Temnosvit - Ve stínech

2. Sigi

Tělo mu svíral nepříjemný pocit chladu a bezmoci. Připadal si ztracen, zanechán sám na celém světě. Odkopnutý stranou a zbitý jako pes. Kosti mu jen při pomyšlení na sebemenší pohyb těžkly. Nedokázal ani otevřít víčka, jak byl unavený. Nechal je zavřená a pokoušel se srovnat si alespoň myšlenky. Hlavou se mu honila spousta prázdných vjemů a tvarů, ale nic konkrétního. Vše bylo jako zastřené v mlze, za matným sklem a mimo jeho dosah. Byl to příšerný pocit, ze kterého mu bylo ještě víc slabo. Nejraději by plakal, ale jen těžko by to v ten okamžik svedl. Pak se však ozvalo jakési zavrzání, které jako šíp, proletělo kolem něj. „Hmm." Vzdychl a pokusil se znovu pohnout. V roztříštěných útržcích okolních zvuků poznal kroky, blížící se k němu. Chtělo se mu na osobu křičet, ale nemohl. Proč ale?!" Myšlenky se konečně začaly upínat k této dosud nevyřčené otázce. První úspěch od chvíle co se probudil. Zkusil se tentokrát soustředit na svůj dech, nikoli myšlenky. Snad ho tenhle fyzický vjem, který je pro každého z nás tak běžný, dokáže posunout blíž k realitě. Zpočátku vnímal je chlad, který se mu při každém nádechu dostával hluboko do plic. O několik dlouhých nádechů později cítil i pnutí v hrudníku společně se slabými údery svého srdce. „Nepřemáhej se." Ozvalo se z ničeho nic vpravo od něj. Mladík na posteli se příšerně lekl, což mělo za následek ztrátu veškerého postupu, který zatím učinil. Kdo to je? Honilo se mu hlavou. O to víc byl překvapený, když se ozvalo. „Jmenuji se, Fénix Graze, a jsem lektorem světlomagie na Zářné akademii." Co to? Mladík na posteli měl řadu otázek, ale žádnou nedokázal položit. Například jak se tu ocitl. „Našla tě jedna z našich expedic. U svatyně Immerila asi šedesát mil hluboko v Temnohorách." Počkat. Co pak jsem to řekl nahlas? „Ani nemusíš. Slyším tvé myšlenky. Teď není vhodná chvíle ti vysvětlovat jak a proč. Měl by ses starat o důležitější věci." Mladík na posteli světlovládce poslechl, koneckonců mu nic jiného nezbývalo. Stále však nechápal, jak se dostal do Temnohor? Vždyť poslední vzpomínka pocházela z... Až teď si mladík uvědomil, proč jeho mysl byla plná jen šílených spletí beztvarých vjemů. A už rozhodně uvnitř nebyla žádná vzpomínka, žádné obrazy. Jen temnota. Nepamatoval si nic, vůbec nic. „Bohužel tomu rozumíš správně. Naši pátrači kolem tebe objevily silné stopy teleportační magie. Nejpravděpodobněji tě tam někdo teleportoval, ale přenos se musel pokazit a tebe to poznamenalo výpadkem paměti." Ne... to nemohla být pravda. Cítil, že tam uvnitř jeho hlavy to všechno je, jen musí překonat tu mlhu, rozbít sklo. Nebylo přece možné, aby si nic nepamatoval. Vždyť přece ví kdo je. Jmenuje se... bušení srdce se mu v ten okamžik zastavilo. Nepamatoval si ani vlastní jméno. Na mladíka bezbranně ležícího na posteli dopadla tíha pravdy. „Nezoufej. Mám něco, co tě potěší." Muž se na okamžik odmlčel. Zda to udělal, aby ho napínal, mladík nevěděl. Nic důležitého jsme u tebe nenašli, tedy až na pomačkanou obálku." Ozvalo se zašustění papíru. „Neotvíral jsem jí, ale na vnější straně stojí: Pro Sigiho." Když slyšel své jméno, mladík sebou vztekle otřásl. Věděl to, celou dobu to věděl, ale nedokázal to z hlavy vytáhnout na svět. Po chvilce, kdy jen nehybně ležel na matraci a vstřebával prázdnotu, která ho teď bude doprovázet, Fénix chápavě pronesl: „Sigi, musí to pro tebe být těžké, o tom nepochybuji. A mrzí mě, že tě to potkalo a pochopím, když odtud budeš chtít okamžitě odejít, hned jak se tvé tělo trochu vzpamatuje. Nicméně krom zbytků z teleportační magie v tobě cítím silný zdroj Světla. Skrýváš v sobě velké nadání, které bych rád rozvinul. Takže ti dávám na výběr. Odejdi odsud nebo zůstaň a staň se mým studentem." Nad tím zatím neměl čas uvažovat, ale Fénixova slova mu do té ošemetné situace vrhla trochu naděje. Nicméně to pro mladíka nebylo těžké rozhodnutí, koneckonců vlastně ani neměl na výběr. „Nechám tě teď odpočívat. Až ti bude lépe, trochu ti to tady ukážu." S tím se zaklaply dveře a v místnosti nastalo trpké ticho. Co si jenom teď počne...