Po stopách kletby [Percy Jackson ff]

11: Welcome to New York

New York byl... něco jiného.

Uličky narýsované jak pravoúhlým pravítkem, vysoké budovy sahající do neskutečných výšin a zoufalý nedostatek čerstvého vzduchu. Jeden sotva slyšel druhého, ale alespoň člověk mohl mluvit o tématu, jež ho zajímalo, aniž by ho druhá osoba vyrušovala.

Ambrocio i Aika ale byli na těchto podmínkách téměř odkojeni, takže jim to nepřipadalo vůbec zvláštní. Ba naopak – po jahodovém záhonu a svěží mechové mýtince se tady cítili jako doma.

Stařičký dědeček je vyhodil pár bloků od Myrtle Avenue, protože si na poslední chvíli rozmyslel trasu a vydal se zaručenou zkratkou přes pochybné parkoviště.

"V krejčovství ještě budou mít zavřeno," soudila Aika a mnula si krk. Stále se cítila omámená z chiméřina jedu, ale alespoň neumírala – to bylo plus.

„Jop."

„Neskočíme se zatím zašít někam, kde si můžem koupit snídani?"

„Čteš mi myšlenky."

Ambrocio popadl ségru za ruku a zamířil k nejbližší kavárně, což byl v tomto případě Starbucks. Velmi odolný řetězec, tenhle Starbucks. V New Yorku byl na každém kroku, ale spolehlivě se dal najít i v jiných zákoutích světa. Beztak mají pobočku i někde v pralese nebo na opuštěném ostrově – a i tam mají dobré tržby.

Obsluha vypadala, že by si přála být kdekoliv jinde než zrovna v práci, ale ochotně dvojčatům poradila ve výběru kávy i rozmraženého sendviče. Ambrociova peněženka byla teď o dost lehčí, ale nacházeli se v klimatizované místnosti, byl zde čistý záchod a pokud seděli v rohu kavárny, nikdo se ani nepodivoval jejich otrhanému vzhledu.

Po chvilce ticha se Bróca ozval: „Proč zrovna tohle krejčovství?"

Aika pokrčila rameny. „Někde začít musíme. Tady jsme alespoň dost v centru."

S tím se nedalo nesouhlasit, ale Ambrocio se nedal.

„To proroctví... nevíš, co by mohl být nachový šlap? Pořád mi to vrtá hlavou –"

„Šlap? Jo. No, abych se přiznala, už jsem nad tím proroctvím přemýšlela." Sestra si strčila poslední kus croissantu do pusy.

„A?"

„A je to myslím jasné. Moiry nalezneme někde tady v New Yorku a jelikož to jsou švadleny, není lepší místo pro hledání než krejčovství. To slovo 'trnou' se mi ale moc nelíbí," poškrábala se Aika na bradě.

„Ale co ten šlap?"

„No, navede nás na správnou cestu, přece," zazubila se Aika, jako kdyby se právě podělila o kdovíjaký vtip, „ale abych se přiznala, vůbec nevím, co to slovo znamená."

Ambrocio si znaveně povzdechl. „Ten bůh... myslíš, že to bude máma?"

„Je pravda že miluje rajčata," přikývla Aika zamyšleně, „ale jistá si taky nejsem."

„Nechci nic říkat, ale takhle to úplně nevypadá, že máš proroctví rozluštěné," ušklíbl se Bróca kysele a zhluboka se napil svého chai latté, jako kdyby imitoval otrlé alkoholiky.

Aika se na něj na oplátku taky zašklebila. „A cos vymyslel ty, chytráku? Kromě toho, že možná budeme muset konfrontovat mámu?"

„Nic," přiznal, „proto jsem taky chtěl brainstormovat."

Aika mezitím začala skládat origami z ubrousku, aby nějak zabavila svoje prsty, a tak jen pokrčila rameny.

Pomalu je přepadala dřímota – po bezesné noci a vyčerpávajícím boji s chimérou se jejich tělo odmítalo zvednout. Ambrocio bezmyšlenkovitě hypnotizoval drobnou aloe, která byla postavená na jejich stolečku, jen aby neusnul.