Na úvod chci jen říct, že tohle je nový příběh, opět s MaTTemem.
Tuhle část chci věnovat mé kamarádce Natce, protože to ona mě k tomu dokopala. <3
Užijte si příběh
__________________________
„Matyáši drž hubu!" Křikla jsem na onoho vysokého chlapce, který teď přerušil svými hloupými poznámkami můj referát.
Abych to objasnila, učitelka do hudebky nám zadala referát, měl být o našem nejoblíbenějším interpretovi. Já si vybrala lil peepa a Matyáš s tím má očividně problém.
„Maty notak...Ness pokračuj" napomenula ho i učitelka.
„Zemřel 15. listopadu 2017, ve věku 21 let, na nechtěné předávkování xanaxem a fentanylem" dokončila jsem svůj proslov a ze zadní lavice slyšela jen Matyášovo chichotání.
„Maty notak...Ness pokračuj"
Ness...Ano, jmenuji se Nessa. Tohle jméno mi dal můj tatínek, jmenovala se tak i jeho sestra, která se bohužel dožila jen osmi let. Každé Vánoce chodíme ještě s babičkou a dědou na její hrobeček, zapálit jí svíčku.
A teď zpět ke mně. Jak už jsem řekla, mé jméno je Nessa či Ness. Narodila jsem se 15. Září 2004, takže mi letos bude 19.
Stejně jako Matyášovi. Matyáš Tomka, je to můj spolužák a z celého svého srdce ho nesnáším. Dělá mi naschvály a vysmívá se mi, tak stejně jako já jemu. Jenomže Matyáš má práci, která mu vydělává, narozdíl ode mě. Je to totiž YouTuber, což je další důvod k tomu, se mu každý den vysmát do ksichtu.
Dokončila jsem svůj referát o Peepovi a šla si sednou zpět do lavice. Nesnáším tuhle školu už jen kvůli tomu, že mě a Matyáše učitelky naschvál posadily spolu.
„Víš že ten feťák má v Londýně pamětní lavičku? Tam můžeš jít, když zítra odjíždíme. Třeba tě po cestě tam něco zajede hah" slyšela jsem šeptat toho idiota mým směrem. Achjo já úplně zapomněla, že zítra naše třída odjíždí na týdenní zájezd do Anglie, konkrétně do Londýna.
„Nemyslím si že budu první, koho tady něco přejede" řekla jsem a ironicky se na něj usmála.
„naser si" slyšela jsem jen. „až po tobě" odpověděla jsem mu a dál se věnovala poslouchání. Ale ne poslouchání referátů zbytku spolužáků, věnovala jsem se poslouchání písniček, které mi hrály v jednom sluchátku, které jsem měla nasazené. Učitelka na hudebku je jak hluchá, tak slepá, takže pohoda.
Ostatní hodiny proběhly tak nějak v klidu, až teda na Matyášovi kecy, ale tak to bylo oboustranný.
Teď už konečně můžu vypadnout domů. Už jen stačí dojít ke skříňkám, to zvlá- proč musím mít příjmení Tomsonová a musím mít skříňku vedle té plesnivé přerostlé žirafy?
„čuus, Tomsonová" kámo ať drží hubu, nebo mu vrazim. „no nazdar" odpověděla jsem mu jen.
Obouvala jsem si boty, což se taky neobešlo bez poznámek, tentokrát typu: „dobrý Jordany máš" Měla jsem vansky a on s tím měl očividně OPĚT problém. Prostě jsem mu jen ukázala prostředníček a vydala se směrem domov.
Dnešní den byl unavující, jako všechny ostatní. Ještě si musím sbalit, hlavně na nic nezapomenout. Mamka i taťka se vrátí asi o půl 8 a to už musím mít sbaleno a už se nejlépe chystat do postele. Zítra totiž vyrážíme v 3:30 ráno od školy, kdy pojedeme autobusem rovnou od té školy žejo. Naspím si tak šest sedm hodin a zbytek dospím v autobuse. Sednu si sama, to je stejně nejlepší.
Konečně jsem dorazila domů a odemkla nejdřív branku, pak vchodové dveře.
"Nicku, pojď sem!" Zavolala jsem a do pěti sekund byl můj pes, Nick, u mých nohou. Je to černo-bílá border kolie. Nickovi jsou 4 roky, ale i tak se furt chová jak malé stěně. No i přesto ho miluju.
Dala jsem si chvilku oddych a pak začala balit. Nejdřív jsem si napsala seznam všech věcí, který vypadal asi takto:
-Trička
-Kalhoty
-Mikiny
-Bunda
-Boty
-Nabíječka
-Kartáček
-Hřeben
Atd.
Sbalila jsem si tedy všechny věci, které byly možné, protože třeba kartáček a hřeben ještě potřebovat budu. To samý sluchátka, protože Nick taky potřebuje vyvenčit a bez sluchátek ani na krok. Už vidím, jak je tu zítra ráno nechám. Ne, to nesmím, nepřežila bych to.
6 p.m
„Nickie, pojď sem, půjdeme ven" zavolala jsem opět na Nicka. Procházku s ním tady asi rozepisovat nebudu, byla to docela nuda, až teda na ty písničky, co mi hrály ve sluchátkách. Lil Peep a Českej rap je prostě můj šálek kávy, takže díky tomu jsem si procházku s mým psem docela zpříjemnila.
Nafotila jsem i pár fotek s Nickem, které jsem následně postla na instagram.
Zanedlouho se mi tam objevil komentář, a samozřejmě od koho jiného, než od Matyáše. "Co to je za krysu?" Stálo tam. „Vím že jsi na prvouku asi chyběl, ale je to pes. A myslím že kdyby tě Nick slyšel, na povel 'trhej' by nečekal" odepsala jsem mu a byla jsem spokojená.
Když jsme se vrátili z procházky domů, bylo 18:45 a já už měla volno. Šla jsem se osprchovat a převléct do pyžama. Za chvíli bych měla jít spát, tak už jen projedu pár sociálních sítí.
V cca 19:18 už jsem ležela v posteli a projížděla tiktok. Najednou mi však můj mobil oznámil nový tweet, byl od Matyáše. Sleduju ho tam jen kvůli tomu, aby kdyby tam napsal nějakou sračku, jsem se mu mohla vysmát.
„Taky máte v okolí toho jednoho člověka, kterého tak nesnášíte?" Bylo psáno v tweetu.
„Naser si Matyáši" řekla jsem do prázdna a mobil napojila na nabíječku.
Pak už jsem jen s klidným svědomím, že jsem Matyášovi podala dobré argumenty, zavřela oči a upadla do říše snů...
