Temnosvit - Ve stínech

4. Noc mečů

„Můj objev mění podstatu všeho, co jsme dosud o magii věděli. Proto vás žádám, abyste mě přijali a vyslechli mou studii."

Valery urychleně smočila brko v inkoustu, aby mohla pokračovat v psaní dopisu.

„S nejvyšší možnou úctou, Lord Marvin Ryan."

Valery dopsala poslední větu a proklepala bolavou paži, kterou sice netvořily maso a kosti, ale i přesto jí z dlouhého psaní nepříjemně brněla.

„Zapečeť to, ať můžeme pokračovat."

Dívka si znaveně odfrkla a přitiskla do roztaveného vosku svůj rodový prsten. Odložila dopis na hromádku a připravila si další listinu.

„Nemůže si dát chvilku pauzu, už mě docela bolí ruka?" postěžovala si dívenka svému otci, který netrpělivě přecházel po místnosti.

Muž se zastavil a věnoval své dcerce přívětivý úsměv. „Jistě Valery." S tím se posadil na stoličku vedle ní. „Já jen, že na tenhle průlom čekám už, co ses narodila. Je to pro mě důležité a jsem rád, že mi pomáháš."

Otec si se svou dcerou vyměnil krátký úsměv, než se ho dívka stihla zeptat na otázku, která jí nepříjemně tlačila v hlavě. „A nepošlou tě za to na ostrov trestanců? Je přece zakázané vykonávat řemeslo jiné gildy."

Obavy v dívčině hlase, lorda Ryana přiměli zahledět se na napsané dopisy. „Ano. To máš pravdu, ale k čemu by pak tenhle úspěch byl, kdybych ho držel v tajnosti. Doufám, ne... Věřím, že lidská zvídavost a touha po lepším světě, předčí tyhle nesmyslné zákony, které nám vládnou." Lord Ryan přistoupil ke glóbu, který byl před pár hodinami zřídlem zcela nové formy magie.

„Jen nechci, aby ses dostal do potíží," dodala po chvilce vzájemného mlčení skleslým hláskem.

Lord Ryan se k ní po chvilce otočil a váhavě pronesl: „Víš co, možná nemusím Alwasu odhalit svůj objev hned. Počkám pár fází měsíce a až budu o téhle magii vědět víc, podělím se o to s ostatními gildami."

Marvin, byl rád, když dívence z tváře spadla většina obav a ona mu vyběhla vstříc objetí. „A já ti u toho budu dělat asistentku," zasmála se dívenka šťastně.

Otec jí v objetí pohladil po vlasech a s drobným smíchem odvětil: „Fajn, ale zítra je taky den, tak honem do postele mladá dámo. Nemysli si, že se to tvé domácí vězení ruší."

Než však stihl dívku vůbec položit na zem, z venku se ozvaly údery zvonů. Oba zpozorněli.

Když se bití po čtyřech úderech na chvilku odmlčelo, oba si částečně oddechli. Kdyby stráže zazvonili ještě jednou, město by bylo pod útokem.

Čtyři údery poplašného zvonu však znamenaly, že se k městu blíží družina jiného rodu. Nikoho však neočekávali, a proto se Lord Ryan okamžitě zvedl, oblékl si svůj dlouhý kabát a se svou dcerkou se vydal ven před jejich rodové sídlo.

Vojáci u brány vpustili masivní ozbrojenou družinu, na povel svého lorda, do útrob města. Na zástavách, které vojáci hrdě nesli se třepotal prapor s emblémem Gildy Horníků.

Vojáci s duněním pochodovali skrze večerní město, zatímco je jeho obyvatelé obezřetně pozorovali. Občané Ravenfortu se mohli jen domnívat, proč se jim na prahu objevila armáda Hornické gildy. Skutečný důvod měl brzy vyjít najevo.

Většina mužů zůstala v srdci města, na náměstí Velkého Trhu, zatímco menší družina elitních vojáků se společně se svým pánem dala k panství Ryanů.