V mém bytě straší

5.

Do rána jsem už neusla, po ránu jsem byla rozespalá a unavená. Došla jsem do kuchyně si udělat kávu, nakonec jsem se ale rozhodla že čaj bude lepší. Udělala jsem si heřmánkový a přihodila do něj lžičku cukru a trochu citronky. A navrch ještě sušené jahody.

Pak jsem se šla koukat na televizi a ani nevím jak jsem usla. Když jsem se probudila byly 3 odpoledne. Páni, to jsem spala tak dlouho? Vstala jsem, dala se trochu do kupy a podívala se na notebooku na nějaké odpovědi na poptávku práce. Pořád nic. Povzdychla jsem si a šla radši něco dělat, vyžehlila jsem si oblečení a uklidila kompletně celý byt.

Když jsem uklízela narazila jsem na své staré věci, nějaké knihy. Twilight sága. Jedna z mých oblíbených. Krutý princ. Výkřiky v temnotě. Při pohledu na poslední knihu mě zamrazilo, byla stejně děsivá jako poslední události několika posledních dní.

Během odpoledne jsem se rozhodla zajít si do kavárny, ve zdejším městě se mnou žije i moje kamarádka která se sem také přestěhovala. Sedli jsme si do kavárny, ona si objednala Capuccino a já Latte. Chvilku jsme si povídaly o práci, o rodině...

"Zase bez partnera"?

"No jo už to tak bude" odvětila jsem se zasmáním.

"Hele a slyšela jsi už o té legendě co se o tvém bytě tady ve městě povídá"?

"Legendě"?

"Tys to ještě neslyšela? Říká se že ve tvém bytě straší".

"Straší"?

"Ano, před několika lety než si tví rodiče ten byt koupili, ho vlastnil jeden pán, byl to voják. Bojoval za tuto zemi proti zemi ve které se narodil. Byl to Čech. Zabil několik lidí, ale jen protože mu to vláda nařídila. Když ale válka skončila otec dívky která padla v rukou tohoto muže ho přišel zabít. Říká se že mu probodl srdce. Také se říká že jeho krev je dosud nasáklá v kobercích, které se od té doby neměnily. Poté ho odkoupil ještě jeden majitel který pak byt prodal tvým rodičům se slovy že v něm straší. Tvůj otec tomu však nevěřil. A teď jsou tví rodiče mrtví a ty ses tam zpátky nastěhovala. Někteří věří že ten požár který se odehrál v budově kde tví rodiče byli, byl trest od ducha který obývá váš byt".

"Trest za co?"

"Za to že byt už není jeho majetkem".

Přeběhl mi mráz po zádech.

"No díky, ale už bych měla jít".

"Jistě, sejdeme se ještě někdy?"

"Samozřejmě", řekla jsem poněkud nervózně.

Odešla jsem z kavárny a rychle přišla domů. Nejel výtah a tak jsem musela pěšky, bydlela jsem až v 10 patře, když jsem došla do 7 patra, všimla jsem si že dveře od průchodu do vedlejší budovy jsou otevřené. Nakoukla jsem dovnitř a spatřila tam temnou osobu, která stála za průchodem. Pomalu se na mě otočila.

Nevím proč ale trhla jsem sebou a začala jsem utíkat. Běžela jsem co mi síly stačily, srdce mi poplašeně bilo. Dech se mi zrychloval. Tep taky. Doběhla jsem do 10 patra, rychle jsem odemkla byt, vklouzla dovnitř a zamkla za sebou. Svezla jsem se na podlahu a snažila se nedostat infarkt.