Další kapitola po tak dlouhé době?
Jupí i guess?
Myslím že bude fér když moji omluvu už nepřijmete, každopádně, omlouvám se.
Snad se příště dočkáte dřív..
Každopádně svoji vlastní zkušenost s Anglií už mám za sebou a mohu říct že se fakt lišila od týhle fanfikce...nojono, co už
Užijte si kapitolu!
__________________________
Vrátili jsme se na pokoj. S Matyášem jsme od té doby neprohodili ani slovo. Nechápu to, nechápu jeho stupidní chování, nálady měnící se jako počasí.
Právě sedíme každý na své posteli a čumíme do blba. Žádný mobil, žádná kniha, prostě jen stěna. Pravděpodobně vypadáme jako nějací pošuci v Bohnicích, ale co už.
Zajímalo by mě o čem přemýšlí. Jestli ho třeba jeho chování mrzí. Protože mě jeho chování třeba mrzí.
"Ness?" Oslovil mě Matyáš po chvíli zírání do zdi. „Hm?" Zabručela jsem a dala mu tím najevo ať mluví. „Chtěl bych se omluvit" řekl a mě tím dost zaskočil. Matyáš není zrovna člověk, který by přiznal vlastní chybu. Vlastně, já taky ne, ale myslím že on je na tom mnohem hůř. Proto si mě svojí omluvou hned získal zpět. Byla totiž upřímná. Víte, na Matyášovi jde dost poznat, zda je jeho omluva myšlena upřímně, nebo pouze ze slušnosti či donucení.
„V pohodě" řekla jsem. „Jen bych ráda věděla co vedlo k tvýmu chování?" Zeptala jsem se trochu opatrně, protože bych ho v žádným případě nechtěla naštvat. „Uh...no...byl jsem trochu ve stresu a možná jsem byl trochu zmatenej z mých pocitů a tak jsem trochu vybouchl a byl hnusnej na tebe. Promiň, nezasloužila sis to" řekl něco, co mě zahřálo u srdce. „Ani nevíš jak jsem ráda, že mluvíš o svých pocitech" řekla jsem, protože to byla skutečně pravda. Snad nikdy jsem neslyšela Matyáše se někomu ventovat, nebo mluvit o tom, jak se cítí.
„Zlobíš se?" Zeptal se po chvíli. „Nezlobím" řekla jsem, slezla z palandy a šla ho obejmout. „Fakt?" Ujišťoval se. Celej Matyáš. „Fakt. Jsem ráda že sis to uvědomil a omluvil se. A taky jsem ráda že znám důvod." Ujistila jsem ho a on se zhluboka nadechl a vydechl. „Díky" řekl a já na něj nechápavě koukla. „Za co?" Zeptala jsem se. „Za odpuštění. Vím že není zrovna easy být s někým, kdo je cholerik a ještě tak debilní, jako já" řekl s já se zamračila. „To neříkej!" Napomenula jsem ho, jakoby snad byl nějaký děcko ve školce.
"Takže jsme zase oukej?" Zeptal se s nadějí srštící z jeho očí. „Jasný" usmála jsem se a sedla si vedle něj na postel.
Když v tom mi pípl telefon, a v tu stejnou chvíli i jemu. Podívali jsme se na displeje našich iphonů a uviděli oznámení z online žákovské - poznámky. „Nevhodné chování se spolužákem" přečetla jsem nahlas a chvíli na to nevěřícně koukala. Podívala jsem se na Matyáše a on na mě. Dostali jsme okamžitý záchvat smíchu. „To je kráva, to mě poser" chytal se Matyáš smíchy za břicho.
„Tohle je actually moje první poznámka za tenhle rok" řekla jsem a on se začal znovu smát. „Mám takovej dojem, že tě kazím, slečno dokonalá" řekl a já ho bouchla pěstí do ramene. "Myslím že od dokonalosti mám dost daleko" řekla jsem a on se uchechtl. „To asi my všichni" řekl a já mu dala za pravdu. Jak se říká, nikdo není dokonalý.
...
„Večeře!" Zabušil nám jeden z našich spolužáků na dveře a my se tedy mohli vydat na večeři. Jídla na hotelu byla fakt dobrá, takže jsme si nemohli stěžovat. Mnohem lepší než nějaká školní jídelna.
„Co je dneska na večeři?" Zeptal se po cestě do "jídelny" Matyáš. „Nemám tušení, ale snad něco dobrýho, upřímně mám fakt hlad" řekla jsem a stoupla si na špičky za cílem toho, vidět přes frontu do jídelny a zjistit co ostatní jedí. Moc mi to nevyšlo, no..
"Matyáši prosimtě, nemohl by ses podívat ty?" Podívala jsem se na něj a zamračila se, protože místo toho aby ta žirafa natáhla svůj přerostlej krk a podívala se místo mě, tak se mi vysmívala. „No jo prosimtě" řekl a též si stoupnul na špičky. „Vidím nějaký maso nebo rybu nebo co to je a hranolky" řekl a tím mi udělal ještě větší chutě. „Výborně, tak to ať už jsme u stolu" zatleskala jsem si a poskočila štěstím. Měla jsem fakt hlad.
...
„Jako večeře skvělá, ale já asi prasknu" stěžovala jsem si, když jsem ležela na dolní, tudíž Matyášově posteli, přežraná z večeře. „Jsme na tom stejně" řekl a lehl si vedle mě. „teď už bych jen hodil spink, abychom byli ready na zítra a budu spoko" řekl a já upřímně naprosto souhlasila s jeho plánem. „Upřímně, vidím to stejně" řekla jsem a vstala z jeho postele. Těžce, ale vstala. Šla jsem se převléct do pyžama do koupelny a vyčistit si zuby. Pak jsem tam pustila Matyáše. Ten udělal to samý co já a když se vrátil, jenom jsme vyvětrali a dali si telefony do nabíječek.
„Tak dobrou, žirafo" řekla jsem, za účelem ho "urazit" na což ale tenhle starej joke moc nefungoval. "Dobrou, prcku" řekl a obejmul mě na dobrou noc, jak už bylo naším zvykem a já mu objetí opětovala. Opět jsem nemohla necítit jeho vůni, linoucí se na kilometry.
Odtáhli jsme se, znovu si popřáli dobrou noc a zalehli do postele.
A já po chvíli, stále s jeho vůní nasáklou v mém pyžamu, v klidu na duši usnula...
