V mém bytě straší

6.

Svezla jsem se na podlahu a snažila se nedostat infarkt. Zrychleně jsem dýchala, tep mi letěl až někam ke stropu. Když uběhlo pár minut, vstala jsem a podívala se kukátkem ven. Nikdo tam nestál. Šla jsem si umýt obličej abych se trochu vzpamatovala, poté jsem se opřela o umyvadlo a začalo mi to všechno docházet.

Toho pána zastřelili. V našem obýváku přímo před skleněnou vitrínou, jeho krev se vpila do koberců. Jeho tělo odešlo, avšak jeho duše zůstala. Jeho neklidná duše. Nyní se snaží odehnat majitele bytu který mu sebral jeho majetek. A udělá to všemi možnými způsoby. Odehnat nebo zabít?

Přejel mi mráz po zádech. Zase jsem zaslechla ty divné zvuky, kroky. Utekla jsem do ložnice kde jsem se zavřela a svezla se podél dveří až na zem.

Otevřela jsem oči a spatřila černou postavu na balkoně. A chtěla otevřít balkónové dveře. Rychle jsem se zvedla, popadla kliku abych si otevřela dveře, když v tom mě něco chytilo za nohu a shodilo na zem. Stáhlo mě to až k oknu kde jsem se konečně přetočila na záda, viděla jsem té stvůře přímo do očí.

Byl to muž. Jeho tělo hnilo, rozkládalo se a pod očima měl krvavé podlitiny, taktéž jeho zorničky byly rudě červené od nedostatku spánku. Jeho dlouhé nehty se proměnily v pařáty, byl vyhublý, koukaly mu žebra a jeho kosti natahovaly starou vrásčitou kůži. Jeho nohy byly tenké jako párátko, překvapovalo mě že se vůbec udrží na nohou. Na hlavě měl poslední zbytky chomáčů vlasů a jeho staré zuby byly žluté.

Sápal se po mém krku. Kopla jsem ho do důlku pod hlavou a rozběhla jsem se, rychle jsem přibouchla dveře a utekla do chodby. Nepřemýšlela jsem a místo toho abych utekla dveřmi ven jsem utekla do kuchyně kde jsem si vzala na obranu nůž. Chabá obrana, ale aspoň něco.

Slyšela jsem vrčení, praskání kostí, krok, šustění. Děsivé zvuky se čím dál víc blížily. Pak na mě vyběhnul a hodil mě na kuchyňskou linku. Vyrazil mi nůž z ruky, a přišpendlil mě pod sebou. Škrtil mě, cítila jsem jeho shnilý dech.

Kopla jsem ho do břicha a shodila ho ze sebe, narazil bokem do skříňky. Proběhla jsem kolem něj, hned se vydal za mnou. Chtěla jsem odemknout dveře ale v tom jsem si uvědomila že nemám klíče. Sakra.

Chytil mě za nohy a strhl na zem, všimla jsem si klíčů zavěšených na klice, stihla jsem je strhnout, ale vypadly mi z ruky.

Nahnal mě do koupelny až jsem musela vlézt do vany. Byl tak blízko. Jeho obličej byl jen pár centimetrů od mého. Postavil se vedle mě, nakrčil se, zvedl ruku se svými drápy a chystal se mi zasadit smrtelný úder. Jak ale švihnul zády bouchnul do poličky plné šampónů, sprcháčů, různých gelů, olejíčků a krémů. Všechno to na něj spadlo a mi to věnovalo trochu času.

Vyskočila jsem z vany, zavřela ho tam, zamknout jsem zvenku ale nemohla. Hledala jsem klíče na zemi, až jsem je nakonec našla. Když jsem ale chtěla odemknout a utéct, došlo mi že by mě stejně našel a že bych ohrozila na životě nejen sebe, ale i ostatní. Ne, nesmím utéct. Musím ho zabít.