The last reason/cz

5.

Probudila jsem se na posteli v nějaké chatce s rukou kolem pasu, ta ruka moje nebyla. Začala se pohybovat, až skončila na mém boku. Bylo to příjemný, teda dokud jsem se neotočila a nezjistila, komu ta ruka patří.
______________________________

Osoba otevřela oči a podívala se přímo do těch mích. Bylo divný, že věděl kdo je vedle něj, ale pořád tu ruku nesundal. Jelikož jsme zaspali snídani, tak jsem říkala, že budu klidně ještě chvilku ležet. Aaron sjel pomalu svojí rukou na můj pas a obtočil ji kolem něj. Poté i druhou ruku a otočil se ke zdi.
"Rambo? já vím, že se ti to líbí. Cítím, jak se chvěješ. Nejsem debil„ řekl ještě otočený.
"Mhm„ zamručela jsem do polštáře. Aaron se otočil, stále s rukama obmotanýma okolo mého pasu, tak aby mi opět mohl koukat do očí.
Má celkem hezký oči, ale to už dávno vím. Není to poprvé co se do nich dívám.
"Máš nádherné oči Oliv„ řekl. Počkat. On mi řekl jménem? "Aarone měla bych jít„ řekla jsem a zvedla se. "Um tak jo..jakoby by se to nestalo„ odpověděl.
Odešla jsem z jeho chatky a šla rovnou do svojí.

—

"Můžeš nám už konečně říct, kde a s kým si byla?„ nepřestala se ptát Amélie. "Po té párty jsem usnula venku u stromu, jasný?„ řekla jsem už mírně podrážděným hlasem.
"Ty jsi celou noc spala sama venku?„ nadzvedla tázavé obočí Christine.
Přikývla jsem a šla si vzít z tašky nějaké jídlo. "A prosím nechte mě si dočíst tu knížku. Děkuju„ řekla jsem jim. "Dobře, ale dneska je naplánovaná hra. Je to opět v těch dvojicích, které byly včera„ oznámila mi Samantha. No do prdele. To už si z nás opravdu dělají srandu.
Oni ví, že se s Aaronem nemáme rádi, takže nás dali do skupin. Skvělý.

Jdeme si to takovou 'polní' cestou prý do nějakýho města. Tam se bude hrát ta hra. Já jsem vlastně zapomněla říct, že to je hra, kterou si máme vymyslet a zahrát (v okolí maximálně deseti kilometrů) a poté říct, kdo vyhrál. Co to je? Já nechápu logiku těch učitelů, co pošlou sedmnácti a osmnácti letý kamkoliv kam chcou, aby si zahráli hru? Nechápu.
Ještě před tím než jsme odešli, tak jsem viděla Aarona se oblizovat s nějakou holkou z naší třídy. Celkem mě to nasralo, ale pak jsem si uvědomila, že je to vlastně vyhlášený děvkař celé naší střední.
Došli jsme teda do toho města a sedli si na lavičku, která byla v nedalekém parku.
"No tak..co budeme hrát?„ zeptal se Aaron. "Hm co třeba na emoce„ odpověděla jsem a překřížila si ruce na prsou.
"Co?„ vůbec nechápal co se děje. "Bereš všechno jako prdel?„ vyštěkla jsem na něm. "Co to meleš?„ zeptal se. "To co se stalo ráno a potom ta holka„ vyprskla jsem. "Proč to sem taháš? Však jsme si řekli, jakoby se to vůbec nestalo!„ zvýšil hlas. "Skvěle. Vážně skvěle tohle je prostě úžasné. Náš místní děvkař Aaron, si neumí s nikým udržet ani kamarádský vztah. Měla jsem být tvoje další holka na noc..co?„
"Asi by jsme měli jít„ řekl. "Jako vždycky? Ty budeš prostě utíkat? Vždy když jsem to mezi náma chtěla urovnat, tak si zdrhl jako zbabělec-„ zastavila jsem se. "Anebo víš co? Tak já teda jdu. Čau„ rozběhla jsem se na druhou stranu cesty. Poslední co si pamatuju bylo slovo 'stůj'
Probudila jsem se na trávě v tom samém parku, kde jsme se s Aaronem pohádali. Měla jsem nejspíš naraženou nohu a otřes mozku. Vím, že na mě mluvil. Nepamatuju si co přesně, ale vím to. Slyšela jsem až... "můžeš chodit„
"Vypadám tak?„ řekla jsem. On se zasmál a hned začal mluvit dál. "Chceš pomoct?„ řekl. "Ne, jsem v pohodě„ odpověděla jsem. "Vždyť krvácíš!„ řekl. "Vážně ? Já jsem si nevšimla. Děkuju za info Sherlocku„ protočila jsem očima.
"Chyť se mě kolem ramen„ vzdychl.
Podívala jsem se na něj a řekla "od kdy ty někomu pomáháš?„
"Od teď, už se mě chyť„ řekl se zvýšeným hlasem. "Dostaneme tě odsud„ dodal. "Jo a opovaž se na mě omdlít„ řekl. "Haha moc vtipný„ řekla jsem.