V mém bytě straší

3.

Vběhla jsem do šatny si sbalit věci a tam jsem se rozbrečela. Sakra, já tu práci ale potřebovala. Z čeho teď zaplatím nájem, potraviny?  Jsem v háji. Kde teď seženu práci, vždyť já nic jiného neumím a práci v podnikání ve firmě hned tak nenajdu.

Sbalila jsem si všechny své věci, naházela je do tašky a odcházela když v tom mě zastavil Joseph.

"Elis kam jdeš a proč máš sebou tu tašku, jestli chceš vyprat oblečení mohli jsme to vyprat v místnosti pro uklízečku".

"Dostala jsem padáka Josephe".

"Cože"? Úsměv na tváři mu zmizel. "A proč"?

"To neřeš".

Joseph se zamračil.

"Vážně, neřeš to, budu v pohodě", řekla jsem a položila jsem mu ruku na rameno.

Nakonec pokýval hlavou a řekl

"Dobře". "Drž se".

"Díky ty taky".

Usmál se, já taky a odešla jsem z kavárny. Mířila jsem domů a vybalila si těch pár věcí co jsem si nosila do práce. Celé odpoledne jsem přemýšlela co budu dělat. Všechny ostatní kavárny nehledali nové pracovníky ani brigádníky.

Přemýšlela jsem nad tím celý den. Myšlenky mě ale přivedly i na jiné místo. Co ty zvuky? Zase je v noci uslyším?  Byla jsem moc unavená abych nad tím dál přemýšlela. Hledala jsem práci až do půlnoci, když teď nemám práci , je jedno v kolik usnu. Ale nic jsem nenašla, nakonec jsem to vzdala a odešla si lehnout.

Tahle noc byla klidná. Celý den jsem jen ležela a četla si knihu, byla jsem moc vyčerpaná na to abych teď něco řešila.

Právě jsem jedla večeři, když jsem to znovu zaslechla. Kroky. Nakoukla jsem do chodby ale nikoho jsem nezahlédla. Kroky se blíží. Jako kdyby někdo našlapoval směrem ke kuchyni. Klap, klap, klap. Zničehonic se vyply světla, popadla jsem baterku z kuchyňské linky a vydala se do chodby. Baterka zablikala ale naštěstí svítila dál. Vždyť má v sobě nové baterky.

Procházela jsem se pomalu chodbou, slyším to znovu. Kroky a šustění. Zdá se mi že kroky jdou přímo za mnou. Otočila jsem se ale nikdo tam nebyl, rychle jsem vyšla na chodbu a nahodila pojistky. Poté jsem už nic neslyšela.

Když jsem se vzbudila hodinky ukazovaly 5 ráno, zase jsem ty kroky slyšela, chodily okolo mojí postele, netroufala jsem si otočit se, i když jsem věděla že tam nic není. Asi bych si měla zajít k psychologovi. Když jsem se podívala směrem ke skříni, zdálo se mi že se tam něco ve stínech mihlo. Zatřásla jsem hlavou a pokusila se usnout ačkoliv se mi to už do rána nepodařilo.

Spala jsem během dopoledne, byla jsem ještě dost unavená z toho děsivého nočního zážitku. Další den a opět žádná nabídka práce. Zašla jsem si do obchodu si nakoupit nějaké jídlo a pití a prošla jsem se parkem abych si vyčistila hlavu.

Když jsem přišla domů, vybalila jsem nákup a podívala se na svůj notebook. Přišla mi výplata, aspoň něco pozitivního. Poslední výplata. S tím co dostanu z výplaty a z toho co mám, bych mohla přežít když budu kupovat jen to nejnutnější asi 2 měsíce. Do té doby snad něco najdu. A jestli ne, nechci ani přemýšlet.