Temnosvit - Ve stínech

5. První lekce

Klučina sedící na posteli, upřeně hleděl na voskovou svíci, která vrhala do pokoje matné, naoranžovělé světlo. Úzký plamínek se vlnil v průvanu, který sem vnikal škvírou pod dveřmi. Sigi, zaťal prsty do slaměné matrace a upnul veškeré své myšlenky na drobný knot. Svíce byla jediným zdrojem světla v jinak tmavém pokoji, který se měl stát Sigiho domovem na další řadu lunací. Ta představa ho nepříjemně škrábala v hrdle. Tenhle šedivý pokoj se špinavým oknem, postelí a skříňkou, vůbec neodpovídal jeho představě o útulnosti a pohodlí. Popravdě se mu to tu hnusilo. Takže snaha soustředit se na plamen svíčky v tomto prostředí, přicházela téměř úplně vniveč. I přesto byl odhodlaný snahu nevzdat. Fénix, mu řekl, že k ovládnutí světla je potřeba maximální soustředění a jelikož chtěl svému novému učiteli dokázat, že má nadání, o kterém mluvil, musel být připraven. Potlačil tedy veškeré vedlejší myšlenky a plně se soustředil na svíčku. Cítil Světlo, které vydávala. Ten hřejivý pocit mu kroužil okolo hlavy a občas se dostal i pod kůži. Měl moc Světla na dosah ruky, dokázal by jej sevřít mezi prsty, ale pokaždé když se o to pokusil, Světlo se rozplynulo jako pára nad hrncem. Nechápal, kde dělá chybu. Vše mu připadalo až do poslední chvíle, kdy se po Světle natáhl, jasné, ale stejně pokaždé selhal. Podrážděně praštil rukou do polštáře, ale hned na to se znovu obrátil ke svíčce na nočním stolku. Světlo tančilo na jezeře roztaveného vosku a pouštělo svou energii do okolí. Teď! Znovu mu uniklo. Světlo v ten okamžik zastávalo pozici raněného zvířete, které se chce nechat chytit a pomoc, ale základní instinkty v jeho povaze mu přikazují na poslední chvíli ucuknout. Sigiho z opakovaných pokusů o ovládnutí toho, pro něj dosud neznámého, živlu rozbolela hlava. Vztekle seskočil z postele a oddupal ke dveřím. Svým prudkým pohybem, svíčku zhasl. V místnosti se rozvoněla štiplavá vůně voskového kouře. Sigi, však otráveně vyběhl na tichou chodbu a aby upustil trochu hněvu, který mu těkal v hlavě, mírně sebou ošil. „Sakra práce, proč je to tak těžký." Postěžoval si sám sobě a rozhodl se vydat se do jižní věže Zářné akademie, kde krom ubikací studentů, byla rovněž jídelna a společenské místnosti pro jednotlivé obory, které se na akademii vyučují.

Cesta vedla točitým schodištěm vzhůru na ochoz nad náměstím uprostřed hlavní věže. Pak přes zasklený most, kterým byly jednotlivé věže propojeny. Cestou potkal několik starších studentů. Většina na něj vrhala negativní grimasy, ale našly se i tací, kterým se při pohledu na cizáka, vařila krev v žilách. Těch několik nepřátelských pohledů svedl ignorovat, ale bylo mu jasné, že dřív nebo později, budou nenávistné pohledy jeho nejmenší problém. Do jídelny to pro tentokrát zvládl bez útrap. Blížilo se poledne a většina studentů i profesorů se vydala na oběd, takže jídelna byla z většiny zaplněná. Jednalo se o celkem rozsáhlou halu s klenbovitým stropem a sloupy. V jejím vzdálenějším pravém rohu, se nacházely stoly s jídlem. Každý si mohl naservírovat, na co měl ten den chuť a výběr byl opravdu veliký. Rozhodně bylo poznat, že Zářná Akademie je nejprestižnější univerzitou na Alwasu. Sigi, si na svůj talíř nandal naběračku vařené zeleniny a kus masa, netušil jakého, ale to mu bylo v celku jedno. Odnesl si svou skromnou porci k rohovému stolu v obdélníkové místnosti a posadil se na židli. Maso bylo šťavnaté a velmi chutné, stejně tak nasládlá vařená zelenina, jako příloha. Když Sigi polkl třetí sousto, u jeho stolu se zjevil muž v modrém kabátci podšitém ovčí kůží. Sigi, věnoval dotyčnému zmatený pohled, ale když si povšiml lišáckého úsměvu pod jemným strništěm, pousmál se. „Fénixi." Přivítal svého učitele, mladý novic a pokynul mu, ať se posadí naproti němu. Světlovládce nabídku s radostí přijal a odložil si těžké svazky na stůl. „Zdravím tě, Sigi, chutná ti?" mladík kývl a nabral na vidličku další sousto. „To jsem rád. Vidím, že už ses tu stihl otrkat." Na to jen nerozvážně zavrtěl rameny. Nepřišlo mu, že by ho studenti ani učitelé přijali mezi sebe a sám si tu nepřipadal příliš vítaný. „Snažím se..." falešný úsměv, Fénixe moc nepřesvědčil, ale nechal to prozatím být. „Proč jste přišel?" zněla další otázka z mladíkovy mysli. Fénix, se tajemně usmál a pronesl: „Je čas, aby si začal se svým studiem." Sigi, nadšením upustil vidličku do talíře. „Klid hochu." Uchechtl se světlovládce a pokýval rukou. „Najez se a pak vyrazíme na tvou první hodinu světlokontroly." – „Tam mě naučíte jak ovládnout Světlo?" Fénix Graze, pokynul hlavou. „Pokusím se o to. Ovládnout Světlo je velmi náročné. Alespoň napoprvé." Sigi, zhltl zbytek svého oběda během několika málo minut a poté se společně se Fénixem vydal na svou první hodinu na Zářné akademii.