Správní lidé v nesprávný čas (Fan Fikce - Nik Tendo)

17. Kapitola

           „Kde seš? Všude jsem tě hledal," řekne Dominik a vezme si mě stranou.
„Celou dobu ses na mě ani nepodíval, takže jsem tě nehledala."
„Já nevěděl, že tady bude!" řekne rozčíleně.
„To nevadí, měla jsem s ní hezkou řeč," řeknu klidně.
Dominik vytřeští oči. „O čem jako?"
„Ptala se mě na Jakuba. Prý o nás doma dost mluvíte. Máte málo starostí, tak řešíte cizí věci?" ptám se naprosto s klidem.
„Co? To není pravda. Možná jsem se trochu zmínil, ale nic víc!" Je rozrušený. Určitě se bojí, že jsem ho práskla, ale to bych nikdy neudělala.
„Můžeš být v klidu. O nás dvou jsem nemluvila," řeknu a podívám se mu zhluboka do očí. „Ani není o čem, že?"
V očích se mu objeví smutek. „Není o čem?"
Chytám se za hlavu. „Proboha, Dominiku! Je to furt dokola. Já už fakt nemůžu."
„Já už taky ne! Mám toho dost!"
Vytřeštím oči. „Ty máš toho dost?!" zakřičím a přistoupím o krok blíž k němu.
„Jo, já mám toho dost. Copak ty necítíš nic?"
Zarazím se. „Jak to myslíš?"
„Mezi námi něco je. Dokážeme spolu trávit každý den. Mluvíme spolu do rána. Dokážeme se bavit úplně o všem. A do toho jsi tak strašně nádherná. Jsem z tebe v hajzlu," řekne a chytne mě kolem pasu. Přitahuje si mě k sobě.
„Tak proč se s Monikou nerozejdeš?" ptám se se slzami v očích a opírám se mu o hrudník.
Dlouze vydechne. „Není to tak jednoduché. Nedokážu ti to vysvětlit."
„Miluješ ji?"
Opře se bradou o mou hlavu. „Ne."
„A mě?"
„Ano. Miluju tě od toho prvního dne ve fitku. Miluju tě celou dobu."
Už nedokážu udržet slzy a nechám je volně stékat po tváři. „Já to nechápu."
„Já to chápu moc dobře," ozve se Jakubův hlas odněkud z neznáma.
Dominik mě odstrčí a rozzuřeně jde k němu. „Drž hubu, sakra!"
„A proč? Stejně se to jednou dozví."
„Ale ne od tebe!"
„A od koho, když ty nemáš koule?"
Jsem zmatená. „O čem to mluvíte?!"
„Buď jí to řekneš teď nebo to udělám já!" vyhrožuje Jakub.
„Prosím, ne," prosí šeptem Dominik.
„Okamžitě mi to řekněte nebo se na vás už fakt vyseru kurva!"
„Je těhotná!" vykřikne Jakub.
Nastane ticho. Všichni na sebe koukáme. Tluče mi srdce jako o závod a mám pocit, že omdlím.
„Kdo je těhotný?" ptám se nevěřícně.
„Monika," hlesne Dominik.
„Když jste se poznali, Monika potratila, ale teď je znovu těhotná," řekne Jakub.
Slyším ho jakoby z dálky. Můj mozek nedokáže zpracovat informace, které se právě dostaly na povrch. Musím odtud vypadnout. Okamžitě.
,,Jenny, já ti to chtěl říct. Vážně jsem se pokoušel, ale věděl jsem, že tě ztratím."
,,To nedává smysl," vykoktám ze sebe.
,,Já ti to vážně chtěl říct, ale nedokážu být bez tebe."
,,To jsou kecy," uleví si Jakub.
,,Co to meleš? Víš moc dobře, že jí miluju!"
,,To já taky! A rozhodně to s ni myslím vážně. Ty si pořád jako puberťák, který neví, co vlastně chce!"
Začnu se smát. ,,To je fakt fór. To se mi zdá, že? Jste oba směšní."
Do toho všeho najednou vstupuje Monika.
,,Co se děje?" ptá se tím svým nevinným hláskem.
,,Dominik nám právě oznámil, že čekáte rodinu, tak jsme si připili a společně se radujeme," řeknu naprosto klidně a jsem sama na sebe pyšná.
,,Chtěli jsme to oznámit nějak opatrně, protože je to pořád ještě čerstvé," řekne Monika.
,,No, já už musím domů, tak se opatruj a vidíme se," řeknu a jdu si do šatny pro věci.
Po cestě se tak neskutečně rozbrečím. Celou dobu jsem se držela, ale můj pohár zřejmě už přetekl a musí to jít ven. Sotva lapám po dechu. Doběhnu do šatny a svalím se na pohovku.
,,Jenny," šeptne Sandra schoulená v rohu.
Otřu si slzy. Když vidím, jak se křečovitě choulí v rohu, okamžitě k ni přiskočím.
,,Proboha, co se děje?"
,,Fu, fu, fu, já nevím. Kurva. Od rána mi bylo trochu zle, ale teď mám úplně tvrdé břicho a šílené bolesti! Proboha, co teď?!"
Neváhám ani na vteřinu a okamžitě volám záchranku. Podaří se mi je návěst k zadnímu vchodu a jelikož na ně čekáme venku, rychle nás naloží a jedeme do nemocnice. Všechno se obejde bez zbytečného publika. Doktoři jí měří tlak, dávají kyslíkovou masku a infuzi.
,,Prosím tě, buď se mnou. Zůstaň u mě. Prosím tě. Nenech mě samotnou," prosí hystericky.
,,Nikam se od tebe nehnu! Slibuju!"
V nemocnici si berou Sandru okamžitě na sál. Celou dobu jsem doufala v poslíčky, ale nakonec začala rodit. O tři měsíce dřív.

Dominik
1:30
prosím tě mluv se mnou

Jenovéfa
1:30
Jsem v nemocnici. Sandra začala rodit. Je teď na sále.

Dominik
1:32
Monika sla domů. Hned za tebou prijedu!

Za dvacet minut se Dominik řítí přes chodbu přímo ke mně. Sedím na nepohodlné, plastové židli.
,,Jsou v pořádku?" ptá se zadýchaně.
,,Jsou na sále. Začali teprve před chvíli. Víc nevím a pochybuju, že nám něco řeknou. Musíš zavolat jejímu partnerovi."
,,Jo jasně!"
Do půl hodiny vběhne do čekárny vysoký muž. Dominik se s nim obejme a představí nás.
,,Tohle je Jenovéfa. Jenny, tohle je Tom."
Rychle si potřeseme rukou a pak mu převyprávím vše, co se stalo. Úplně se sesype na židli vedle mě.
,,Donesu nám kafe!"
Beru tři černé kávy v hnědém kelímku a postupně je rozdám. Mlčky sedíme vedle sebe a modlíme se, aby už někdo vyšel.
Za hodinu a půl vychází doktor.
,,Který z vás je otec?"
,,Já," řekne Tom a postaví se.
,,Maminka je v pořádku, ale holčička má pouze 720 gramů. Nebudu vám lhát, ale teď se musíme všichni modlit. Bude to dlouhá cesta, ale uděláme vše, co bude v našich silách."
,,Děkuju, pane doktore!" řekne Tom. Celý se třese.
,,Poděkujte tady slečně. Kdyby zavolala jen o chvíli později, nedopadlo by to dobře," řekne doktor a odejde.
,,Jenny, děkuju!" řekne a obejme mě.
,,To je to nejmenší. Teď musíme být silní! Holky to zvládnou!"
Pro Toma si přijde sestřička, aby s nim vyřešila nějaké papíry. My se s ním rozloučíme a opouštíme nemocnici.

Jenovéfa
3:57
Ahoj Sandři🧡, moc na Vás všichni myslíme. Byli jsme tam celou dobu s Dominikem, než přišel Tom. Až to bude možné, všichni přijdeme. Nedělej si o nic starosti, všechno zařídíme. Držte se🧡🙏🏼.

,,Už mám dneska fakt dost," řeknu a zívnu.