Správní lidé v nesprávný čas (Fan Fikce - Nik Tendo)

13. Kapitola

       ,,Prostě to vím. S Jakubem pořád váhá. Je hodný a všechno, ale nemají spolu takovou jiskru jako vy dva."
 ,,Já fakt nevím. Někdy ta jiskra nestačí," říká Dominik.
  ,,U vás dvou je to víc než jen jiskra. S klukama to dost probíráme. Všichni vidíme, jak na ni koukáš. Jak se ti rozzáří den, když vejde do místnosti."
Zaťukám na dveře ložnice. Oba leknutím nadskočí.
  ,,Neruším?" ptám se.
Cítím se najednou tak krásně. Jestli o mně Dominik takhle vážně smýšlí, tak je větší romantik než jsem myslela.
  ,,Vůbec ne, už jsem na odchodu. Musím hlídat Hasana, aby to moc nepřehnal," řekne se smíchem Val a odchází. Cestou na mě mrkne a já vejdu do ložnice.
  ,,Tady spíš?" zeptám se.
Dominik si sedne na postel a já dál jen stojím. Vypadá skvěle jako vždy. Má na sobě obyčejné černé tričko a volné džíny. Já zvolila legíny a oversize mikinu. Vypadám spíš jako bych šla do fitka.
  ,,Ne, tady chodím, když potřebuju mít klid. Takže poslední měsíc jsem hlavně tady."
  ,,Tady píšeš, že?"
  ,,Ano. Je to nejtemnější místnost v bytě a je tady největší ticho."
Jdu si k němu sednout na postel. Volím bezpečnou vzdálenost.
  ,,Máš pravdu, je tady klid," uznám a lehnu si na záda. Postel s nebesy mi připomíná ložnice v Bradavicích.
  ,,Cítiš takovou úlevu, že?" zeptá se a lehne si vedle mě.
  ,,Přesně. Všechno ze mně spadlo a můžu si plně užívat přítomný okamžik."
Dominik se usmívá. ,,Tak jsem si říkal, jestli by ses nechtěla začít vídat."
Otázka mě lehce zaskočí, i když jsem pomyslela na to stejné.
  ,,Jako kámoši?"
  ,,Jako kámoši."
  ,,Hm, tak to by asi šlo."
Domů odcházím jako hodná holka. Po svých, bez špetky alkoholu a bez známosti na jednu noc. Veze mě Val, i když se Dominik několikrát nabídl. Ani kvůli toho celý večer nepil.
  ,,Tak co?" vyzvídá Val.
  ,,Zkusíme se vídat. Čistě kamarádsky!"
  ,,Vážně věříš tomu, že to zůstane u kamarádství?"
  ,,Chci tomu věřit. Očividně nám není souzeno spolu být, tak to zkusíme takhle. Navíc mám Kubu fakt ráda. Je hodný, stará se o mě a fakt si rozumíme."

Dominik
0:03
Dojela si v pohodě??

Jenovéfa
0:20
Jojo teď jsem vylezla ze sprchy

Dominik
0:23
Ok.

Jenovéfa
0:23
Díky za fajn akci

Dominik
0:24
Co kdybychom zítra zašli do kina? 🧐

Jenovéfa
0:26
Jsem pro!!!

Dominik
0:27
Fajn tak já tě vyzvednu 🧡

Jenovéfa
0:27
Co vlastně dávaj?

Dominik
0:30
Ani nevím počkej podívám se

Dominik
0:37
Dávají znova saw od prvního dílu

Jenovéfa
6:40
Promiň ja jsem úplně vytuhla. Saw mám rada!

Dominik
9:30
Pujdes se mnou do fitka a na oběd?

Jenovéfa
9:36
Ve fitku už jsem tak rychle dojeď 💪🏽

Dominik
9:36
Coooooooo??????? Tak brzo?

Jenovéfa
9:40
Nemohla jsem spát a byla jsem moc nabitá energií
Ale není tu Val 😭. Je tu Patrik 🙄

Dominik
9:41
Kokot. Uz jedu 😛

Dáváme společný trénink v prázdném fitku a bavíme se u toho, jako bychom byli nejlepší přátelé celý život. Probíráme vše. Školku, školu, práci. Rodiče.
  ,,Co vaši?" zeptá se Dominik.
Téma rodiče je pro mě velice těžké. S nikým, kromě Val, jsem o tom ještě nemluvila.
  ,,Taťka zemřel tři roky zpátky a mamka o dva měsíce později." Najednou mám v krku knedlík a u srdce mě píchne, když si tímhle připomenu, že jsem je oba ztratila.
Dominik mě obejme. ,,To mě moc mrzí. Promiň, já nevěděl."
Nasávám jeho vůni a v jeho velkém objetí ta ztráta tolik nebolí. Jsem smutná ze vzpomínky na rodiče, ale zároveň šťastná, když mě drží v objetí. Tahle chvíle by mohla trvat věčnost.
  ,,To jsi ani nemohl. Mluvila jsem o tom jen s Val."
  ,,Co se jim stalo?" ptá se opatrně.
  ,,Taťka zemřel ve spánku, prý infarkt a mamka podle mně zemřela žalem. Byli jedna duše, jedno tělo. Celý život spolu."
  ,,Můžeme si z toho vzít jednu krásnou věc. Už jsou spolu nahoře, jsou moc šťastní a chrání tě před zlem."
Z objetí nás vytrhne až zpráva od Jakuba.

Jakub
10:50
Ahoj kotě, všechno ok? 🧡

Jenovéfa
10:52
Ahooj, ok co ty?

Dominik přetočí oči a jde cvičit. Chvíli si ještě píšu s Jakubem a Dominikovi zazvoní telefon.
  ,,Mám hádat?" ptám se kousavě.
Dominik se zašklebí a zvedne hovor. Rychle to vyřídí a je zase zpátky připravený trénovat.
  ,,Kdy se Jakub vrací?"
  ,,Měl se vrátit ve středu, nakonec až v pátek."
  ,,A vy už spolu bydlíte?"
  ,,To sice ne, ale jsme spolu pořád. Týden u mě a týden u něj. A vy?"
  ,,My spolu bydlíme."
Snažím se nežárlit a brát to tak, jak to je. Ale je mi hodně nepříjemně a radši bych to už nerozebírala.
  ,,Aha, ani jsem si u tebe nevšimla, že by tam žila žena. Žádné fotky, žádné kytky."
  ,,Jsem dost přísný a mám rád jednoduchost a čistotu."
  ,,Aha, protože ta postel s nebesy je vrchol jednoduchosti, že?" Směju se.
Dominik smích opětuje a u toho si nabírá hrst sypkého magnesia a připlácne mi to rovnou do obličeje.
  ,,No počkej!" křiknu a sahám po svém tekutém magnesiu. Namířím na něj a zmáčknu láhev. Na Dominikově obličeji přistane velká bílá skvrna. „To vypadá jak sperma," řeknu a svíjím se v křeči z toho smíchu.
Schytám další zásah magnesiem a hned ho oplácím, ale brzy mi dochází munice. Odhodím láhev a skočím na Dominika. Povalím ho na zem, sednu si na něj obkročmo a magnesium, které ještě nezaschlo mu rozmazávám po obličeji, po krku a po holých pažích. Oba jsme se přestali prát. Dominik se nebrání a já jsem ze zběsilého dovádění přešla na jemné, něžné hlazení. Musí to vypadat vtipně, ale v tu chvíli nám není do smíchu. Přejíždím rukama po jeho potetovaném obličeji. Mrkají na mě dvě krásné hnědé oči.
Zastavím se na chvíli u rtů. Jemně je pohladím a mám chuť ho políbit. Na krku zpozoruju, jak mu zběsile tepe. Skloním se k němu. Vlasy mi sjedou na jeho hruď a on do nich zaplete ruku. Druhou rukou mě drží za bok. Přitahuje si mě k sobě. Oba zavřeme oči a jsme připraveni na to, že se to zase stane.
 „Tak tohle budete uklízet vy, kurva!" zakřičí Patrik a naše vášeň je pryč.