Brothers

17. End

Šla jsem do parku, netušila jsem co tam budu dělat ale chtěla jsem se na něco podívat, šla jsem k místu kde jsem poprvé vinnieho viděla. Koukala jsem na to místo a pak na lavičku, kde jsme seděli a povídali si. Místo kde jsme si konečně byli blíž. Pak jsem prošla okolo starého domu kde jsem bydlela, koukala jsem se do oken a viděla jen prázdné místnosti a venku ceduli Sale. Nad každou vzpomínkou mi ukápla jedna slza a nakonec jsem se šla podívat i na vinnieho dům. Stála jsem před ním a vzpomínala co všechno hezkého jsem tam zažila s Vinniem i s Jacobem. 

Nakonec jsem se vrátila na hotel a zakoupila si další noc. Opět na tom stejném pokoji, chodila jsem okolo bílé postele s bílím povlečením. Na velikou skříň která měla šedou barvu a okna, dřív dopadalo světlo Seattlu ale tentokrát bylo jiné, celý Seattle mi najednou přišel jiný. Ale co se dalo čekat, od začátku jsem semka nezapadala. Lidi jsou tu jiní, bavím se tu jenom s Nessou. Znám dva kluky na kterých mi záleží ale nevím který z nich je ten lepší a pravý. 

Sedím na posteli, čelem k oknům, koukám se na ulici, přemýšlím co a jak, má tohle vůbec smysl? Jacob mě miloval. Vinnie asi taky. O oba jsem přišla. Byla to moje chyba? Netušila jsem kdo nebo co za to mohlo. Bylo mi hrozně. Vstala jsem a šla do koupelny. Napustila jsem si vanu plnou vody. Malinká vana ale mě stačila. Během chvíle se mi ulevilo

Co jsi to udělala? teď nezjistíš jak by jsi to vyřešila s Vinniem! A co s Jacobem! Tvého tátu, mámu, bráchu i Nessu to zasáhne....myslela jsi na vinnieho? Staral se o tebe a dával ti všechno co měl. Ztratila jsi ho! Ztratila jsi všechny....mluvila ke mě moje duše, která se pomalu ale jistě vytrácela..

________________________________________________________________________________

                                                                            PO TŘECH DNECH     

Ann odešla, s ní ale i Vinnie a Jacob. Nikdo to tak nechtěl, po tom co to ann vzdala a druhý den ji tam našla pokojská, oznámila to na policii, vinnie jak se to dozvěděl, dal si to za vinu a skočil na místě kam chodili surfovat, obrovský sráz pod kterým byla spousta kamení. A Jacob, ....dal si za vinu že si s ní pořádně nepromluvil a tak i on se jako poslední se zastřelil. Jejich trojůhelník se uzavřel. A tak to zasáhlo širokou společnost. Jejich pomníky se udělali vedle sebe, spousta lidi tam nosí květiny a svíčky. Tolik vzpomínek, tolik lásky, smutku, neštěstí...

Ann máma dál žije s Leem, oba se ale nad sebou zamysleli, přišli oba o své děti. A to i Vinnieho a Jacobovo máma, ta přišla hned o dva syny. Ann táta a bratr si po zbytek života budou dávat za vinu co udělali, možná kdyby jeden z nich, ji vzal vážně a pomohl ji se dostat ze Seattlu, skončilo by to jinak. Ale možná teď se všichni tři mají lépe, bezstarostně.

Ahojky, tohle je opravdu konec. Docela smutnej ale doufám se se vám kniha líbila. Dala jsem do ni spoustu času a námahy. A tak těm co to dočetli až sem, moc děkuji a chci vám opravdu poděkovat!