Ironie života

13. Prase Pavlík

Celý pracovní týden se nesl v duchu vzájemných bojů mezi mnou a Richardem. Od pondělí mi každé ráno začal dělat smoothie. Nejdřív jsem byl podezíravý a opatrný, ale ve středu má obezřetnost polevila. To se mi stalo osudným. Napil jsem se plným douškem jako každé ráno, za dva dny kompletně zvyklý na jemnou zemitou chuť zeleninové břečky. Žádnou svěží chuť, kterou doposud smoothie mělo, jsem však neucítil. Místo toho jsem měl jazyk v jednom ohni. Přidal mi tam chilli.

Pokusil jsem se pichlavou bolest v ústech schladit vodou, ale ta to jen zhoršila. Richard seděl za svým stolem, vyvrácený smíchy dozadu a královsky se bavil. To mě rozpálilo ještě víc, než okořeněné smoothie a rozhodl jsem se mu to oplatit. Začal jsem lapat po dechu a svalil jsem se na zem. Držel jsem si krk a lapal jsem po dechu, aby si myslel, že mám na chilli alergickou reakci. To mi nečekaně rychle uvěřil. Ustrašeně vyskočil ze svého trůnu s nastavitelnou opěrkou přímo ke mně.

„Co je ti?" začal řvát a třást se mnou. Kdo by s dusícím člověkem začal třást? To ze mě chtěl to chilli vysypat?

Tentokrát jsem se královsky pobavil já. Jako bonus se se mnou pak celý den nebavil a měl jsem pokoj.

Do konce týdne jsme si tyto malé "vtípky" vraceli denně. Už v osm ráno jsem byl připravený na cokoliv, co Richard vymyslel. Na toaletách jsem odstranil ceduli "mimo provoz", která byla položená na jednom ze dvou umyvadel a umístil jsem ji na to fungující. Richard se celý zmáčel a do kanclu se vrátil pořádně nafučenej a hlavně promočenej.

Pohled na jeho kůži přes mokrou košili byla asi ta největší výhra. Tedy, chci říct, že vidět ho poraženého mi vždycky zvedne náladu. Potom se mi pomstil tím, že mi schoval oblečení na převlečení do terénu, když jsme měli s Terezou jet točit senoseč na pole. Nové mokasíny jsem měl kompletně zašpiněné od sajrajtu a obilí. Za to jsem mu povolil šroubek na nastavitelném opěradle, které se s ním celé složilo, když se do něj opřel. On mi na oplátku dal na práci obvolávání hostů do večerních zpráv, kteří se měli dostavit okomentovat aktuální situaci s nepovedenou opravou mostu v centru. Moc dobře ví, jak volání nesnáším a odůvodnil si to tím, že se potřebuju zocelit.

Když už vzájemné naschvály vygradovaly do nebezpečných výšin a já oddělal nápis "pozor, mokrá podlaha" z chodby, rozhodli jsme se uzavřít příměří. Jabba na tom málem uklouzl. Kdyby se domákl, že jsem to byl já, kdo to chytře oddělal, určitě by tu podlahu se mnou pak vytřel. Tedy v případě, že by se zvládl zvednout. Byl by na zádech a mával všema čtyřma ve vzduchu jako želva.

V pátek jsme naše příměří oslavili tím, že jsme se spolu celý den nebavili. Richard skoro nebyl v kanclu, jelikož se na nás přijel podívat pan ředitel a on mu celý den pochleboval. Já musel odejít dřív kvůli Adéle. Sestra má odpolední a nestihne ji vyzvednout ze školy.

Vzal jsem ji na zmrzku. Vypadala lépe, dokonce už nevymýšlela konspirační teorie, proč nemá otce. Dvě sezení s psychologem ji prospěly. O Sofii se to moc říct nedá. Celý víkend byla zamýšlená a duchem nepřítomná. Vůbec to nebyla ona. Sezení ji donutilo přemýšlet nad věcmi, které raději uzamkla hluboko ve své hlavě a teď je musí postupně zase otevřít. Doufám, že zmrzlinové mochi ji zvedne náladu...

————————-

Je zase pondělí. Redaktora v televizním zpravodajství dělám už měsíc a Richard mi slíbil, že si natočím vlastní reportáž, která se konečně odvysílá. Každý den pečlivě sleduju Terezu při práci a dělám si poznámky. Je to dobrá kolegyně, radí mi, co jak má být a co se jak má říct. Obkoukal jsem její intonaci hlasu a po opravdu intenzivním cvičení mi televizní mluva už celkem jde. Pořád to není dokonalé, ale aspoň už to nezní jako odříkaná básnička.

Do redakce vejdu s vervou a radostí, plný očekávání, že mě Richard určitě pošle na vlastní reportáž. K mému údivu ale u svého stolu není. Počítač je mrtvě tichý, nemá boty pod stolem, ani kabát na věšáku. Že by se ten problém v pátek vyhrotil a on musel dneska na otočku do Prahy? Koutkem oka zahlédnu rozčepýřené háro Terky a zastavím ji.

„Richard tu dneska není?"

„Já ti to neřekla?" zatváří se překvapeně a chytne se za čelo. „Tenhle týden nemá službu. Místo něj je tu Pavlík. Sedí tam vzadu u okna, představím tě."

Patrně jsem z toho pochopil, že se v jedné redakci televizního zpravodajství střídají dva editoři. Někdy dokonce pracují i oba v jednom týdnu, když se objeví moc věcí k odvysílání, nebo je nějaká mimořádnost. Richard má tento týden volno. Editor musí být v redakci od rána do večera a dohlédnout na to, aby bylo všechno v pořádku odvysílané. Je to časově náročná a vyčerpávající práce, proto se střídají po týdnech.

Setkání s Pavlem mě vyvede z míry. Zhruba padesátiletý chlap s kouty na hlavě si mě nevraživě prohlédne. Mně probleskne hlavou deja vu. Všichni editoři asi nesnáší pisálky. Mají na ně pifku. A tenhle zrovna tak.

„A ty seš jako co?" ani mě nepozdraví.

„Nový redaktor."

Zvedne obočí. Odchrchlá si. Po dlouhé pauze mi podá lísteček s přihlašovacími údaji na Facebook, Instagram a Twitter naší regionální televize.

„Potřebuju, abys psal příspěvky na socky."

„Ale já byl s Richardem domluvený, že si zkusím svou první reportáž," nedám se odradit.

„Je tu snad Richard?"

„Ne, ale..."

„Já tě na starost nemám. Richard ať si s tebou dělá třeba kotrmelce. A teď běž, mám toho dost na práci."

Pac a pusu, zamumlám si pro sebe. Pavlík je teda pěkný prase. V téhle redakci mají všichni editoři úžasný talent na přivítání. I když Richard se ke mně už chová líp.

Sednu si teda za počítač a celý den píšu aktuality na sociální sítě. Moc jich není. Jsme jen regionální televize. Krátím si čas čtením přiblblých komentářů až do čtyř hodin, kdy mám padla. Kdybych ze sebe chtěl dělat debila, tak nejdu do televizního zpravodajství.

—————————

Celý týden sloužím jako hadra Pavlovy, který se po mně všelijak vozí a nedává mi na práci nic jiného, než podřadnou činnost. Nemám ani čas vytratit se s Terezou na nějakou reportáž. Chybí mi Richard. Je to blbec, ale pořád se ke mně chová lépe než Pavel. Všechno to trvá až do čtvrtku, kdy za mnou Pavlík přiletí s velmi nečekanou prací...