V mém bytě straší

4.

Něco najdu, musím najít. Jinak se ze mě asi stane bezdomovec. To je lichotivá představa Elis.

Další den, další kroky a zvuky, další stíny. Pár dní už se to takhle opakuje a já furt nevím původce těchto zvuků. Všechny tyto jevy jsem vídávala jako malá. Ale to přece spolu nemůže souviset.

...
Šok. Strach. Probudila jsem se. Jsem ve svojí ložnici. Instinktivně jsem se otočila směrem k balkónu a v tu chvíli asi dostala infarkt. Na balkoně ve dveřích stála temná postava, celá černá a jakoby na tváři ani neměla oči. Lekla jsem se a odvrátila se, když jsem se pak obrátila zpátky postava zmizela.

Co to sakra?! Vyšla jsem na balkón ale nikde nikdo. Rychle jsem balkónové dveře radši zavřela.

Další noc se opakovalo to samé jen tentokrát místo černé postavy tam stál klaun. Vzpomněla jsem si na klauna co jsem vídávala na balkoně jako malá. Že by to mělo nějakou souvislost? Že by snad? Ne to je blbost, duchové přece neexistují Elis, je to jen tvoje fantazie.

Situace se zhoršovala. Tyhle postavy jsem vídávala čím dál častěji. Taky jsem slýchávala pořád ty kroky a divné zvuky, jednou dokonce nesrozumitelný šepot.

...
Zrovna jsem si četla knížku a odešla si pro sklenici vody, lampu jsem zhasla, už tak platím dost za elektřinu. Když jsem se ale vrátila ztuhla jsem na místě. Lampa byla rozsvícená. Sama se přece nemůže zapnout. Musel by se jí někdo dotknout.

Naráz mi vypadla sklenička z ruky. No super, další ztráta. Střepy jsem uklidila a místo kde se sklenička rozbila jsem vysála jelikož tam mám koberec a nerada bych později šlápla na nějaký střep.

O pár dní později mi zase spadla z prostředku poličky kniha, která prostě neměla jak spadnout.

...
14 dní a já stále nenašla žádnou práci. Něco přece musí být.

Byla sobota, odpoledne a já tak seděla a přemýšlela nad těmi divnými situacemi co se mi od doby co jsem se sem nastěhovala dějí. To přece není normální. Ale duchové přece neexistují, jsou to jen historky Elis, tomu přece sama nevěříš.

Kdyz jsem v noci spala, zaslechla jsem nějaké zvuky. Opět. Baterku jsem měla položenou na stole a tak jsem si ji vzala a rozhodla se vydat do chodby trochu to prozkoumat. V duchu jsem doufala že tam na nic nenarazím.

Otevřela jsem skleněné dveře které vedou z obýváku do chodby. Udělala jsem krok a v tu ránu to uviděla. V chodbě někdo byl. Viděla jsem černou postavu jak prošla z chodby do kuchyně.

Couvla jsem a málem z toho šoku spadla, rychle jsem přivřela skleněné dveře, schovala se za roh a výdýchavala to. Poté jsem opatrně skleněné dveře otevřela a pomalými kroky šla směrem ke kuchyni.

Před kuchyní jsem se zastavila a pak skočila do kuchyně s baterkou namířenou před sebe, neměla jsem nic čím bych se mohla případně bránit, ale to mi bylo jedno. Jenže postava nikde. Byla jsem zmatená. Co se to sakra děje??

Šla jsem si lehnout, ale stejně jsem už do rána neusla, tak jsem se aspoň snažila ignorovat veškeré zvuky okolo sebe.