaníčkem, které musel pan Li vlastnoručně vyrobit.

„Tati, jde ti to výborně," pochválila Aika jejich společné dílo a na každou dárkovou tašku přidávala mašle z recyklované konopné látky.

„Bróco, máš už adresu?"

„Jasně, momentík." Ambrocio se hrbil nad ozdobnou kartičkou s adresou Hory Olymp v New Yorku, na kterou teď pastelkami maloval rozmnožovací cyklus dvouděložných rostlin. Aika mu ji vytrhla z ruky.

„Takhle je dokonalá! Nesmíme ztrácet čas."

„Když já chtěl ještě odlišit sporofyt a gametofyt," postěžoval si bratr, ale nechal Aiku kartu vložit do tátovy kopírky a rozhodit jednu ke každé dárkové tašce.

„Myslíte, že se jí to bude líbit?" zaváhal pan Li, „oslovení nejmilovanější Démétér – nevím, nevím."

Ambrocio se na něj zašklebil. „Snad bys nechtěl, aby jí to zapadlo mezi ostatní poštu."

Aika mezitím vytáhla drobný kožený měšec s cedulkou Hermovy bleskové dodávkové služby a hodila do něj deset zlatých drachem. Ucha tašek svázala k sobě a jakmile své dílo dokončila, všechny balíčky cherry rajčat se vznesly do vzduchu a zmizely v obláčku dýmu.

„To by bylo," užasle pokýval hlavou otec a pohladil své děti po zádech. „Čaj?"

***

Všichni tři seděli u stolu a z nervozity do sebe házeli jednu sýrovou jednohubku za druhou. Zatím panoval klid – a ten byl více než znepokojivý.

„Pořád nemůžu uvěřit, že ti paní Hayerová vykoupila všechny tulipány! To je fakt šílený," pokyvoval Ambrocio hlavou v reakci na tátovo vyprávění. Pan Li se zasmál.

„No jo. Asi měla nějakou velmi důležitou oslavu. Před pár dny mi volala, že měly velký úspěch a ať si jich připravím ještě jednou tolik."

„No, alespoň to dobře vydělává?" škrábala se Aika zamyšleně po hlavě. „Což mi připomíná, tati – kdybys něco potřeboval nechat rychle vyrůst, tak teď máš příležitost."

„Díky, něco vymyslím," zazubil se pan Li a zvedl se ze židle, aby mohl dát vařit novou vodu na čaj.

Ambrocio se naklonil k Aice. „Pořád se nic neděje!" zašeptal, „Myslíš, že máma prostě nečte poštu?"

„Hele, proroctví říká, že 'bůh svou tvář jablku rajskému poodhalí', co jiného by to mohlo znamenat?"

„Že jsme udělali velkou chybu a brzo umřeme pomalou a bolestivou smrtí?" Aika bratra praštila do ramene.

„Mohl bys přestat být tak negativní? Díky."

Ambrocio zvedl pohled k otci a ještě šeptem dodal:

„Hlavně aby táta byl v pohodě."

Dvojčata se k panu Li velmi upínala. Vždycky byl milý a spravedlivý, i když jejich samotná existence mu komplikovala život. Avšak nikdy si nestěžoval – nebo alespoň ne přímo před nimi – a snažil se jim zajistit ten nejlepší a nejbezpečnější život, což u potomků s jedním božským rodičem nebylo vůbec jednoduché. Kéž by Bohové platili alimenty! Možná by si pak dvakrát rozmyslili, než by svůj lidský protějšek obdarovali plačícím uzlíčkem s mommy issues a superschopnostmi.

V tu chvíli kdosi u dveří zazvonil. Všichni tři ztuhli, avšak pan Li si pohotově sundal zástěru a oznámil:

„Já tam dojdu."