The last reason/cz

2.

Už se těším na to brzké vstávaní. Fakt že jo
To jsou poslední slova co si ze včerejška pamatuju.
Než se naděju slyším ten ohraný zvuk typický pro uživatele iPhonů a hážu s ním o zeď. Nebojte ten mobil toho už zažil a je pořád úplně celý a má také jen mírně poškrábaný display.
Furt lepší než moji spolužáci.
_______________________________

Když tu byla ta řeč o spolužácích, tak teď s nimi sedím v autobusu a doslova čekám než umřu.
Všichni známe takové ty 'pick me' holky, které se neustále smějí všem věcem (i když nejsou vtipný), který řeknou kluci.
No a právě teď se tam fotí a oblizujou s nějakýma klukama ze 3.A.
Chce se mi blejt. Nicméně už jenom půl hodiny do příjezdu. Radujme se všichni.
Když jsme vysedávali z autobusu, tak jsem si všimla Aarona, jak má kolem krku asi pět holek.
Vždycky byl děvkař, ale tyhle byli až moc pod jeho úroveň. Teda na můj vkus.
Učitelé nám rozdali rozpis chatek, rozvrh a také mapu? Myslím si, že tu nejsme poprvé a že nepotřebujeme mapu.
Ale tak na mě nezáleží. Takhle to udělali učitelé. Chatky jsou prý "genderově vyvážené", takže jestli je někdo např. trans žena, tak je u holek atd. Přijde mi to divné, když teda ví, že polovina lidí je stejně gay.
Asi je to pro ně celkem výhra. Možná. Seděla jsem na vratké dvojpatrovce a naproti mě seděla Amél.
Zrovna jsem si četla. Ona se však věnovala něčemu jinému. Protože chatky nikdy nekontrolují, tak si vyměňovala sliny s tím debilem co se kamarádi s Aaronem. Ew.
Zato já jsem se věnovala fiktivním postavám. To mi přijde jako lepší věc než si vyměňovat s někým sliny. Hnus. Naštěstí zanedlouho odešel.
"Na dnešek není nic naplánované„ řekla Samantha, která se koukala do rozvrhu. "Díky bohu„ řekla jsem. Ulevilo se mi. Jakože fakt hodně. "No jo, ale zítra máme tůru a nějaký hry, pozítří táborák, potom zase tůra„ zastavila se. "Hele takhle bych mohla pokračovat ještě do nekonečna„ řekla. "No to mě pos-„ vzala jsem si do rukou polštář a začala do něj ječet. "Lepší?„ zeptala se Christine.
Hodila jsem na ni vražedný pohled a vrátila se zpátky ke čtení, abych se uklidnila. Celkem to pomohlo. Povečeřeli jsme a pak už se nic moc nedělo.

Probudil nás zvuk nějaké písničky z rozhlasu. Myslela jsem, že umřu.
Bylo to 'baby' od Justina Biebra. Jasně, že ty pick me holky začaly hlasitě zpívat přes celou chatovou oblast, takže jsme nemohli spát už vůbec. Přísahám na život svého mrtvého křečka že je jednou zabiju. Ale jinak je mám opravdu ráda čestný skautský na to. Malém bych zapomněla na to, že hlavní naplní dne je tůra a také hry. To už radši to Baby.
Ovšem že se z toho nějak nevymluvím, takže momentálně šlapu do strmého kopce. Tím 'momentálně' myslím už třeba čtvrt hodiny. Už máme za sebou 3 hodiny cesty, takže se naši milí učitele rozhodli, že by jsme si mohli dát pauzu. Ti jsou ale hodní.
"Takže děcka, dali jsme si patnácti minutovou přestávku a teď zase pohneme zadkem„ řekl s velkou chutí do života nějakej učitel z áčka. Všichni se tvářili velmi nadšeně a s velikou chutí začali šlapat další kopec co na nás čekal.
Po asi dalších čtyřech hodinách cesty jsme došli zpátky.
"Děcka, odpočiňte si a pak si zahrajeme seznamovací hru„ řekla zeměpisářka, kterou mimochodem nikdo nemá rád.
To její 'odpočiňte' si bylo na asi půl hodiny. Potom jsme se měli sejít u ohniště, kde se bude hrát.
"Jak asi víte, tak budeme hrát seznamovací hru. Ta spočívá v tom, že nám o sobě něco řeknete a potom můžete odejít do chatky. Ale jelikož jste už ve třetím ročníku, tak to bude minimálně sedm vět„ řekla nám (kdo by to jen řekl) naše češtinářka.
Tohle bychom mohli vynechat. Nebylo to nic velmi zajímavého. Vlastně celej týden byl nuda.