Opět text na začátek xd
Chci asi jen říct, že doufám že vás fanfikce baví! Tahle část je opět věnována Naty<3
Taky pls nesuďte můj styl hudby, jsem weird i know.
Tahle část je kratší, omlouvám se a slubuju že se polepším.
Užijte si příběh!
___________________________
6.1. 2:30 a.m.
Zvonil mi budík a já ho musela jít vypnout. Nejraději bych si zalezla zpět do postele a zůstala tam celý den, no to by asi úplně nevyšlo.
S velkou nechutí jsem vzala mobil, na kterém právě zvonil budík do ruky. On mě svou září málem vypálil oči, ale i přes to jsem zvládla vypnout ten budík. Mobil jsem vrátila zpět na své místo, tudíž na stůl, na nabíječku a šla jsem rožnout (ne, opravdu nehodlám psát slovo rozsvítit xd)
Oblékla jsem se do oblečení, které jsem si včera nachystala na židli a šla si dát alespoň něco k jídlu. Z lednice jsem vytáhla mléko a ze spížky cereálie, prostě klasická snídaně.
Snídani jsem hodila do sebe a šla jsem si vyčistit zuby, učesat se atd.
Bylo 3:10 a já měla vše hotové. Už jsem si obouvala boty a nasazovala sluchátka. S rodiči jsme se dohodli, že je nebudu budit, ale zavolám jim buď ráno, nebo až dorazíme do Londýna. Cesta do školy mi trvá asi 15 minut, tudíž tam budu na čas a ještě si těch pár písniček poslechnout stihnu. Šla jsme pěšky, protože se mi fakt nechtělo jet ve 2 ráno pražským autobusem, bůh ví, jakej úchyl by tam na mě číhal. Tím pádem jsem ale musela přidat do kroku. A protože já chodím takovým tempem, jakým zrovna hraje písnička v mých sluchátkách, musela jsem vybrat nějakou rychlejší. (Pls teď jsem se šla podívat na můj playlist a kouknu na Dying od peepa a že - "tato skladba není v momentální chvíli ve vaší zemi či oblasti dostupná" jako prosim?! No to asi jako né-)
Vybrala jsem tedy "SOS" od Kokyho, Sheena a Zoota, aspoň mě to trochu probere. Přidala jsem tedy do kroku a poslední písnička, která mi nestihla ani dohrát byla "Save that shit", což mě naštvalo, protože tu písničku miluju -_-
Samozřejmě že před školou nestál nikdo jiný, než Matyáš, ahhh jak já ho nesnáším. Ve 2:28 už jsme všichni stáli před autobusem a ve chvíli, kdy jsme chtěli nastoupit nás učitelka zastavila. „počkejte děcka, budete sedět ve dvojicích podle abecedy, řeknu vám tedy kdo s kým" zněla její slova. No mě jebne... Prosím ne s Matyášem, prosím ne s Matyášem, prosím ne s Matyášem...
Učitelka zase promluvila. Začala říkat, kdo bude vedle koho sedět. „Davidson a Doležal, Nováková a Novotná, Tomsonová a...anoo už to vidím. Tomsonová a Tomka" Jo, udělala to naschvál. Super. Matyáš na mě jen hodil znechucený pohled, který jsem mu oplatila.
Všichni už tedy nastoupili do autobusu a já se chtěla usadit na nějaké random místo, protože jsem chtěla sedět u okna, když v tom jsem slyšela jak klučičí hlas volá mé jméno. Matyáš už místo vybral a sedl si u okna, fakt skvělý, miluju. Teď pojedeme asi 10 a půl hodiny autobusem, pak cca 2 a půl hodiny lodí přes Calaiskou úžinu a poté opět autobusem asi 2 hodiny už přímo do Londýna. Dlouhá cesta že? A já ji budu muset protrpět s tady tím debilem vedle sebe.
Mám pár možností, jak přežít cestu:
1. Spát
2. Skamarádit se s ním
3. Sluchátka
Na chvíli volím možnost 1 a až se vzbudím bude to možnost 3, možnost 2 s radostí vynechám.
Do Londýna dorazíme asi v 6 nebo o půl 7 večer a dnešní program je jen večeře v nějaké nejvíc random Harry Potter restauraci a pak jen ubytování na hotelu. Většina žáků, když jedou do Londýna, jsou ubytováni u rodin, my ne, my budem na hotelu. Já se už jen modlím, ať jsem na pokoji s někým normálním.
A teď už dost přemýšlení, moc jsem toho dnes nenaspala, takže si nasadím sluchátka, zapnu hudbu a jde se zpět na kutě, tentokrát už ale ne v měkoučké a vyhřáté posteli, teď už na tvrdé autobusové sedačce.
Volba písniček tentokrát byla trochu jiná, než při chůzi do školy, tentokrát byl můj úkol vybrat klidnější a tišší písničku. Jako první jsem zvolila "Růže" od Calina a Steina27, ale při té se mi usnout nepodařilo, potom jsem šáhla po "Star Shopping" od Peepa a ta už zabrala, poslední sloka, kterou si pamatuji byla: "None of my exes is over Lil Peep, nobody flexin' as much as I be"
A poté jsme jen v klidu upadla do světa, který je jen náš, ať plavou v nejhlubším oceánu, anebo se vznášejí na oblacích...
