7.

12 1 0
                                    

Třeba to jsou jenom fake news. Tuhle moji teorii mi hned druhý den ráno vyvrátili.
____________________________

Probouzím se a natahuji se, abych mohla vypnout budík. To jediný co vidím bylo snad dvěstě oznámení ohledně toho viru, a několik zpráv od mých přátel. A do prdele. Odložila jsem telefon a snažila se dýchat. Nešlo to. Vběhla jsem do koupelny a zamkla se. Absolutně jsem neměla pojem o čase. Máma začala bouchat na dveře. "Oliv vím, že to vypadá špatně, ale musíš jít do školy, jinak to nejde„ zařvala přes dveře. Odemkla jsem tedy. Když jsem byla v té koupelně, tak jsem se stihla i obléct. Tedy až po tom co jsem měla mentální breakdown. Také mě něco napadlo. Prostě si sbalím ty nejdůležitější věci a místo školy se budu schovávat v lesích nebo tak něco. Viděla jsem Hunger games i the last of us, takže bych to teoreticky mohla přežít. Olívie tohle není prdel. Moc se s tím nechlubím, ale vlastním zbraň, takže tu jsem si taky sbalila a odešla do 'školy'. Mobil který jsem měla píchlí v powerbance jsem si vzala do ruky a napsala Amél. Ta mi odepsala s větou "napadlo mě to stejné, jsem na cestě".
Nedivila jsem se tomu. Nikdy jsme nebyli nějaký správný holky, který by chodili na hodiny algebry. S sebou jsem si také vzala pár krabiček cigaret. Ne že bych byla kuřák, ale tohle je na mě příliš velká vlna tlaku a musím se nějak odreagovat. Jednu jsem si vytáhla a zapálila. Není to špatný pocit. Stála jsem u nedalekého super marketu a čekala na Amélii. V tu chvíli jsem věděla, že už je to dost v prdeli. Lidé utíkali všude kolem a panikařili. Viděla jsem i nakažené. Byl to strašný pohled. Musela jsem co nejrychleji utéct. Naštěstí Amél přišla ve správnou chvíli a utekly jsme do lesa asi čtyři kilometry od města. Nikdo tam nebyl. Divila jsem se, protože jsem si myslela, že všichni, co nemají auto utekli do lesa. "Vzala jsi tu zbraň?„ zeptala se mě stále ještě udýchaně Amélie. Přikývla jsem na souhlas a opřela se o strom. "Dáme si pauzu a potom půjdeme dál. Možná hlouběji do lesa a zítra třeba něco, či někoho najdeme„ řekla jsem jí. "Ok„ odpověděla sedajíc na pařez vedle mě. "Myslíš si, že jsou ostatní v pořádku?„ zeptala se mě. "Někteří jsou ovce, takže předpokládám, že šli do školy a teď jsou někde v nějaký laboratoři. Ne děkuju, viděla jsem spoustu filmů na to, abych něco takového udělala. Ti co však do školy nešli, tak stoprocentně utekli jako my„ ujišťovala jsem ji. "Bojím se, že těch ovcí je víc než těch, co utekli„ řekla nedůvěřivě. "Chápu tvoje obavy, ale znám spoustu lidí, co si nenechají srát do života a utekli by„ pořád jsem prosazovala to svoje. "Dobře„ přestala odporovat a souhlasila s mým přesvědčením, že jsou i lidi, co jistě utekli. Je něco krátce po desáté hodině ráno a my jdeme po kraji lesa, dokud nenajdeme tu správnou cestu. Našli jsme ji a vydali se po ní. Vedla hlouběji do lesa. Což jsem samozřejmě měla v plánu. Většina lidí by zůstala při kraji, aby se neztratila, ale my jsme museli. Bylo tak menší riziko, že nás najdou nakažení, nebo někdo z té vládní společnosti. Po pár minutách, co jsme šly po té cestě, jsme slyšely praskání klacků poblíž nás. Otočila jsem se a rychle vytáhla zbraň, jenž jsem měla v kapse. Spadl nám kámen ze srdce, když jsme viděli Christine. Hned nás obejmula a začala nám vzlykat do ramenou. "S-Sa-Sama„ nedokázala to říct. Ani to nemusela říct, aby jsme pochopily, o čem se nás snaží informovat. "Co se jí stalo?„ řekla jsem. "On- na- on ji někdo zastřelil, pro-protože s-si myslel, ž-že je na-nakažená„ vyvzlykala ze sebe. "Teď je jí jistě líp Chris„ utěšovaly jsme ji. "M-máte pravdu. T-tohle by stejně nepřežila„ řekla upřímně. Nerady jsme souhlasily, ale měla pravdu. Samantha měla velmi nízký předpoklad k přežití, ale tohle si nezasloužila, zemřít kvůli pitomé náhodě. "Jsem ráda, že jsem vás našla přes Snapchat„ řekla. "Aha tak takhle si nás našla„ řekla Amélie. "Já už jsem si myslela, že to byla jen šťastná náhoda„ dodala jsem. Poprvé, co za námi Christine přišla, tak jsem ji viděla se pousmát. "Nevíš o někom, kdo by utekl stejně jako my?„ zeptala jsem se jí. "Jo um no Jeremy, Annie, Ava, Brody, Carol, Ben a.....Aaron„ odpověděla na moji otázku.

The last reason/czWhere stories live. Discover now