16. Kapitola

120 3 2

od UnicornSarah

od UnicornSarah

     Od toho polibku jsem s Jakubem už nemluvila. Přes týden jsme se vůbec neviděli, ale teď nás čeká sobotní koncert. I když s Dominikem trávím veškerý volný čas, o tom jednom odpoledni jsem mu neřekla. Cítím se trochu jako kdybych ho snad podváděla, ale je to blbost. Velká blbost.

Dominik
21:30
dneska nemůžu přijit

Jenovéfa
21:30
v pohodě...už je stejně pozdě

Sandra
21:30
Ahooj, takže zítra se v osm večer sejdeme v klubu ještě před tou akcí. Pořádně se vyspi. Pa!

Dominik
21:32
jsi naštvaná

Jenovéfa
21:35
já nechápu co vlastně od tebe čekám...

Dominik
21:36
jak to myslíš?

Jenovéfa
21:36
nikdy se s ní nerozejdeš

Dominik
21:36
je to složité

Jenovéfa
21:37
není...je to až moc jednoduché

Dominik
21:38
nechci se hádat...

     Vůbec se mi nechce večer jít. Nejradši bych se na to vykašlala. Beru si na sebe černé džíny a bílé tričko. Chci se cítit co nejvíc pohodlně to půjde.
Sandra na mě čeká u kluků v šatně. Máme tam probrat, co si hlavne oni přejí, abychom zachytily. V šatně se po třech měsících vidím s Val. Sedí vedle Hasana. Nevěnuje mi jediný pohled. Au. A k mému překvapení vidím Moniku. Sedí vedle Dominika a usmívá se na mě. Dominik se zachová stejně jako Val.
„Fajn, jsme tu všichni," začne Jakub. „Takže holky, vy se dnes zaměřte hlavně na merch, který budem mít na sobě. Pak samozřejmě nějaké fotky až budeme bez trička, pak jakoby z našeho pohledu fanoušky, chápem?"
Přikývnu a usměju se na něj. Jako vůdčí typ je úžasný. Vždy, když je v pracovním nasazení, servala bych z něj všechny hadry, ale když jsme spolu sami, je až moc milý. Tak protivně milý. Dochází mi, jaká jsem kráva, která neví, co vlastně chce.
Na konci schůze si každý hledíme svého. Já jsem se Sandrou a kontrolujeme foťáky.
„Kdy se to má narodit?" zeptám se.
Sandra si pohladí bříško. „Do tří měsíců. Snad! Už teď jsem šíleně těžká," zasměje se.
Zasměju se taky. „Vypadáš výborně. Budeš nádherná maminka. Už víte, co to bude?"
„Holčička. Olivie."
„Nádherné."
„No a co ty? Máš někoho?"
Zavrtím hlavou. „Ani nevím. Někdy mi přijde, že ano, ale...je to blbost." Radši se odmlčím.
„Máš to složité?"
„Trochu. Asi sis něčeho musela všimnout, ne?"
Semkne rty a přikývne. „Něco jsem slyšela."
„Myslíš si o mě, že jsem štětka? Tak jako ostatní?"
Zarazí se. „Co? Jasně, že ne! Já tě chápu. Je dost snadné zamilovat se do těch našich blbečků."
„To teda jo...zvlášť, když je ten jeden blbeček skvělý, ale zadaný."
„Ahoj holky!" pozdraví nás nadšeně Monika.
Úplně jsem zapomněla, jak vypadá. Krásná blondýna, modré oči, dlouhé nohy, dlouhé vlasy. Samozřejmě.
„Ahoj," pozdravíme obě.
„Konec flákání! Jde se na to!" zakřičí Jakub a všichni ho poslechneme.
     Snažím se zachytit kluky, jejich merch, publikum. Dělám přesně to, co chtěli. Je to náročné, protože jsem zvyklá fotit přírodu nebo objekty, které se nehýbou a tady je jediná nehybná věc strop, jinak to tady jede fakt bomby. Kluci vypadají skvěle, snad budou tak skvělí i na fotkách.
„Myslím, že to hlavní máme! Můžeš zvolnit a fotit, co ti přijde zajímavé," řekne hlasitě Sandra.
Přikývnu a postavím se do zákulisí tak, abych pořád viděla na show.
„Ahoj, ještě jsme moc neměli šanci si pokecat," řekne Monika. Ona se vždycky objeví odněkud ze tmy a vyleká mě.
„Ahoj, nojo, promiň, já mám dneska první pracovní den, tak se snažím soustředit."
„V pohodě a jak ti to zatím jde?"
Je tak milá. To je snad naschvál! Člověk, kterého bezdůvodně nesnášíte, je na vás milý. Jak ji mám teď jako nesnášet.
„No, já nevím. Chceš se podívat?"
„Jasně!"
Ukazuju jí fotky a je nadšená. Musím uznat, že jsem s nimi spokojená. Vypadá to moc dobře.
„Myslíš, že budou kluci spokojení?"
„Jasně, že jo! A pokud ne, tak já Dominikovi domluvím!" řekne se smíchem. „Nic mi do toho není, ale Dominik říkal, že chodíš s Kubou. Mohli bychom někdy dát double date."
Málem dostanu infarkt. „No, my to máme teď trochu složité."
Zarazí se. „Ou, promiň, to jsem nevěděla. On mi Dominik neříká zas úplně všechno. Poslední dobou ho skoro nevidím." Viděla, že se tvářím trochu divně. „Achjo, máš svých starostí dost. Nechci tě obětžovat."
Sedne si na židli a složí hlavu do dlaní. Je tak utrápená. Je mi to strašně líto, protože vím, že je to moje vina. Kdyby jen věděla, že jsme zamilované do jednoho kluka. Tohle musí skončit. Musím to utnout. Vím, že jsem to říkala už milionkrát, ale teď to myslím vážně!