Po opravdu hodně dlouhé dobř kapitola..Co k tomu říct no.
Tuhle kapitolu chci věnovat 2 holkám a to Natuskanotfound a hlavně vikinka678
Tak snad se i po tak dlouhé době bude líbit.
____________________________
Pohled Nessy:
Už jsme tady zavření 2 hodiny. Matyáš za ty 2 hodiny stihl bušit do dveří, řvát na celej hotel a taky mít ten jeho cholerickej záchvat.
„To jsou takový hovada! Přijde jim to normální?!" Křičel a chodil po místnosti. „Sakra uklidni se Matyáši! Pojď sem" řekla jsem a ukázala na místo vedle sebe. Sedl si vedle mě na dolní postel a naštvaně funěl. „Notak, klidni se. Nic tak hroznýho se nestalo. Jsou to prostě nevyspělý děcka" snažila jsem se toho idiota uklidnit. „Ale proč to jako udělali?! Cítim se jak nějakej křeček v kleci!" Zařval. Potom jsme však oba slyšeli chrastění klíčů a odemykání zámku, znova. „Jupí jsme volní" řekla jsem ironicky a on jen prudce vstal a otevřel dveře.
„Jebe ti Kristiáne?! Seš ty vůbec normální?!" Slyšela jsem z chodby Matyášův hlas. „Sám nejsi normální, podívej se jak se chováš" po téhle větě jsem slyšela plesknutí. A pak další. A pak už jen několik ran za sebou.
Rychle jsem vstala a šla se podívat na chodbu. Viděla jsem Matyáše a Kristiána, prali se, hodně se prali. „Matyáši ty nejsi normální!" Zakřičela jsem a snažila se ho od Kristiána odtrhnout. To už jsem ale viděla jak jde učitelka. „A dost!" Zaječela po celé chodbě. Jak já nenávidím její hlas, zní a vlastně se i chová jako Dolores Umbridgeová. Nastalo ticho. Kluci se pustili a jen na sebe škaredě koukali.
„Do pokojů, okamžitě! A píšu rodičům Tomko! A Brabec nemysli si že tě to mine!" Zaječela, otočila se a odkráčela. Jen jsem se koukla na Matyáše a jeho ksicht od krve. „Ty prostě nejsi normální" řekla jsem naštvaně a odešla do pokoje.
„Promiň" řekl když po 10ti minutách přišel do pokoje. Já si mezitím četla knížku. „kdes byl těch 10 minut?" Zeptala jsem se bez jakékoliv emoce. „Na chodbě" odpověděl provinile. „Musel jsi ho sakra mlátit? Neumíš se ovládat" vyčetla jsem mu. „A myslíš si že to kurva nevim? Myslíš si že jsem si vybral být cholerik?" Zařval na mě. „Hej klid, hlavně se uklid-" nenechal mě ani doříct větu. „Neříkej mi abych se uklidnil!" Zařval a zase vypadl. Nevím jak se k němu mám chovat, naštve ho každá maličkost a uklidnit ho je pak těžký.
Vrátil se po 5ti minutách. Měla jsem chuť do něj rejpnout nějakou větou jako třeba "to jsem myslela že ti to vydrží dýl" ale věděla jsem, že přesně tohle by ho znovu naštvalo. Nadechla jsem se k řeči, ale pak jsem si to rozmyslela. Bála jsem se že ho naštve i „Už jsi v klidu?" Tak jsem radši chvíli mlčela.
„Dobrý?" Zeptala jsem se po chvíli. On jen kývnul. „Pojď, ošetřím ti ten ksicht" usmála jsem se a šla do koupelny. On šel za mnou a já ze skříňky vytáhla lékárničku, která byla v každém pokoji. Našla jsem tam dezinfekci a nějaké sterilní ubrousky.
Sedli jsme si na postel vedle sebe a já na ubrousek nakapala dezinfekci a začala mu tím rány na obličeji ošetřovat. Konkrétně rozseklý nos, obočí, brada a natržený ret. S menším monoklem pod okem bohužel nic nenadělám. „Matyáši můžeš se přestat kroutit?" Napomenula jsem ho. „Hrozně to pálí" odůvodnil. Wow, kdo by to kdy čekal, že nějaká levná dezinfekce bude pálit. „Můžeš si za to sám, tak teď neskuhrej" řekla jsem chladně. „Můžeš mi to přestat furt vyčítat?!" Zvýšil hlas. „Hele nezvyšuj na mě hlas, je to pravda" upozornila jsem ho. „Tak sorry, že mě nasral" prsknul. „Matyáši, až tě někdo nasere venku, půjdeš a zmlátíš 1. člověka co ti vejde do cesty?! Musíš s tím něco dělat" on jen protočil očima.
„Hotovo" řekla jsem, když jsem mu domašličkovala bradu, která byla poměrně hluboko rozseklá. „Díky a promiň" řekl tiše. „Za co se zas omlouváš?" Zeptala jsem se nechápavě. „Chovám se jak idiot. Jakobych to ani nebyl já.." řekl zklamaně. „Promluvíme si o tom zítra, dobře? Teď se potřebuješ prospat" řekla jsem a on kývl.
Převlekli jsme se do pyžama a vyčistili si zuby. „Tak dobrou, hlavně se zítra prosím vzbuď s dobrou náladou." Řekla jsem a on se uchechtl. Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem usoudila že tím nic nezkazím a obejmula ho. On to očividně nečekal, ale objetí mi opětoval. Pak už jsem jen vylezla nahoru na svou postel, zalehla a přikryla se. Do pár minut jsem upadla do říše snů.
