Brothers

7. Park

Něco okolo 9 hodiny jsme se rozloučili a já šla domu. Máma tam už seděla a pila kávu ,, ahoj" ,, ahoj Anne, kde jsi byla?" ,, venku" odešla jsem se rychle osprchovat, naše koupelna byla zhruba velká jako polovina mého pokoje, celá bílá. A pak ,zase moje klasická rutina až do rána. Nakonec už jenom na mém stole čekala hromada papírů ,, že já nešla jinam" zahuhňala jsem si pro sebe. Tohle ráno Vincent místností jen prošel, ani nepozdravil. Po hodině jsem se potřebovala zeptat. zaklepala jsem a pak vešla. ,, tyhle papíry můžu podepsat já nebo vy" Pokrčil rameny a jenom hlavou naznačil ať mu je položím na stůl. ,, máte problém nebo? nechápu proč nemůžete mluvit se mnou jako s člověkem" Podíval se mým směrem, zvedl se a jeho kroky směrovaly opět ke mně, stál blízko že jsem cítila jeho dech ,, třeba to časem pochopíš" pak se vrátil do jeho křesla a já pochopila že už mám jít. ,, co tím myslel?" znělo mi v hlavě. 

Dokončila jsem moji práci a jela rovnou městskou dopravou domu. Věděla jsem že máma domu stejně nepojede. Zastavila jsem se za Jacobem a pak šla přímo domu. Ulice jsou tu krásné a ráda se tu procházím, hlavně mě baví se dívat na to jak mají sousedé upravené záhony před domy, moje máma, květiny má jen doma. Udělala jsem si něco k jídlu, v kuchyni byl ale zase bordel, máma si dělala snídani a nestihla to tu uklidit a tak jsem to tu do pořádku musela dát já. Šla jsem si zaběhat, v ten den se ale počasí netvářilo moc usměvavě a já tak chvátala abych stihla ještě za sucha doběhnout domu. V parku jsem potkala dva lidi, docela fajn běhání když se nemusíte vyhýbat malým dětem. 

Cesta zpátky mi ale moc nevyšla. Zastihl mě déšť, rozhodla jsem se počkat na lavičce schované pod obrovským stromem, doufala jsem že tam budu sama ale nepoštěstilo se. ,, vy mě normálně v tom parku sledujete" ,, prosím tykej mi" ,, helemese on umí mluvit"  sedl si na druhou stranu lavičky a já už jenom doufala že co nejdříve pršet přestane. ,, takže ty chodíš s mým bráchou??" ,, tak nějak jo" Vincent kývl  ,, co se ti na něm líbí?" ,, je milej, měl bys to taky někdy zkusit" bouchla jsem ho do ramene a on se usmál, to bylo snad poprvý nebo podruhý co jsem na něm úsměv viděla.  Během chvíle jsme se oba nějak rozpovídali. ,, jinak přijde mi divnej vztah mezi váma, jakože s Jacobem" podívala jsem se na něj. ,, no jo, poslední dobou ani nevím, Jacob furt mluví o tom jaký by to bylo kdybych se nenarodil a žil by jenom on s mámou a jeho otcem."  ,, musíš ho ale pochopit, za mě to taky jednoduchý nemá" Vin kývl a asi po deseti minutách pršet přestalo. ,, já jdu ahoj" ,, ahoj" každej jsme odešli jiným směrem.

Přišla jsem domu, hned jsem si šla do pokoje pro suchý oblečení. Když jsem vyšla z koupelny, zahrabala jsem se do postele a ležela na telefonu, během čeho sem si psala s Jacobem. Zavolal mi s tím že má hroznou radost, jeho táta se vrátil do města. Měla jsem radost za něj a když jsme si volali, přišla za mnou do pokoje máma. ,, ahoj" ,, ahoj mami, potřebuješ něco?" ,, jo pojď prosím do obýváku, chci ti někoho představit" máma se usmála a já se rozloučila s Jacobem. 

Sešla jsem schody, toho koho jsem viděla... málem mi spadla držka upřímně..