Máme tu další kapitolu!
Sama sebe udivuji tím jak moc jsem v poslední době aktivní :D
Asi nemám už co dodat, takže
Užijte si kapitolu a uvidíme se zase příště!
__________________________
Ráno mě probudil Matyášův kašel. Zvedla jsem tedy hlavu z polštáře, že ho seřvu, ale hlavou mi projela ostrá bolest. Sakra, zatracenej sníh. Mám takovej pocit, že jsme oba nachladli. Chtěla jsem si jen odkašlat, ale vyšel ze mě snad démon. Znělo to, jakoby mi bylo 80 a vykouřila bych 3 kráby cigaret denně. Matyáš se mi vysmál. „No ty se moc nesměj" zachraptěla jsem. „To jsme tomu dali" řekl. „No byl to tvůj nápad, já říkala ať zůstaneme tady" upozornila jsem ho. „No jo" řekl a já si v hlavě představovala jak protočil očima.
„Tak halo, kde ste" bušila nám učitelka na dveře, když jsme oba leželi zachumlaní v peřinách. Každý ve svých, samozřejmě. „Paní učitelko, my jsme asi nachlazení" řekl Matyáš. „A z čeho jako?! Z toho jak jste včera byli na pokoji?!" Pozvedla obočí. „Nezájem, jdete s náma na výlet a tečka" řekla a já myslela že jí udusím polštářem. „A teď si pohněte! A nebo víte co, třeba si na tu snídani ani nechoďte!" Prskla a bouchla s dveřmi. Ta učitelka je ztělesněný zlo.
„Matyáši, notak vstávej" třepala jsem s ním. „Mhmm, já nikam nejdu" zabručel a víc se přikryl. „A víš co, já taky ne" uchechtla jsem se, sedla si na jeho postel a opřela jsem si hlavu o "nohu" palandy. Nechápu jak, ale i v této poloze se mi podařilo usnout a po pár minutách jsme oba znovu spali.
„Co to má znamenat!" Zaječela učitelka ve dveřích. Ať už nám dá pokoj proboha. „Paní učitelko, ale nám fakt není dobře" řekl Matyáš. „Víte co, třeba si tady shnijte! Ale pište si, že řeknu recepční, aby hlídala jestli nezdrhnete!" Křikla a opět bouchla dveřmi. „Ty dveře maj kliku, vole" řekla jsem a Matyáš se zasmál a hned na to zakašlal. „Hrozně mě bolí v krku" stěžoval si. „Jo, to mě taky. Počkej, možná mám takový ty pastilky" řekla jsem a šla se kouknout do batohu, zda jsem si mezi náplasti a různé prášky sbalila i pastilky na bolest v krku. Hah, mám je! „Jo, jsou tu" řekla jsem a vytáhla je, společně i s prášky na hlavu, jelikož ta mě bolela nejvíc.
„Na" řekla jsem a podala mu pastilku. Poté jsem si ještě vyloupla prášek na hlavu a nabídla mu taky. Ježiš, to zní jak kdybychom byli nějací feťáci a já tady momentálně dealovala kokeš. Ale ne, jen jsme dva dementi co ve sněhové bouřce běhali venku. Takže teď dealuju maximálně tak chvilkové ulevení od bolesti v podobě paralenu.
„Hej to není fér!" Zařval Matyáš když už po 3. prohrál. Hráli jsme karty. Jo karty. Každopádně jsme se tím zabavili, dovolím si říct, dost. „Pojďme hrát něco jinýho" řekl. „Nebaví tě prohrávat?" Zeptala jsem se se smíchem. „NE" řekl a rozvalil se na postel. „A co chceš teda dělat, hm?" Šťouchla jsem do něj. „Já nevim, je tady nuda" řekl. „Co kdybychom zdrhli?" Navrhl. „Matyáši!" Napomenula jsem ho a pleskla ho po břichu. „Auu, ty tyranko" pleskl mě zpátky. A takto započala naše bitva. Prostě jsme se z nudy prali. Jak malý děcka, achjo.
„Už mě nech proboha" smála jsem se. „Za co?" Zeptal se pyšně. „Jak jako za co?" Zvedla jsem obočí. „No zadara to nebude" řekl a úšklebkem. „Co třeba...Za pusu?" Navrhl. „Myslím že tu sis "užil" u flašky ne?" Rejpla jsem do něj a ironicky se usmála. „No taak, promiň" řekl a sedl si vedle mě. „A navíc máš holku" podotkla jsem. „Anetu?" Zeptal se tupě. „Máš snad ještě nějakou jinou?" Uchechtla jsem se. On zakroutil hlavou. V tu chvíli mu však cinkl telefon. Koukl se a psal mu nějakej Vitaa. Myslím že to je ten jeho kamarád, co s ním točí na YouTube.
"Mrzí nás to brácho" napsal Dominik. Hádám že to bude ten druhej kamarád. Maty se na mě nechápavě podíval a já mykla rameny. Vitaa poslal video, které se dlouho načítalo. Jakmile se ale načetlo, mohli jsme vidět Anetu s nějakým blonďákem. Líbali se. „Oh, my o vlku..." tak trochu jsem rejpla. Pak jsem ale viděla Matyášovi skleněné oči. „Promiiň" řekla jsem a bez váhání ho stáhla do objetí. „Tušil jsem to. Myslel jsme si že už jsem na to připravenej, ale furt to je docela těžkej pohled" řekl stále v objetí. Já ho hladila po zádech. „Vždyť si tě ani nezasloužila" řekla jsem. „A já si nezasloužím tebe." Řekl. „Ale notak. To neříkej" nepomenula jsem ho. „Ne. Dělal jsem ti takový hovadiny. Jenom kvůli tomu aby Aneta byla spokojená" řekl. Asi jsem to pochopila. Hádám že mu Aneta nakázala aby se nebavil s žádnýma jinýma holkama. „Je to minulost, okey? Pojďme na to zapomenout" řekla jsem a objetí zpevnila. „Díky. Za všechno" řekl.
Celej den jsme se buďto váleli a koukali na filmy, nebo dělali blbosti, nebo hráli hry. K večeru už nám bylo oboum líp, takže jsme doufali že další den už budeme v pohodě a nebudeme se muset nudit na pokoji. Dnešek byl vcelku odpočinkový den.
Když se vrátil zbytek třídy, šli jsme už jen na večeři, za doprovodu vražedného pohledu učitelky.
...
„Tak dobrou špunte" řekl mi když mě objímal. Objetí na dobrou noc už bylo naším zvykem. „Dobrou" řekla jsem a nasála jeho vůni. Jedno se nechat musí, ta žirafa skvěle voní. Pohladil mě po zádech a pak se odtáhnul. Opět jsem vylezla na svou palandu a zachumlala se do teplých peřin. Po chvíli jsem spokojeně usnula.
