Okeey, máme tu 3. část a já bych byla ráda, kdyby jste mi sem napsali, jak moc vás tento příběh zatím baví. Budu ráda za jakékoliv ohlasy!
K dnešnímu dílu už nemám co dodat, asi jen
Užijte si příběh!
___________________________
Probudila jsem se okolo devíti dopoledne. Venku zrovna pršelo a v autobuse bylo šero, tudíž jsem nasadila sluchátka zpátky s tím, že si ještě zdřímnu. I Matyáš ještě spal, takže mě aspoň nebude otravovat.
Opět jsem se proudila, zjistila jsem, že jsem spala už jen půl hodinku, no nevadí. Už i Matyáš byl vzhůru. Dneska ale neměl debilní kecy, což se docela divím, protože je většinou má, nehledě na to kolik je hodin.
Bylo 12 hodin a my jsme zastavili u benzínky, aby jsme si všichni mohli zajít koupit nějakou sváču. Jinak celou cestu sem jsme jen chillovali a ani Matyáš ani já vůbec nepromluvili. Bylo to zvláštní, jsem zvyklá, že je mezi námi vždy napjatá situace a samé pošťuchování, urážení, zesměšňování a hádky, ale tentokrát nic. Prostě jsme mlčky seděli každý na svém a ani nedutali.
No to se po vystoupení z autobusu změnilo. Hned co jsme vyšli ven, do toho deštivého počasí se Matyášovi asi provětral a prokrvil mozek a začali ho napadat nové urážky, které jsem mu s radostí oplácela. Achjo, jak já ho nesnáším!
Já si koupila nějakou bagetu a 2 coly, jinak bych tu cestu asi nepřežila. Matyáš je totiž nejen debil, ale on je i otravnej a furt musí něco říkat.
Zaplatila jsem a šla zpět ven, no za zády jsem slyšela Matyáše. „bacha s tím cukrem, abys nepřibrala" zabiju ho. „nechceš mlčet stejně jako v autobuse? Co se stalo? proč jsi zase hnusný?" Zeptala jsem se nechápavě.
„Zasloužíš si to, jednoduchý" odpověděl jen. Mávla jsem nad tím rukou a šla zpět do autobusu. Nechápala jsem to, ještě před pár hodinami, když jsme se vzbudili, byl v pohodě. Bylo to asi poprvé co do mě nezačal rýpat.
Náš autobus se opět rozjel a nám zbývalo asi ještě asi 6 a půl hodiny cesty, když počítám i tu loď a druhý autobus.
Tímhle autobusem už jen hodina a půl. Celou tu hodinu a půl Matyáš zase jen mlčky seděl. Nechápu to. Jestli se mě snaží ponížit jen před ostatníma a proto mi teď dal pokoj? Neleze mi to do hlavy. Kdybychom seděli v lavici normálně ve škole, 100% by měl blbé poznámky a kecy úplně na všechno, ale né milostpán sedne do autobusu a najednou mu přepne. Je divnej, fakt že jo.
To že byl ticho je taky docela divný, chápala bych to, kdyby tady neměl kamarády, ale má tu minimálně Alexe a Martina.
Ale tak nebudu si přece stěžovat, já jsme ráda že aspoň na chvíli zavřel hubu.
TIME SKIP (příjezd do Londýna)
Už jsme měli po večeři a celá třída si to mířila směr hotel. Vešli jsme dovnitř a učitelka začala rozdávat pokoje. Jenže pak jsem slyšela tu kouzelnou větičku: „budete v dvoulůžkových pokojí a budete podle abecedy" prosim?! Nikdy nesměly být holky s klukama a najednou jo?! Udělala to prostě naschvál.
„paní učitelko, ale holky přece nemůžou být na pokoji s klukama" ozvala jsem se. „Ale prosimtě nestěžuj si furt, už vám není 14" to měl být jako argument? „No právě že nám už 14 není, to je ještě větší důvod k tomu, aby to tak nebylo" snažila jsem se argumentovat. „Ještě slovo a jedeš domů. No a koukej jak krásně to vyšlo, jsi s Matym na pokoji"
Nesnáším školu. Proč to reálně udělala? Proč má potřebu mi ubližovat? No nic, teď už s tím nic neudělám.
„takže budete mít pokoj číslo 240, je to 3. Patro. Tady máte klíče" podala mi je do ruky a já se vydala tím směrem. „Vole Tomsonová čekej na mě!" Zakřičel na mě Matyáš. „Jsi až tak neschopnej, že si tím výtahem nedokážeš vyjet do toho 3. patra sám?" Zeptala jsem se sarkasticky a on se jen zastavil. „Naser si" slyšela jsem jen a viděla že si to ten debílek míří ke schodům.
U našeho pokoje jsem byla samozřejmě dřív já a tak jsem odemkla. Byla zde 1 palanda a dole byl noční stolek. Taky nějaká skříň a koupelna. No prostě klasickej hotel, 5ti hvězdičkovej úplně není, ale asi tady přežiju. Vybrala jsem si horní postel a to jen z jednoho důvodu, Matyáš na mě nemůže z vrchu plivat. Je mi jasný, že je toho schopnej.
Když přišel i Matyáš, oba jsme si vybalili. Když jsem si zrovna skládala věci do skříně a on si čistil zuby, někdo nám zaklepal na dveře.
„čus, jde se hrát flaška, na pokoji 215, přijdete?" Zeptal se spolužák, Kristián. „Asi?" Řekla jsem nejistě. „Matyáši!" Zavolala jsem na něj. On přišel už bez kartáčku v hubě a já mu zopakovala dotaz. „jo jasný!" Řekl dost rozhodnutě. „tak se připravte a dojděte" řekl a zabouchl za sebou dveře. Já jen protočila očima.
Došli jsme tedy na pokoj a zaklepali. Hned se ozvalo "pojďte" a my tedy vešli. Matyáš si sedl vedle Martina a já vedle random dvou borců. Začala se tedy hrát klasická flaška a jelikož jsme tu 1. den, chlast jsme ještě neměli, takže jsme hráli bez něj.
Ze začátku to bylo v pohodě ale potom se to začalo zvrtávat. Padlo to na Matyáše a úkol zněl "dej pusu Nesse" no tak to neee. „No tak to v žádným případě!" Zakřičel Matyáš najednou. „Taky nesouhlasím" řekla jsem. „Jinak tě čeká trest Maty!" Matyáš moc dobře věděl, že nechtěl jít říct učitelce, že se mu líbí. „No fajn, ale dejte mi někdo kýbl na blití pls" řekl a to mi trochu ublížilo, nechápu proč, nikdy mi nezáleželo na tom, co řekl Matyáš. Přišel tedy ke mně, podíval se na mě a vlepil mi rychlou pusu. „Fuj tyvole, že jsem radši tý úči neřekl, že ji miluju, tohle bylo to nejnechutnější, čeho jsem se kdy dotkl, to budu s těch rtů dřít ještě dlouho." Řekl něco co už mi fakt ublížilo. „Víš co, naser si" řekla jsem, ukázala na něj prostředníček, odešla jsme z místnosti a za sebou silou zabouchla dveře. Šla jsem zpět do pokoje, nechápu proč mě to tolik naštvalo a zamrzelo.
V pokoji jsem si lehla na postel a přemýšlela. To jsem fakt tak hnusná, tlustá a nechutná? Občas mi u toho přemýšlení i ukápla slza...
Pohled Matyáše:
„Kámo to už jsi fakt přehnal" vyčetl mi Martin. Já s ním ale nesouhlasil. „Běž se jí omluvit!" Křikl na mě Kristián a já nechtěl být za tak velkýho debila, tak jsem šel. Po cestě do pokoje jsem si to tak trochu uvědomil a docela mě to zamrzelo. Proč jsem jí řekl tak hnusnou větu? Myslím že to ze mě udělala moje přítelkyně. Asi bych s tím měl skončit, než přijdu o všechny. Hned jak přijedu se s ní rozejdu a vše napravím. Je to zvláštní, jakoby mi ruplo v bedně a já si to konečně uvědomil.
Byl jsem u našeho pokoje a zaklepal jsme na dveře. Nic se neozvalo, tak jsem to zkusil znovu. Furt nic, tak jsem prostě vešel. Viděl jsem Nessu, ležela na posteli...
