Správní lidé v nesprávný čas (Fan Fikce - Nik Tendo)

3. Kapitola

Dominik
21:30
asi sem to teď přepískl že...😕

Jenovéfa
21:40
Trochu, ale kvůli toho jsem neodepisovala. Usnula jsem 🥱

Dominik
21:41
a nezlobíš se?

Jenovéfa
21:45
vlastně ne, moc mi to lichotí🤭🤫

Dominik
21:47
jak dlouho už cvičíš? Nikdy jsem tě tam nevidel😏

Jenovéfa
21:50
dlouho ne, tak půl roku a ty?

Dominik
21:52
Asi dva roky. Kolik si měla na tom deadliftu?

Jenovéfa
21:53
ke konci, když ses přišel podívat tam byla stovka 😝

Dominik
21:53
musel jsem, promiň. Ty vole stovka, tak to si top!🫡

Jenovéfa
21:53
Děkuju. Poslechla jsem si nějaké tvé písničky

Dominik
21:54
A?😯

Jenovéfa
21:55
čekala jsem to horší, některé se daly poslouchat😂

Tímhle končím a jdu spát. Ráno bych asi nevstala. Cítím se fakt špatně za tuhle lehce flirtující konverzaci, ale hodně mě to přitahuje. Dominik má v sobě něco, co mě nutí na něj myslet. Ten jeho pohled dneska mě úplně odzbrojil.
      Ráno jsem samozřejmě zaspala, ale teď už sedím v kanclu a nikdo si ničeho nevšiml. Otevírám Instagram a pokračuju v naší konverzaci.

Dominik
21:56
Chápu, že to není každého styl, ale jsem rád za konstruktivní kritiku☺️

Jenovéfa
6:30
ráno jsem zaspala kvůli našeho psaní🙄

Dominik
6:32
já z toho naopak nemůžu spát😈

Jenovéfa
6:33
kecko😝

Dominik
6:40
Jdeš dneska do gymu?

Jenovéfa
6:45
Nejspíš po práci zajdu☺️

     Během dne už žádná zpráva. Jsou dvě hodiny odpoledne a končím v práci. Jedu domu, kde se převlékám do sportovního. Dneska nemám náladu na nic odvážného. Sahám po černých legínách s push up efektem na zadku, sportovní podprsenku a velkou šedou mikinu. Vlasy hodím do drdolu a pomalu jdu na autobus.
„Ahoj," pozdravím Adama do telefonu.
„No ahooj, děje se něco? Vůbec ses od včerejška neozvala." Nezní vůbec naštvaně, jen má starost.
„Promiň, včera jsem po gymu úplně odpadla a dneska jsem toho měla hodně v práci. Nezlob se."
„Vůbec se nezlobím, chápu to. Kdy se uvidíme? Mám se večer stavit?"
„Víš co, já ti dám vědět, jo?"
„Jasně, tak se měj a užij si fitko, papa."
„Papa," rozloučím se a schovám telefon.
Jsme spolu teprve pár měsíců. Potkali jsme se v jeden večer v klubu a od té doby spolu tak nějak trávíme čas. Mám ho ráda, ale velká láska v tom není. Možná to ještě přijde, ale jsme spolu spíš jako kamarádi, co si sem tam užijí v posteli.
„Čau, Val," pozdravím kamarádku.
„Co je? Si nějaká přešlá."
„Ale nic," řeknu a mávnu rukou. „Jsem trochu unavená." Pravdou je, že jsem se teď pozastavila nad vztahem s Adamem. Vážně to nikam nevede, ale je příjemné mít někoho na blízku, ale na druhou stranu nechci plýtvat jeho časem pro něco, co se možná nikdy nerozvine dál.
„Hádej, kdo je tady," řekne s úsměvem a mrkne na mě.
„To ne," řeknu vyděšeně. „Vypadám příšerně."
Val překroutí oči. „Ale hovno. Třeba si tě ani nevšimne."
Tak to nemáš ani ponětí holka.
Pomalu se šourám do šatny, odkládám si boty, a ještě pomaleji z šatny vycházím. Mám jasný cíl. Jdu rovně směrem do silové místnosti, nikam se nedívám a snažím se působit nenápadně. Zatím to funguje, už stojím u klece na dřepy a nikde nikdo. S úlevou vydechuju, nasazuju sluchátka a jdu na to. Naložím si lehčí váhu, protože jsem mrtvá. Udělám tři dřepy a naložím víc kotoučů. Jakmile se otočím, vidím Dominika opřeného o stěnu. Kouká na mě a spokojeně se usmívá. Srdce mi poskočí, ale usmívám se na něj. Ráda ho vidím.
„No ahoj, doufal jsem, že se tu potkáme," řekne a jde si sednout na bednu u stěny na které mám odložené věci.
„Ahoj, takže mě sleduješ?" řeknu s úšklebkem.
Pozvedne obočí a jde ke mně. Zastaví se pár centimetrů přede mnou.
„A co když jo?" zašeptá mi do ucha.
Najednou ho vnímám jinak. Cítím jeho vůni smíchanou s potem, vůni jeho oblečení. Všímám se jeho výšky i toho kolik má tetování. Je štíhlý, ale přesto dost svalnatý. Pod tričkem se mu rýsují břišní svaly a jeho horký dech mi přejede po krku a vzbudí touhu. Touhu se ho dotknout.